TechMIX: Zničení Kachovské přehrady teď nepomohlo nikomu

Hned na začátek ještě připomeňme, že záměrné zničení přehrady by bylo nepochybně válečný zločin a mělo by politické dopady. Věnovat se budu hlavně otázce vojenské a ekonomické.

Začneme u ruské strany, která byla v lepší pozici, aby přehradu zničila. Důležité části včetně řízení propustí byly odříznuty od pravého, Ukrajinci drženého břehu. Na svědomí to měla řízená exploze způsobená ruskými ženisty během ústupu ruských sil z pravého břehu. Video s tímto výbuchem se v posledních dnech šířilo po sítích jako důkaz toho, že přehradu zničily ruské síly. Záběry ovšem nepochybně pocházejí z loňského roku.

Otázkou je, co by zničením ruské síly mohly získat. Začněme proto krátkým popisem situace na této části fronty, jak ji vidím na základě dostupných informací. Jednoduše řečeno, situace na chersonské frontě se zdála v posledních měsících velmi stabilní. Několikrát se sice mluvilo o ukrajinských výsadcích na levém břehu a na ostrovech v deltě řeky, jejich význam byl ovšem minimální. Šlo o malé akce, obvykle krátkodobé výpady, které nevedly ke změně situace.

Obě strany se přes řeku ostřelovaly, podnikaly průzkum a podobné „nájezdy“, nic ovšem nenasvědčovalo tomu, že by se chystaly v tomto úseku na větší akce. Překročení Dněpru pod palbou by bylo vždy obtížné, zásobování pak ještě složitější.

O tom ostatně ruské síly vědí své. Přes řeku se dostaly v době, kdy byla ukrajinská obrana do značné míry rozvrácená a jen díky tomu, že Ukrajinci nedokázali zničit hlavní přístupové cesty, například Antonovský most v Chersonu. A když se pak Rusové ocitli pod tlakem, ruské velení vyhodnotilo situaci jako neudržitelnou a úspěšně se stáhlo přes řeku bez velkých ztrát. Ukrajinská armáda navíc v oblasti ženijních prací téměř určitě nemá takové možnosti jako ruská. Výkony ruských ženistů jsou lepší než většiny jiných ruských zbraní.

Že by se ukrajinský hlavní štáb pokusil o přechod ve chvíli, kdy jsou mosty přes Dněpr nepoužitelné a nepochybně na ruské straně zaminované? To zní jako recept na vojenskou katastrofu.

Jistě, Kyjev by se mohl pokusit shromáždit nějakou „invazní flotilu“, ale to by nemohlo ujít pozornosti Moskvy. Ve chvíli, kdy Rusové stále mají alespoň mírnou vzdušnou i dělostřeleckou převahu, je těžké si představit, že by nějaká taková operace mohla proběhnout úspěšně.

Riziko velké ukrajinské operace v tomto úseku bylo tedy pravděpodobně velmi malé. Přesto mělo Rusko v oblasti připravenou obranu, včetně minových polí položených na místech vhodných pro vylodění. Účinnost tohoto typu obrany se ukazuje i v posledních dnech při útocích ukrajinské armády v Doněcké oblasti, nešlo rozhodně jen o nějakou „potěmkinovskou“ obranu.

Teď ji ovšem vzala velká voda. Pokud můžeme věřit zprávám na proruských telegramových kanálech, minimálně část jednotek nebyla na zatopení vůbec připravena. To by pochopitelně nebylo poprvé, co ruské velení své jednotky neinformovalo o důležitých událostech. Ostatně před zahájením velké invaze v únoru 2022 o chystané operaci také nevěděl prakticky nikdo z armády.

Nepotvrzené zprávy z nezávislého (ale ne vždy spolehlivého) ruského zdroje, který není nakloněn válce, také tvrdí, že hlavní štáb ruské armády v tomto úseku fronty se den před explozí přesunul blíže k řece. Během potopy pak údajně byla zničena část jeho dokumentace.

V každém případě platí, že ruská strana měla v Chersonské oblasti patrně adekvátní obranu, o kterou přišla. Pravda, teď minimálně několik týdnů nebude v této oblasti možné vést nějakou větší vojenskou operaci, ale to bylo už předtím jen málo pravděpodobné.

Záplavy jsou také horší na levém, tedy Rusy drženém břehu. Moskvě zjevně příliš nezáleží na osudu civilistů v této části země, nebo nemá kapacity jim pomoci, a tak byli podle dostupných informací z velké části ponecháni osudu. Ale to neznamená, že by to pro Moskvu nebyl žádný problém, minimálně do budoucna – pokud tedy Kreml opravdu doufá, že si toto území udrží. A zatím bezprostředně „nehrozilo“, že by Ukrajina oblast osvobodila.

Z ukrajinského hlediska dává zničení přehrady ještě menší smysl. Kyjevské velení jistě rádo strašilo ruské protějšky nájezdy přes řeku. V této situaci nemělo prakticky co ztratit, protože moskevské velení muselo na druhém břehu udržovat alespoň nějaké jednotky, které by jinak mohly posílit jiné části fronty nebo ochranu ruské státní hranice na severu, třeba v Bělgorodské oblasti.

Mohlo by se zdát, že „vyplavení“ ruské obrany by mohlo do budoucna otevřít dveře k nějakému útoku přes řeku. Ale jak bylo řečeno, to bude možné nejdříve za několik týdnů. A ukrajinský tlak na ruské pozice sílí od začátku tohoto týdne. Teď je nejlepší chvíle udržet ruské síly mimo bojiště. Tak proč jim v současné době dát jistotu, že v Chersonské oblasti se v dohledné době nic nestane.

Je nevyhnutelné, že událost se neobejde bez obětí, i když jejich počet v době vzniku článku není možné ani odhadnout. Je ovšem jisté, že obětí bude také celá oblast jižní Ukrajiny a její ekonomický potenciál.

Oprava přehrady je na dlouhé roky. Do té doby nebude fungovat jak relativně malá elektrárna na přehradě, tak především největší jaderná elektrárna v Evropě, tedy Záporožská jaderná elektrárna. I když Ukrajina území osvobodí, šest reaktorů záporožské elektrárny v dohledné době nebude moci připojit do sítě. K jejich provozu je totiž zapotřebí ohromné množství vody, které se bralo právě z přehrady.

Nevíme přesně, v jaké výšce se voda nakonec ustálí. Podle záběrů se ovšem zdá, že to bude o 10 metrů níže než obvykle. A to zřejmě k chlazení elektrárny bez nějakých úprav nebude stačit. Už proto, že voda ustoupí poměrně daleko od areálu elektrárny. Záporožská elektrárna je sice v tuto chvíli v bezpečí a k jaderné havárii na ní nedojde, pokud nebude třeba přímo zasažena, ale její uvedení do běžného provozu bude problematické.

Ještě důležitější funkcí přehrady byly dodávky vody pro rozsáhlé oblasti jižní Ukrajiny. V minulosti totiž tento region nebýval zdaleka tak úrodný a zelený.

Na konci 17. století se ruská armáda při pokusu o obsazení těchto území musela obrátit, protože se pro koně nenašlo dost trávy. Na přelomu 19. a 20. století prý v průměru každý třetí rok přicházelo do oblasti sucho, které zdevastovalo velkou část pěstovaných plodin. Výnosy údajně klesaly někdy jen na pár desítek kilogramů zrna z hektaru (dnes jsou průměrné výnosy řádově nižší jednotky tun). Oblast sužovaly suché větry, které unášely suchou půdu a vytvářely velké prachové bouře.

Sucho se bude primárně týkat rozsáhlých ploch především jižně od Dněpru, tedy na dnes Ruskem okupovaných územích. A samozřejmě také Krymu, který velkou část své spotřeby vody pokrývá díky kanálu vedoucímu právě z Dněpru. Do řeky ústil nad Kachovskou přehradou, takže se velmi pravděpodobně ocitne v dohledné době bez vody.

Bezprostředně by to neměl být pro Krym žádný problém. Tamní rezervoáry jsou údajně plné po okraj, tvrdí to alespoň ruská oficiální místa pro agenturu TASS. Obyvatelé Krymu také ani v dlouhodobém měřítku nebudou mít nedostatek vody na pití, postiženo by ovšem mohlo být v první řadě zemědělství. Když Kyjev v roce 2014 po ruské anexi poloostrova přerušil dodávky vody kanálem, během dvou let na Krymu znatelně ubylo vegetace a vody byl především v prvních letech po anexi chronický nedostatek.

Znovu se tak dostáváme k otázce, proč by si Rusko v současné chvíli zadělávalo na takové potíže? Smysl by to dávalo snad pouze v případě, že se Kreml už smířil se ztrátou okupovaných území a rozhodl se pro strategii „spálené země“. A pro to v tuto chvíli není žádný důvod. Ukrajinská ofenziva stále ještě nabírá tvar a při pohledu zvenčí její úspěch není nijak zaručen.

Pokud tedy v Kremlu nezavládl náhle nečekaný pesimismus, je těžké označit zničení Kachovské přehrady za racionální ruský tah. Na dobré a přesvědčivé vysvětlení si budeme muset patrně počkat, a to možná dost dlouhou dobu. Stejně jako na napravení těch nejhorších škod.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.