Číňané koupili práva na létající auto ze Slovenska

Redakce SZ Tech psala o slovenském létajícím autě naposledy předloni v květnu. To už firma Klein Vision vyvíjející takzvaný AirCar získala i certifikát o letové způsobilosti. V praxi to znamená, že řidič a současně i pilot vozu může letovou kontrolu požádat o povolení k letu a následně se vznést do vzduchu.

K udělení důležité licence, kterou vydávají odpovědné úřady země, kde je stroj registrován, musel samozřejmě splnit určené podmínky. V tomto případě to bylo absolvování přes 70 hodin testovacích letů a 200 vzletů i přistání.

Hybrid mezi autem a malým dvoumístným letadlem v červnu 2021 zkušebně přeletěl i z domovské Nitry do Bratislavy, a to za 35 minut. Samotná přeměna z jednoho typu dopravního prostředku na druhý, kterou lze zhlédnout v úvodním videu článku, trvá lehce přes dvě minuty.

Získaný certifikát letové způsobilosti měl pro soukromou firmu Klein Vision znamenat významný milník a přechod na sériovou produkci. Od té doby ale o AirCar nebylo ani vidu, ani slechu. Až doteď. Britský server BBC ve středu napsal, že exkluzivní práva na výrobu a používání technologie slovenského létajícího auta koupili Číňané.

AirCar měří asi 5,2 metru a pod kapotou má motor značky BMW o objemu 1,6 litru a síle zhruba 140 koní. Na zemi dosahuje maximální rychlosti 160 kilometrů za hodinu. Ke vzletu mu přitom stačí o čtvrtinu nižší rychlost a ranvej o délce 300 metrů. Na letoun se ještě předtím ale musí dvě minuty a 15 sekund „transformovat“.

Ve vzduchu pak létá rychlostí až 170 kilometrů v hodině a jeho dolet ve výšce 2500 metrů se odhaduje na tisíc kilometrů. Klein Vision už ale údajně měla pracovat i na novém modelu s výkonnějším a lehčím motorem ADEPT Airmotive, který sice měl vyžadovat další certifikaci, ale už to měl být sériový model s letovou rychlostí 300 kilometrů v hodině.

Slovenská firma odmítla sdělit, za kolik práva k výrobě i používání technologie svého létajícího auta prodala. A je otázka, zda podnik Hebei Jianxin Flying Car Technology z Cchang-čou nebude chtít vůz dále upravovat.

Čína dosud – podobně jako například i Německo, Británie či USA – vyvíjela a testovala spíše takzvané eVTOL čili elektrické letouny pro vertikální start i přistání, které by mohly v budoucnu sloužit jako vzdušné taxíky. Rozhodně by šlo o levnější a snadněji kontrolovatelnou dopravu, ačkoli i pro tu stále chybí třeba infrastruktura dobíjecích stanic nebo regulace, pravidla a pravděpodobně i dostačující letové kontroly.

Co se týče AirCar, šlo by spíše o vymoženost pro movitou klientelu. Podle dřívějších informací měl stroj zákazníky stát 500 až 750 tisíc eur, což je v přepočtu zhruba 12,6 až 18,9 milionu korun. A na více než další milion korun by je vyšlo ještě pojištění a uzpůsobená licence.

O klientelu se ale hlavní investor firmy Anton Zajac neobává. Slovenský podnikatel je spoluzakladatel antivirové firmy Eset, je 16. nejbohatší Slovák a do projektu už vložil přes 1,5 milionu eur. Podle něj by perspektivní trh mohl být například ve Spojených státech, kde je podle něj okolo 220 tisíc majitelů letadel.

Klein Vision předpokládá, že trh s létajícími auty do roku 2040 dosáhne hodnoty až 1,5 bilionu dolarů. Konstruktér Štefan Klein, podle kterého společnost nese jméno, se o oblast začal zajímat už na začátku 90. let, kdy jej k založení projektu AeroMobil inspiroval sci-fi stroj z filmu Fantomas se zlobí s legendárním komikem Louisem de Funèsem. Dva roky po úspěšném letu v roce 2013 se ale s tehdejším prototypem zřítil, a i když vyvázl bez zranění, v roce 2016 svou práci na něm ukončil a začal pracovat právě na novém AirCar.