Článek
V úvodní videoreportáži tohoto článku lze vidět nově zveřejněné záběry testování hadího robota, kterého vyvinuli vědci z Laboratoře proudového pohonu (JPL) NASA. Jak napovídá jeho název Exobiology Extant Life Surveyor, zkráceně EELS, půjde o pátrače po životě mimo planetu Zemi.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Jednoduše řečeno bude tento skoro pět metrů dlouhý a 100 kilogramů těžký hadobot hledat vyvinuté mimozemšťany, nebo alespoň základní formy života. A nejenom to. Jak americký vesmírný úřad nedávno zveřejnil, měl by rovněž zkoumat vnitřní struktury daného mimozemského terénu a posuzovat možnosti jeho obývání.
V podstatě se tak jedná o úkoly, pro které NASA na Měsíci nebo Marsu používá takzvané rovery, tedy čtyř- či šestikolová vozítka s řadou senzorů, vědeckých nástrojů nebo i robotickým ramenem.
Brázdění ledovců a ponor do oceánu
EELS má ale být ještě dokonalejší. Američané ho totiž chtějí vyslat na šestý největší měsíc planety Saturn – ledovcovitý Enceladus, na kterém se má pohybovat nejen po zvrásněném a kráterovitém povrchu v mrazu až minus 192 °C, ale dokonce jednou z přírodních šachet také sestoupit do oceánu skrytého až 40 kilometrů pod povrchem. Jeho existenci potvrdila v roce 2014 orbitální sonda Cassini.
„Při blízkých průletech okolo Enceladu jsme pozorovali obrovské sloupce vody tryskající z trhlin. Teď věříme, že Enceladus má i obrovský oceán,“ uvádí ve videoreportáži SZ Tech ředitel planetárních věd JPL NASA Jim Green.
Aby se hadí robot od NASA pohyboval po drsném povrchu měsíce i pod ním co nejsnadněji, skládá se z identických segmentů, které spojují šroubovité závity. A právě jejich rotace a otáčení umožňují, že se na pevnině dokáže jak sám plazit anebo zachytávat o různě drsný povrch a sunout se přes něj, tak i plavat ve vodě, kde slouží jako vrtule. Má jít o první takový pohon na světě.
Revoluční pohyb a plná autonomie
Vědci robota zatím testovali na ledu, sněhu, ale i písku. Prototyp má v současnosti deset částí a mezi nimi plastové vruty o průměru 20 centimetrů z 3D tiskárny.
Finální podoba pro misi na Enceladu ale bude mít až 48 aktuátorů, tedy přímo malých motorů, které jeho adaptabilitu ještě zvýší, a na svém konci má být vybavený automatickou vystřelovací a zatahovací kotvou, aby byl v případě spouštění do šachet pro všechny případy jištěný, jak lze vidět v úvodní videoreportáži článku.
„Uvědomili jsme si, že provázek korálků má schopnost se ohýbat, když se pokládá, ale pořád je nějak dlouhý, takže v určitém bodě ho pořád budete mít dost na to, aby využíval gravitaci, ale nakonec spadne. Co takhle ale mít řiditelný provázek korálků? Takže to byl počátek návrhu EELS. Je to samozřejmě složitější, ale takhle to ve zkratce bylo,“ vysvětluje Kalind Carpenter, vynálezce robota.
Kvůli tomu, že signál a komunikace mezi Saturnem a Zemí mohou mít zpoždění jednu až dvě hodiny, bude EELS vybavený systémy pro úplnou autonomnost, aby sám mohl vnímat své prostředí, reagovat na něj, vypočítávat rizika, cestovat i sbírat data. A v případě nějakého problému by si tak měl poradit sám.
Do výbavy hadobota tak bude zařazena dvojice kamer a lidar, tedy laserový radar, pomocí kterých bude schopný vytvářet 3D mapu svého okolí a terénu. A čidla a navigační algoritmus se pak budou starat o zbytek.
Na povrchu minus 200, pod povrchem plus 100 a mezi tím život?
Existenci slané vody na Enceladu potvrdila v roce 2014 zmíněná sonda, která dokonce v jednom z prstenců Saturnu objevila i nanozrnka oxidu křemičitého. A právě ta kromě jiného dokazují, že by oceán měsíce pod ledovou krustou mohl být obyvatelný. Taková zrnka totiž vznikají jen tehdy, když na sebe voda a hornina působí v teplotách nad 90 °C. Takže i půldruhé miliardy kilometrů od Slunce pod povrchem měsíce je teplo. A nejen to.
„Detekovali jsme ve sloupcích tryskajících z Enceladu vodík. Ten vodík pochází z hydrotermálních průduchů na mořském dně měsíce a v těch sloupcích uniká do kosmu. A to je velice důležitý objev, protože vodík by mohl být potenciální zdroj chemické energie pro jakékoli mikroby, které by mohly být v oceánu Enceladu,“ dodává Linda Spilkerová, vědkyně z programu Cassini.
„Tyto průduchy na Zemi podporují kypící společenství organismů, jejichž základem jsou mikroby, které se krmí na chemické energii raději než na Slunci,“ ukazuje v reportáži SZ Tech další vědec z programu Cassini, Christopher Cline.
„Tato důležitá reakce v základu potravinového řetězce se nazývá metanogeneze. Fascinující na datech z Enceladu o detekci vodíku je to, že jsme teď schopní určit, kolik energie by bylo dostupné z reakcí metanogeneze na tomto měsíci Saturnu. Spočítali jsme si první kalorie v mimozemském oceánu. A to je klíčový krok pro pochopení obyvatelnosti Enceladu,“ dodává.
