Dopravní letadlo rychlejší než zvuk vyvíjí i Švýcaři. A bude na vodík

Letos v říjnu to bude 20 let, co legendární Concorde přepravil svých posledních sto cestujících. Nadzvukové dopravní letadlo provozovaly aerolinky British Airways a Air France a létalo rychlostí okolo 2150 kilometrů za hodinu.

Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.

Osudné pověstnému stroji byly nakonec vysoké náklady na údržbu, letenky za 12 tisíc dolarů i hluk z takzvaného sonického třesku, kvůli kterému mohl plnou rychlostí létat jen nad oceánem. To jsou ale věci, které se dnes už několik firem snaží překonat a někdejší slávu nadzvukových letadel obnovit. Nejblíž tomu jsou Američané.

Boom Supersonic z Colorada od roku 2014 vyvíjí svůj Overture pro 80 lidí, který má létat rychlostí 1,7 Machu, tedy 2090 kilometrů za hodinu, takže z Evropy do New Yorku by doletěl za 3,5 hodiny. A nad zemí poletí 0,94 Machu, což je pořád o 200 kilometrů v hodině víc než Boeing. Letenky přitom slibuje nejméně o tři čtvrtiny levněji než Concorde, a to i díky výkonným motorům na udržitelné palivo SAF z biomasy.

Do provozu chtějí Američané zamířit v roce 2029 a mají už i významné klienty. Japan, United i American Airlines si objednaly celkem 55 kusů s cenou 200 milionů dolarů za jeden a dalších 70 strojů si mohou přikoupit.

Své želízko v ohni mají od nedávna ale opět i Evropané. Teprve roku 2021 založený startup Destinus ze Švýcarska představil na červnové letecké přehlídce v Paříži svůj už třetí demonstrátor letounu, který má doletět z Evropy do New Yorku za 1,5 hodiny. Až bude hotový, měl by totiž cestovat rychlostí až Mach 5, tedy až 6125 kilometrů za hodinu. A nejen to. Švýcarské hypersonické stroje bude pohánět vodík – jako první na světě, což s sebou nese řadu výhod.

„Právě teď sledujeme trend, kdy cena vodíku jde dolů, zatímco cena fosilních paliv stoupá. A za pár roků ode dneška se tyto dvě ceny setkají. Když se podíváte na cenu za energii v obou těchto palivech, tak jelikož vodík má v daném objemu třikrát víc energie než kerosin, znamená to, že pokud bude ten cenový trend pokračovat, může být levnější kupovat vodík. A když létáte na vodík, tak ani nevypouštíte žádné uhlíkové emise,“ vysvětluje v reportáži SZ Tech vedoucí pro rozvoj podniku Destinus, Martina Löfqvistová.

„Nejdřív se budeme zaměřovat na pasažéry v byznys třídě, ale v dlouhodobém plánu chceme nabízet letadla, místa a ceny lístků, které budou dostupné i pro cestující v ekonomické třídě,“ dodává manažerka startupu.

Mladý startup ze Švýcarska jde přitom s vývojem rychle kupředu. Bezpilotní prototyp Destinus 1 s přídavným spalováním na vodík otestoval už letos v květnu – zatím ale jen podzvukově. Ale svůj třetí demonstrátor Destinus 3 odhalený v Paříži chce otestovat už opravdu nadzvukově koncem příštího roku.

Dál bude vyvíjet už pilotovaný model Destinus S pro 25 pasažérů, u kterého plánuje zkušební lety od roku 2032 do roku 2035, a Destinus L pro 300 až 400 cestujících, který by měl testovat od roku 2040. Dlouhodobý plán tak má delší než Boom Supersonic, také ale začal o sedm let později a s jinou technologií.

Podpora ale švýcarské firmě nechybí. Motory navrhuje a staví ve spolupráci s firmou ITP Aero, a to s vládní podporou za 27 milionů eur. A bezmála stejně tolik, ale ve francích, už vybrala od investorů. Kromě vodíkové technologie se zaměřuje třeba i na vývoj chytrých řídicích systémů.

„Vyvíjíme systém autopilota, protože když létáte v nadzvukové rychlosti, nechcete, aby měl pilot na starost obracení směru letadla, protože když letíte tak vysokou rychlostí, každá malá změna bude mít velký dopad na let. Takže budeme mít centrum řízení letového provozu, což je velmi podobné tomu, co tradiční letadla dnes už také mají. Piloti tam jsou většinou jen pro vzlétání a přistávání. A pro udržování kurzu mají ovládání, které dohlíží na let, takže piloti mohou jen sedět a být tam kvůli bezpečnosti. A my máme podobný systém také,“ říká dál v reportáži SZ Tech vedoucí pro rozvoj podniku Destinus.

Co ale bude oproti běžným dopravním letadlům nebo i konkurenčnímu Overture jiné, je dolet strojů a jejich letová výška, to vše díky větší energetické kapacitě vodíku. Zatímco letouny od Boom Supersonic pro 80 lidí uletí na plnou nádrž asi 7870 kilometrů, finální švýcarský model L až pro 400 lidí by měl uletět i 22 tisíc kilometrů. A kvůli hluku vystoupá do výšky skoro 33 kilometrů, tedy skoro o polovinu výš.

„Vytvoříme systém kontroly tlaku, aby nebyl žádný významný dopad na pasažéry uvnitř letadel. A když přijde na samotný let, tak je to celé o zrychlení. Pokud bude hezké a stabilní, cestující uvnitř stroje nepocítí žádný větší dopad ani žádné větší gravitační zatížení. Ujistíme se, že profil letu a to, jak ho navrhneme, bude pro lidi na palubě co nejpohodlnější. A samozřejmě – trochu nějakého toho zrychlení je pro cestující vždy také vzrušující a zábavné,“ dodává Martina Löfqvistová.