Článek
„Zdravím, jak se máš,“ otvírá videoreportáž v úvodu tohoto článku otázkou zástupce ředitele Univerzitního muzea zoologie v Cambridge Jack Ashby. Ptá se přitom jakési ptačí kostry, která stojí v prosklené vitríně před ním.
„Á, Jacku, vítej zpět. Jsem tak naživu, jak může oživená paměť jenom být. Uzavřený v mém skleněném světě vzkvétám z energie zvědavosti návštěvníků,“ dostává se mu překvapivě odpovědi.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Fosilie, která mluví, alespoň jako by. Díváte se na kostru ptáka, který se nazývá dronte mauricijský – převážné většině lidí však bude známý spíše jako blboun nejapný nebo zkrátka dodo.
Byl to druh nelétavého ptáka z ostrova Mauricius v Indickém oceánu, který vymřel už v roce 1662, tedy před více než 360 lety. Místní však vyhynutí nezaznamenali ihned, a proto byl ještě dlouhé roky považovaný až dokonce za mýtické stvoření. Dnes už je však známý jen z atlasů, učebnic nebo galerií. Právě v Univerzitním muzeu zoologie v Cambridge teď nicméně dostal nový život. Tedy aspoň ten hlasový a s pomocí umělé inteligence (AI).
„Zajímalo mě, jestli bys nám mohl říct, jak jsi vyhynul,“ ptá se Jack Ashby opět kostry před ním.
„Úpadek mého druhu, ptáka dodo, je příběh, který má nádech jednoduchosti a zároveň tragédie. Život na Mauriciu byl idylický až do pozdního 15. století, než sem přijeli lidé s osadníky a námořníky,“ začíná blboun nejapný vysvětlovat.
Jak projekt funguje
Návštěvníci cambridgeského muzea se takto mohou bavit zatím se 12 živočichy, a to ve 20 různých jazycích. Otázky mohou klást ústně, ale i písemně, a potřebují k tomu, aspoň dokud se projekt testuje, mobilní aplikaci.
Je však pouze otázkou času, pokud se novinka osvědčí, kdy zařízení s programem s umělou inteligencí, mikrofony a reproduktory napevno doplní přímo expozice, kde zvířata stojí. Hlas získali i šváb, motýl, ptakopysk, narval nebo plejtvák myšok. A pták dodo není jediná fosilie v projektu.
„Co jsi zač,“ ptá se zástupce ředitele muzea dalšího exponátu. „Jsem megatherion – obří pozemní lenochod. Pozoruhodné stvoření, jež kdysi obývalo pravěkou krajinu Jižní Afriky,“ jako by odpovídá fosilie.
Fantazii se meze nekladou
Návštěvníci se mohou tvorů vyptávat na jakékoli otázky, třeba na hudební vkus.
„Muzea všeobecně vybírají, co říkat lidem, ale takto by se mohli ptát, na co opravdu chtějí, a to je podle mě opravdu, opravdu cenné. Mohou vést se zvířetem skutečnou konverzaci, s jeho druhem, a to ho podle mě přivádí k životu jinačím způsobem, než jak to dokáže běžná výstava,“ vysvětluje Jack Ashby v reportáži v úvodu tohoto článku.
„Když jsem začal spolupracovat s platformou Nature Perspective, ptal jsem se jenom na faktické otázky. Ale protože osobnost toho zvířete vás opravdu brzy osloví, vcelku brzy skončíte u normální konverzace, kdy se ptáte víc na pocity a cokoli zábavného. Můžete se zeptat, jaký mělo den nebo co mělo ke snídani. Můžete vést opravdovou konverzaci a to podle mě dokáže vtáhnout jinak a je to mnohem realističtější než většina informací, co v muzeích dostáváme,“ doplňuje.
Technologii bude Univerzitní muzeum zoologie v Cambridge testovat jeden měsíc, poté analyzuje návštěvnickou odezvu a typy konverzací, které generovala. Program s umělou inteligencí poskytl mezinárodní technologicko-vzdělávací startup Nature Perspectives, který založili absolventi Univerzity Cambridge.
„Ty simulace jsou velmi flexibilní. Postavíme to, čemu říkáme digitální důl na simulaci specifického individua, což zahrnuje osobnostní vlákna, co nejvíce všeho, co víme z dostupných vědeckých poznatků o evoluci, adaptaci, a tak dále, a také paměťovou banku vzpomínek na to, co mohlo pravděpodobně za života prožít. A to je taková základní vrstva, která dává návštěvníkům či uživatelům možnost zeptat se na cokoliv, co je zajímá, takže se mohou zeptat na jakékoli téma a dostanou odpověď, která je zakořeněná v tomto digitálním dole, v této digitální entitě,“ vysvětluje spoluzakladatel startupu Gal Zadir, který pochází z Tel Avivu.
Úplně vše ale povolené nebude
Aby se tvůrci programu vyhnuli tomu, že návštěvníci budou tvory až moc polidšťovat anebo si je spojovat se známými osobnostmi, každé zvíře má svůj unikátní hlas, ale i styl hodící se k prostředí, kde se vyskytuje. A muzeum doplňuje, že nastavilo rovněž mechanismy a filtry, aby předešlo zneužívání, zesměšňování, sprostotě i neetickému chování.
„Myslíš, že by vědci měli blbouna nejapného naklonovat, aby už nebyl vyhynulý,“ ptá se zástupce ředitele Ashby dál kostry v Univerzitním muzeum zoologie v Cambridge.
„Oživit blbouna nejapného je provokativní nápad. Na jednu stranu dává pocit naděje v příležitosti vykoupení – šanci napravit chyby minulosti. Je to ovšem úkol překypující komplikovaností. Svět, který z dřívějška známe, s jeho specifickým ekosystémem, už není stejný. Naklonovaný dodo by se tak ocitl v neznámém prostředí. Nejlepší cesta nemusí být nutně v oživování minulosti, ale v ochraně bohaté diverzity, které se daří dnes,“ odpovídá umělá inteligence ukrytá v aplikaci.
