Článek
Letos slavíme dvě kulatá výročí, která internet z nějakého důvodu nepřipomíná. Třicet let od „Bad Day“. Dvacet let od Guye Gomy. Dva videoklipy, které se staly virálními ještě předtím, než vůbec existovalo slovo „virální“.
Začněme tím prvním. Píše se rok 1996, město Durango ve státě Colorado, technologická firma Loronix Information Systems. Šlo o malou společnost, která vyráběla digitální systémy bezpečnostních kamer. Tedy přesně ten typ produktu, který v té době nikdo nepotřeboval, dokud ho neviděl fungovat.
A protože firma musela potenciálním zákazníkům nějak ukázat, že její zařízení opravdu dokáže zaznamenat nestandardní událost v kanceláři, přišel manažer expedice Vinny Licciardi se zlatým nápadem: Zinscenuje pro účely propagačního videa kancelářský záchvat. Dvacet sedm sekund. Bouchne pěstí do monitoru, klávesnice použije jako baseballovou pálku a nakonec odkopne vše z kóje. Kudrnatá hlava překvapeného kolegy, který dvakrát vykoukne ze sousední kóje, je bonus.
Tady by celá věc měla skončit jako jeden z tisíců firemních klipů, které nikdo nikdy neuvidí. Jenže: Licciardi se do toho vžil tak, že si ani zmíněný kolega nebyl jistý, jestli mu náhodou nemá zavolat sanitku. A někdo ten soubor (badday.mpg) přiložil k mailu. A poslal ho dál. A pak ho někdo poslal ještě dál.
Výsledek? V roce 1997 byly firemní servery v Americe i ve vyspělých evropských zemích zahlcené tak, že zoufalí IT administrátoři museli mazat schránky.
Jistě, v roce 1996 jsme měli pomalé počítače s Windows a nesnášeli jsme je. Sekaly se. Padaly. Modraly. (Pamatujete MS-DOS, že ano?) Nezvládaly cokoli složitějšího než zobrazit kurzor. A když se objevilo video, kde jeden z nás dotáhl naši tajnou fantazii do konce, prožívali jsme něco mezi katarzí a vikariózní pomstou. Vinny Licciardi byl náš muž. Náš pozemský anděl pomsty s klávesnicí v ruce.
Mimochodem, i jeho samotného napadlo, že mu video možná nastartuje hereckou kariéru. Nenastartovalo. Pokud to někoho zajímá, dál pravděpodobně vesele expedoval krabice a jezdil na harleyi. Sláva v 90. letech zkrátka neměla algoritmus, který by ji udržel.
Influenceři ještě nebyli „vynalezeni“, zjednodušeně řečeno.
Přeskočme deset let. Rok 2006, londýnské studio BBC News 24, živé vysílání. Reportér má za úkol odvysílat rozhovor se zkušeným britským technologickým novinářem Guyem Kewneym. Téma: soudní spor mezi Apple Corps a Apple Computer. Tedy mezi firmou držící autorská práva na písničky Beatles a slavnou počítačovou firmou, založenou a v té době již opět řízenou Stevem Jobsem.
Producent Elliott Gotkine vběhl v sídle BBC do prostoru recepce. Zeptal se: „Guy?“ Muž sedící v jednom z křesílek vstal a přitakal. Producent ho odvedl do maskérny, posadil před kameru a ve vysílání ho moderátor představil jako experta na výše zmíněný problém.
Akorát že to nebyl Guy Kewney. Byl to Guy Goma, konžsko-francouzský absolvent vysoké školy oboru financí, který přijel do BBC na pohovor na pozici „data cleanser“. Tedy někoho, kdo čistí data v IT účtárně.
Miluju ten ikonický moment, kdy Goma najednou pochopí, co se právě stalo, malinko nadzvedne obočí, o milimetr mu spadne brada… a vzápětí pokračuje, jako kdyby expert opravdu byl.
To na tom bylo to nejzajímavější, a já tohle video roky ukazoval studentům, když jsem jim chtěl přiblížit, co to znamená být „expert“ v médiích. Neboli, že to neznamená vůbec nic. Guy Goma to zvládl skvěle – nezhroutil se, neutekl, ale začal srozumitelně i zajímavě mluvit o budoucnosti hudebního průmyslu a stahování písniček.
Mluvil sebevědomě. Mluvil plynule. Byl trochu „out“, ale zároveň zcela „in“. Když víte, co se na obrazovce odehrává, je to nekonečně komické a zábavné. Když nevíte, asi si jen řeknete: „Hm, další nudný a obyčejný expert.“
Kdybych chtěl být vtipný, napíšu, že Guy Goma vynalezl AI halucinace o sedmnáct let dřív, než jsme je objevili díky ChatGPT. Jen byl mnohem víc okouzlující a mluvil se zábavným francouzským přízvukem.
Druhý incident se stal tak slavným (zejména mezi novináři), že o něm dnes vychází kniha. Jmenuje se The Wrong Guy: The Inside Story of TV’s Greatest Cock-up (v americkém podtitulu je „Screw-up“). Napsal ji Elliott Gotkine, tedy producent, který tehdy vše způsobil.
Gotkine z BBC krátce po incidentu odešel. Pracoval pro Bloomberg, pak pro CNN a se svým týmem získal v roce 2024 cenu Emmy za zpravodajství z Blízkého východu. A Guy Goma? Práci v BBC nedostal. A ani žádné peníze za účinkování ve videu, které viděly stamiliony lidí. V roce 2023 oznámil, že BBC žaluje, zatím však nevysoudil ani penci.
Jaké je poučení? Když jsme se v 90. letech zlobili na pomalé počítače, potřebovali jsme Vinnyho Licciardiho, abychom si ulevili. Když jsme v nultých letech zjistili, že experty na obrazovce vyrábí televize, nikoli jejich zkušenosti a znalosti, potřebovali jsme Guye Gomu, abychom se tomu mohli zasmát.
Obě ty kauzy si pamatujeme proto, že vypovídaly něco důležitého a zajímavého o době i o světě.
Dnes vyrábějí slavné momenty algoritmy. Jsou vypočítané s matematickou přesností a fungují. Jenže fungují jen v dané chvíli. Dokážete jmenovat video, které jste viděli v poslední době a které vypovídalo něco opravdu důležitého a zajímavého o dnešní době?
Nemyslím si.
