Díry v Sojuzech a exekutoři v Bajkonuru. Co čeká ruskou kosmonautiku?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ještě před třemi lety byly ruské lodě Sojuz nepostradatelné pro dopravu stálých posádek na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Americkou závislost na těchto lodích ukončil Elon Musk svou lodí Crew Dragon. Sojuzy létají jako vesmírné taxíky k orbitálním stanicím od 60. let.

V poslední době se však potýkají s neobvyklými problémy. Jde o náhodu, nebo další symptom úpadku ruské kosmonautiky, která je už pouhým stínem sovětských úspěchů?

Nejen mezi fanoušky kosmického výzkumu má americká vesmírná agentura NASA pověst molochu. Který navíc jednou za čtyři až osm let v důsledku změny administrativy mění směr a priority. Ovšem díky médiím, kongresu a auditům vidíme úřadu pod prsty.

To v případě ruské kosmonautiky je mlha o mnoho hustší. Z téměř sovětského přítmí ovšem dlouhodobě unikají zvěsti o problémech, odlivu mozků, podfinancování či korupci. Nepomáhají ani západní sankce, které přišly v prvních balících už v roce 2014. Rusku byl postupně omezen přístup k elektronice a dalším technologiím.

Byť se průběh změn v ruské kosmonautice těžko sleduje, důsledky jsou dobře vidět. Evropa si kupovala ruské rakety Sojuz, které pak létaly z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně a mimo jiné vynášely družice systému Galileo. Minimálně dočasně byla tato spolupráce přerušena. Společný projekt ExoMars, který měl vyslat rover na povrch Marsu, byl odpískán úplně a Evropa hledá alternativní řešení.

Rusko vyklidilo prostor v mnoha oblastech, ve kterých bylo dříve aktivní nebo které jsou dnes v centru pozornosti. Počet startů ruských raket zůstává dlouhodobě více méně totožný, ale jejich podíl na celkovém vesmírném provozu klesá. Může za to vzestup Číny i dalších zemí a také nástup soukromých firem v Evropě a zejména v USA.

Určitých úspěchů dosahuje Rusko na poli militarizace vesmíru. V listopadu 2021 otestovalo ASAT (Anti-satellite weapon), když raketou sestřelilo svůj starý satelit Kosmos 1408. Podobné testy, které provedly i USA a Čína, jsou značně kontroverzní, protože jejich výsledkem je velký počet úlomků ohrožujících ostatní družice. Před úlomky Kosmos 1408 už koneckonců musela uhýbat také ISS.

V roce 2010 mělo Rusko nejvíce startů ze všech zemí (28 startů). Na druhém místě byly USA a Čína (15 startů). Loni byl počet ruských startů nepatrně nižší (22), ale USA měly 87 a Čína 64 startů.

Základním kamenem ruského pilotovaného programu je Sojuz. Jmenuje se tak kosmická loď i nosná raketa, která ji do vesmíru vynáší.

Po ukončení letů amerických raketoplánů v roce 2011 byl Sojuz jediným dopravním prostředkem, který dokázal dopravit posádku ISS na palubu vesmírného komplexu. A Rusové toho řádně využívali. Cena za sedačku postupně rostla k 90 milionům dolarů. Kromě peněz byly sedačky v Sojuzu občas využívány také k politickým pohlavkům. Dobře známá jsou slova bývalého šéfa Roskosmosu Rogozina, který Američanům vzkázal, že mají na ISS létat pomoci trampolíny.

Mezi léty 2006 a 2020 zaplatila NASA Rusku za místa pro 70 astronautů na 3,9 miliardy dolarů. V roce 2020 se do vesmíru vydala poprvé loď Crew Dragon od SpaceX a americká závislost na Sojuzech skončila. Sdílené lety však pokračují dál. Podle nové dohody si Rusové a Američané sedačky bezplatně vyměňují. Američané tak budou létat dál v Sojuzech a Rusové zase v Crew Dragonech.

Je to výhodné pro případ, že by došlo k uzemnění některé z lodí. Mohlo by se zdát, že za kratší konec tahají Američané. Crew Dragon má stále punc nové lodi a Sojuz se 150 starty by se mohl jevit jako synonymum vesmírné spolehlivosti. Ale opak je pravdou.

Sojuz není jen dopravní prostředek, ale slouží také jako záchranný člun, takže po příletu ke stanici kotví u vesmírného komplexu. 15. prosince loňského roku začala ze Sojuzu MS-22 unikat chladicí kapalina. Podle prvotních závěrů byl příčinou zásah lodě mikrometeoroidem nebo méně pravděpodobně kosmickým smetím.

Teplota v orbitálním a návratovém modulu dosáhla 30 °C a v servisním modulu 40 °C. V průběhu ledna se teplota v celé lodi ustálila na cca 30 °C. Přesto by bylo velmi riskantní loď použít pro návrat na Zemi.

Dne 11. února došlo k dalšímu úniku chladicí kapaliny – tentokrát na nákladní lodi Progress MS-21. Roskosmos únik rovněž připsal „vnějšímu nárazu“. Kosmická loď se koncem února odpojila od ISS a byla jako obvykle navedena do atmosféry nad Tichým oceánem.

Nárazy mikrometeoroidů jsou samozřejmě pro kosmické lodě velkým rizikem. Zkušenosti s nimi už má i Webbův teleskop. Je však otázkou, jak moc je reálné, že v průběhu relativně krátké doby trefí mikrometeoroid dvě stejné lodě, a to navíc do stejného místa.

Na konci února se k ISS vydal v automatickém režimu prázdný Sojuz MS-23, aby nahradil „děravý“ MS-22, který přistane prázdný na konci března.

Na začátku měsíce se objevily spekulace, podle kterých nezůstane u ISS tak dlouho, jak se myslelo. Dřívější bude i start Sojuzu MS-24, který přiveze novou posádku.

Původně měla výměna proběhnout v září, ale zřejmě se tak stane už v červnu. Je možné, že Rusové chtějí třem kosmonautům (Sergej Prokopjev, Dmitrij Petělin a Francisco Rubio) zkrátit pobyt na ISS, který by se kvůli problémům protáhl ze šesti na 12 měsíců.

Nelze však ani vyloučit, že jde o opatření, které má zabránit opakování problémů s chladicím systémem. K únikům došlo v obou případech zhruba po třech měsících od vypuštění lodě. Pokud za nimi tedy nestojí nárazy mikrometeoroidů, ale technická závada pramenící ze špatných procesů na Zemi, načasování by dávalo smysl.

V případě dopravy astronautů sice Rusko přišlo na ISS o monopol, ale stále má na vesmírném komplexu jednu důležitou roli. Stanice se pohybuje ve výšce okolo 420 kilometrů, kde lze stále najít molekuly zemské atmosféry.

Kvůli tření o tyto řídké stopy našeho ovzduší stanice postupně padá a je potřeba ji jednou za čas vytáhnout nahoru (na této stránce jsou skoky dobře patrné). O to se starají Rusové prostřednictvím nákladních lodí Progress – loď svými motory vytahuje stanici na vyšší dráhu, ale také dopravuje na stanici palivo pro motory na ruském segmentu.

USA nechtějí na Rusy v tomto klíčovém úkolu spoléhat a hledají řešení. Jedním z nich je soukromá nákladní loď Cygnus. První zkušební „reboost“ stanice s pomocí jejich motorů proběhl loni.

Bývalý šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin po začátku ruské invaze na Ukrajinu a následných sankcích hrozil pádem ISS a také odchodem Ruska ze stanice. Rétoriku převzal zkraje i jeho nástupce Jurij Borisov, který loni v červenci uvedl, že Rusko odejde ze stanice za dva roky. Po pár týdnech ale rétoriku zmírnil s tím, že Rusko odejde nejspíše až v roce 2028.

Ostatní partneři chtějí ISS udržet do roku 2030. Ať už bude termín konce jakýkoliv, jeho podoba je jasná. ISS bude navedena do atmosféry a její zbytky skončí v Tichém oceánu v tzv. vesmírném hřbitově, který je jedním z nejodlehlejších míst na planetě. Do atmosféry by měl stanici poslat zmíněný Progress.

NASA ale před pár dny v návrhu rozpočtu pro rok 2024 uvedla, že chce postavit vlastní „remorkér“, který by stanici sundal z oběžné dráhy. Celkové náklady by měly dosáhnout miliardy dolarů. NASA už zřejmě nechce na Rusko spoléhat ani v této oblasti.

NASA a její partneři chtějí přenechat oběžnou dráhu Země soukromým firmám a soustředit se na Měsíc. Základnou pro lety na povrch v rámci programu Artemis má být stanice Gateway na speciální cislunární dráze okolo Měsíce.

Rusko tak daleko nemíří. V říjnu 2020 Dmitrij Rogozin řekl, že projekt Artemis je příliš „zaměřený na USA“ na to, aby se ho mohl Roskosmos zúčastnit. V lednu 2021 Roskosmos oznámil, že se programu nezúčastní.

Rusko chce raději postavit vlastní stanici na oběžné dráze Země. Dokud nebude hotová, je nepravděpodobné, že by Rusko odešlo z ISS. Pilotovaný program by se tím zastavil, protože jinam Sojuzy nelétají.

Stanice se má jmenovat ROSS (Ruská orbitální servisní stanice) a v mnoha ohledech má jít o modernější a větší verzi Saljutů. ROSS se bude pohybovat po téměř polární oběžné dráze se sklonem 96,8 stupně vůči rovníku, což znamená, že bude přelétat nad téměř libovolným místem na planetě.

Rusové věří, že by první posádka mohla u stanice zakotvit v roce 2028, čímž by mohlo Rusko pohodlně přejít z ISS na ROSS. Na stanici by měla kosmonauty přepravovat nová a větší loď Orjol.

Otázkou je, do jaké míry jsou ruské plány založené na realitě. V kosmonautice se vždy vše zpožďuje, ale Rusové jsou v tomto ohledu přeborníci (skoro jako Elon Musk). V roce 2021 se k ISS připojil ruský modul Nauka, který měl původně rozšířit vesmírný komplex už v roce 2007! Hmatatelný posun v projektu zatím není vidět. Navíc důsledky války na Ukrajině nejspíše v příštích letech ještě výrazně zatíží ruský rozpočet.

I 30 let po rozpadu Sovětského svazu startují Sojuzy do vesmíru z Bajkonuru, tedy území Kazachstánu. Rusko má kosmodrom pronajatý do roku 2050 a platí za něj 100 milionů dolarů ročně. Svou závislost na Bajkonuru se Rusové snaží snížit výstavbou nového kosmodromu Vostočnyj na východě Ruska. První start z něj proběhl v dubnu 2016, ale další rozvoj se zadrhává na problémech s výstavbou, zpožděních a korupčních skandálech.

V polovině března se objevily informace, že Kazachstán začal na Bajkonuru zabavovat majetek. Situace není tak horká, jak by se mohlo zdát. Aféra je ovšem dobrou ukázkou nečekaných důsledků sankcí.

Souvisí s rusko-kazašským projektem Bajtěrek, který se datuje do již poměrně dávné minulosti. Obrysy projektu se měnily a měnily, až se nakonec ustálily na vývoji nové rakety Sojuz-5 alias Irtyš, která má nahradit rakety Zenit a Proton a měly by startovat z Bajkonuru.

Zabavování majetku odstartovalo rozhodnutí kazašského soudu, aby ruská společnost TsENKI (Centrum pro využití pozemní vesmírné infrastruktury) složila zálohu na provedení studie o dopadu Sojuzu-5 na životní prostředí. Jde o dceřinou společnost Roskosmosu, která odpovídá za pozemní zařízení ruského vesmírného programu. Žalobu na ni podala kazašská firma Bajtěrek.

Předpokládá se, že se Kazachstán snaží do společného projektu hodit vidle, aby se vyhnul západním sankcím. Může jít ale také o důsledek změny politické situace: Bajtěrek protežoval dnes už bývalý kazašský prezident Nursultan Nazarbajev a nová vláda jím tak nadšená není.

Pokud se projekt rozpadne, zůstane stále ještě nedokončený Sojuz-5 bez startovací rampy. Její „přesun“ na Vostočnyj by trval roky, takže osud Sojuzu-5 vypadá dost nejistě. Rusko navíc plánuje, že z kosmodromu Vostočnyj budou startovat rakety Angara A5. Lety Sojuzu-5 ze stejné základny postrádají smysl.

(Oprava a aktualizace: Do článku jsme doplnili graf o počtu ruských kosmických startů a opravili špatně uvedené jméno autora.)