Češi vybírají peníze na Viktory. Pomůžou Ukrajincům „zavřít nebe“

Pravidelné letecké útoky na ukrajinskou infrastrukturu neustávají. V posledních několika týdnech se změnilo alespoň jedno – Moskva do útoku vysílá téměř výhradně řízené střely různých typů. Prakticky vůbec nejsou vidět „kamikadze“ drony íránského původu.

Proč, to nedokážeme říci. Možná se Teherán rozhodl původně velmi široce plánovanou spolupráci s Moskvou utlumit kvůli zákulisnímu diplomatickému tlaku, možná se obě strany nedohodly na ceně. Nebo mají pravdu ukrajinské vojenské zdroje, které tvrdí, že drony vytvořené pro zemi se spíše teplým a velmi suchým podnebím těžko snáší vlhkou evropskou zimu.

Ale byť „sekačky“, jak se íránským dronům Šáhid-136 pro zvuk jejich motoru někdy přezdívá, nejsou na ukrajinské nebi vidět, neznamená to, že by zmizelo nebezpečí, které automatizované sebevražedné stroje představují. Naopak, v poslední době přibývá případů nasazení ryze ruských dronů této kategorie. A ruský průmysl navíc tvrdí, že bude jejich výrobu navyšovat.

Obrana proti nim je a zřejmě i bude stále důležitějším aspektem této války – a Ukrajina v tomto ohledu stále není dostatečně vyzbrojena.

Například rakouský bezpečnostní analytik Gustav Gressel po své návštěvě Kyjeva v listopadu letošního roku tweetnul, že první položkou na seznamu zbraní, které by si přáli představitelé ukrajinské armády, byly zbraně vyvinuté v druhé polovině 70. let – protivzdušné systémy Gepard.

Příchod Gepardů na Ukrajinu na sebe dal dlouho čekat. Německo schválilo dodávku na jaře, první tři kusy ovšem dorazily do napadené země až na sklonku července. Německo za to bylo často kritizováno a pomalé dodávky zbraní pojmenovaných po nejrychlejším suchozemském zvířeti se staly terčem mnoha internetových vtipů.

Málokdo v tu chvíli také věděl, že Němci, na rozdíl třeba od Američanů, dodávají Ukrajině své zbraně s „dokonalým servisem“ včetně sad náhradních dílů či střeliva, které Berlín musel shánět za hranicemi.

Jakmile Gepardy dorazily na bojiště, smích rychle ustal. Ukrajinci si stroje pochvalovali už během zářijové ofenzivy u Charkova a od té doby chvála neutuchá. Pro radarem naváděné protiletadlové 35milimetrové kanóny jsou třeba právě íránské drony údajně triviální cíl. A za vhodných okolností si poradí i se střelami s plochou dráhou letu, které Rusko v posledních týdnech k útokům na ukrajinský týl využívá prakticky výhradně.

Gepard je přitom velmi „spořivou“ zbraní. Proti řadě hlavně větších dronů jsou velmi účinné i z ramene odpalované řízené střely. Ovšem ani ty nejsou spolehlivé stoprocentně a jejich cena několikanásobně převyšuje cenu cíle. Nedávný odhad analytické skupiny Molfar na základě dostupných údajů uvádí, že sestřelit jeden dron íránské výroby bylo pro Ukrajinu zhruba sedmkrát dražší, než bylo pro Rusko jeho vypuštění.

V souvislosti s Gepardy je v poslední době z Ukrajiny slyšet, že čím více, tím lépe. V první řadě by bylo dobré mít k dispozici více munice. Kanóny a munici pro ně vyrábí primárně švýcarská firma Oerlikon, které tamní vláda – věrna své politice neutrality – odmítá povolit, aby prodávala munici do válečné zóny.

Především však Gepardů jednoduše není dost. Je to systém s dosahem řádově jednotek kilometrů (podle rychlosti a výšky cíle). Na pokrytí fronty a důležitých cílů v ukrajinském prostoru by tak klidně mohly být nasazeny stovky. A stejně by nešlo o obranu neprostupnou. Zatím Ukrajina dostala 30 systémů, dalších sedm by mělo ještě následovat.

Kde nejsou k dispozici Gepardy, pomáhají si Ukrajinci, jak se dá. Kde to jde, vracejí se do služby například ručně zaměřované protiletecké kanóny a kulomety menších ráží, které se ještě nedávno zdály nenávratně morálně zastaralé. Ale ani těchto zbraní není dost, a na Ukrajině tak po nich je neustále poptávka – a západní dárci o tom vědí.

Na situaci zareagovala například i skupina stojící za kampaní „Dárek pro Putina“. Ta už na Ukrajinu poslala modernizovaný tank T-72 pojmenovaný Tomáš, v současné době pak vybírá příspěvky na dodávku 15 kusů sytému „mobilní protivzdušné obrany“ zvaného Viktor. Zatím se sešla na kontě zhruba polovina cílové částky.

Jde vlastně o dvojici těžkých kulometů KPVT ráže 14,5 milimetru na terénních Toyotách. „Vozidlo je pochopitelně upravené, podvozek má například silnější pérování, ale pořád jde o velmi jednoduše použitelnou zbraň, se kterou se může naučit zacházet rychle každý, kdo má řidičský průkaz skupiny B,“ říká Jan Polák, jeden z organizátorů kampaně.

Účinný dostřel zbraně proti dronům či jiným leteckým cílům jsou zhruba dva až tři kilometry. Na menší vzdálenost je zbraň účinná i proti lehce obrněným cílům, jako jsou obrněná vozidla pěchoty a podobně (a není rozumné se před ní schovat ani za běžnou zdí).

Viktor není zdaleka tak sofistikovaný jako Gepardy a je také zhruba o řád levnější. Jeden v rámci kampaně vyjde na 6 milionů korun, zatímco každý Gepard stál v 70. letech třikrát tolik co tank Leopard 1.

Zaměřování probíhá v případě Viktora pouze opticky, nikoliv automaticky na základě údajů z radaru nebo jiného senzoru. „Vzhledem k rychlosti střelby není zasažení pomalu letícího vzdušného cíle obtížné, existuje na to vyzkoušená metodika,“ ujišťuje Jan Polák.

Systém je alespoň vybaven výkonným systémem nočního vidění.

Mimochodem, velmi podobné systémy si na starší protiletecké zbraně montují ukrajinské posádky samy, pokud mohou.

Velkou výhodou tohoto systému by měla být dostupnost. Munice pro tento typ zbraně je ještě sovětského původu a je jí k dispozici nepřeberné množství od různých výrobců z různých zemí. I samotných hlavní je dostatek.

V době, kdy se zbraní na trhu zjevně nedostává, budou Viktory také rychle k dispozici. „Stejný systém si nechává vyrábět nejmenovaná evropská země,“ říká Polák. Kusy, na které se ve sbírce shánějí peníze, by se měly zkompletovat v rámci této větší objednávky. Výroba se tedy už rozběhla, v tomto ohledu se nemusí na nic čekat.

Polák odhaduje, že dosavadním tempem by mohlo být na systémy vybráno dost do konce ledna. „Pokud to tak bude, na konci února už by Viktory mohly být k dispozici a jen pár týdnů poté by už mohly být na bojišti.“

Oprava: Článek chybně uváděl cenu kompletu Viktor v rámci kampaně. Jeden vyjde na šest milionů korun. Za chybu se omlouváme.