Hlavní obsah

TechMIX: Válka v přímém přenosu. Kde brát informace o Ukrajině?

Foto: Seznam Zprávy

Běloruský prezident Lukašenko se nechal v televizi zachytit před mapou zachycující směry ruského útoku.

Přečtěte si ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás výběr zaujme, přihlaste se k jeho odběru.

Článek

Největší ozbrojený konflikt na evropském kontinentě od konce 2. světové války se stane s velkou pravděpodobností nejlépe zdokumentovanou válkou všech dob. Chytré mobily s fotoaparáty, jejichž záznam lze snadno rozšířit, jsou všudypřítomné a Rusko (prý i k údivu Pentagonu) významně nepoškodilo hackerskými útoky ukrajinskou telekomunikační síť.

Už v minulosti se Rusové přesvědčili, že služby jako Google Maps mohou odhalit probíhající operace, přesně totéž se pak stalo i v případě invaze na Ukrajinu. Na sociálních sítích se také prakticky okamžitě objevily záběry z prvních operací ruských vrtulníků a speciálních jednotek u letiště Hostomel během prvního dne invaze. Můžete vidět leteckou bombu v letu při útoku na zjevně civilní cíl, případně ho i téměř cítit na vlastní kůži. Případně prožít drastický příběh mladého muže, kterému před očima zemře otec, protože se chtěl podívat, jaké škody v okolí invaze napáchala (varujeme, video je opravdu emocionální). Včetně určení přesného místa, kde k tragédii došlo.

Na webu Reddit najdete celou řadu vláken plných záběrů z nejrůznějších probíhajících operací. Přípravu na invazi se podařilo zdokumentovat z velké části díky záběrům ze sítě TikTok, která byla původně vytvořena jako apolitická zábava bez konsekvencí.

Zdokumentovaná válka bohužel nutně neznamená, že to bude válka méně nelidská. Obětí konfliktu jsou již v tuto chvíli tisíce. I vzhledem k tomu, že na Ukrajinu, především ke Kyjevu, směřují ve chvíli, kdy píšeme text, velké ruské posily, obětí bude téměř jistě přibývat.

Ostatně třeba i ze syrské války jsme měli dostatek svědectví, od použití chemických zbraní přes masové mučení a zabíjení ve věznicích až po systematické porušování vojenských konvencí ruským vojenským letectvem. Žádné svědectví ovšem situaci nezměnilo a syrská vláda se díky ruské podpoře udržela při moci. A dokázala v podstatě uhrát remízu i v informačním prostoru.

Propaganda účinně nabízela celou řadu možných variant událostí, což zřejmě přispělo i k apatickému postoji vyspělého světa. (Zpětně to není nic než promarněná příležitost Západu dát Putinovi jasný signál. Stejně jako Čečna, Osetie, Krym…)

Ani tak dobře zfilmovaná válka v „relativně civilizovaném, relativně evropském“ regionu, jak řekl reportér CBS, tedy velmi pravděpodobně nebude vůbec civilizovaná. A my ji ve svém vlastním zájmu bohužel musíme pečlivě sledovat. Už dlouho lze ovšem řadu zajímavých a relevantních informací najít i jinde než jen v klasických médiích. V tomto newsletteru proto nabízíme výběr zdrojů na sociálních sítích, které stojí za pozornost. Varujeme, že většina informací bude v angličtině.

Dát záplavě tvar

Na začátek nabídneme několik účtů a nástrojů, které se pokoušejí informační záplavě z Ukrajiny dát alespoň určitý řád.

Skvělou práci – podobně jako ve zpravodajství o covidu – odvádí Financial Times. Jejich pravidelně aktualizovaná mapa je k dispozici každý den. Zachycuje hlavní údaje o pohybu vojsk a vojenských operacích a k dispozici je i mapka situace kolem Kyjeva. Velmi podobnou vizualizaci nabízí i NY Times. V Česku ji vydává redakce Novinky.cz.

Všechny údaje můžete srovnávat s dalšími. Například německý novinář Julian Röpcke na svém twitterovém účtu vytváří na základě zpráv z bojiště i geolokačních údajů jednoduché mapky ukazující postup ruských vojsk. Najdete je řazené po dnech v tomto vláknu. Mapka nepochybně není naprosto objektivní, protože je založena především na informacích ukrajinského generálního štábu a druhotně na základě geolokačních údajů, základní přehled však poskytuje. V některých případech se Röpcke pokouší vizualizovat situaci na základě údajů obou stran, ale není to možné vždy a všude.

Základní přehled situace pravidelně publikuje i obranný analytik Henry Schlottman. Na jeho twitteru najdete denní mapky zachycující hlavní směry postupu ruských vojsk podle dostupných údajů. Takto podle něj vypadá stav k 1. březnu. Zajímavé jsou i jeho dílčí analýzy vojenského vývoje.

„Strategický přehled“ vám může poskytnout i mapa rozmístění ruských vojenských sil na stránkách gruzínské Rondeliho nadace. Mapa zahrnuje ruské pozemní, námořní, letecké a protivzdušné síly. (Nadace má i svou vlastní jednoduchou mapku vojenských operací na Ukrajině.)

V roce 2014 vznikl na Ukrajině projekt Liveumap, který monitoroval vývoj událostí na východě země. Využívá částečně automatizovaného procesu prohledávání zajímavých událostí (respektive zpráv o nich na internetu), které pak ověřují lidé z projektu. Nezachycuje tedy strategickou stránku věci, ale jednotlivé události na frontě a v jejím okolí. V posledních několika dnech jsou ovšem stránky cílem intenzivních DDoS útoků. Aktualizace tedy probíhá pomalu.

Na stejném principu je založena také mapa, kterou provozuje britské neziskové „Středisko pro informační odolnost“ (Centre for Information Resilience). Zachycuje zaznamenané pohyby ruských a ukrajinských vojsk, ztráty na obou stranách i civilní oběti.

Na ztráty se zaměřuje i blog Oryx. Je velmi silně proukrajinský (a silně proturecký), ovšem jeho seznam zničené techniky se zdá být velmi kvalitní, protože do něj údajně zařazuje jen ztráty vizuálně ověřené na fotografiích či videu. Pokud mu lze věřit, ztráty na ruské straně jsou vysoké.

Skutečné útoky ve virtuálním světě

Válka s sebou nese i výrazné zvýšení nebezpečí v kyberprostoru. Ani tak nemusíte být kovaní experti na hacking, pentesting, phishing, spoofing, carding, skimming, honey-potting a baiting. Stále stačí se na internetu chovat víceméně rozumně. Potřebujete hlavně obezřetnost, silná unikátní hesla, aktualizovaný software a zapnutou dvojitou autentizaci, kdekoli to jde.

Pokud se ale do nového, fascinujícího, občas děsivého a občas vtipného světa kybernetické bezpečnosti chcete ponořit více, internet je plný výborných zdrojů. Mezi nejlepší – a i pro začátečníka srozumitelné – patří blogy velkých kyberbezpečnostních firem: Avast, ESET, Sophos, Check Point nebo CloudFlare. Na nich se samozřejmě dozvíte hlavně o úspěších dané firmy, ale svým způsobem jsou všechny na stejné straně.

Pro zájemce o méně „uhlazené“ informace jsou tu doslova desítky tisíc hackerů (často vystupujících pod anonymními přezdívkami), kteří se na twitteru předhánějí tím, co dokázali anebo aspoň jaký vtip na téma bezpečnostních děr vymysleli. Můžete začít sledovat tyhle a přes ně se dostanete k dalším: Bruce Schneier, Brian Krebs, Troy Hunt, Eva Galperinová, Meg Westová, v Česku patří ve veřejném prostoru k nejaktivnějším Michal Špaček.

A kdybyste se do internetové bezpečnosti chtěli ponořit hlouběji a systematičtěji, zkuste nějaké kvalitní on-line kurzy. Začít můžete třeba úvodním kurzem na Stanfordu nebo University of Washington (obojí zdarma), svůj bezplatný kurz nabízí také IBM nebo Google. V Česku můžete bezplatný (respektive z vašich daní zaplacený) kurz absolvovat díky webu Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost: on-line kurz základů kybernetické bezpečnosti.

Detektivové z domova

Velká část výše zmíněných internetových zdrojů využívá ve své práci a shromažďování údajů veřejně dostupných dat. Dala by se tak zahrnout do hnutí OSINT (open-source intelligence).

Jeho nejznámějšími představiteli jsou členové skupiny Bellingcat, která funguje od roku 2014. Založil ji britský novinář Eliot Higgins a sdružuje výzkumníky, odborníky, novináře i dobrovolníky z celého světa. Proslavili se odhalením okolností sestřelení letu Malaysia Airlines 17 (MH17) ruskou vojenskou technikou či odhalením totožnosti ruských agentů, kteří se pokusili otrávit Sergeje Skripala. A Bellingcat je nyní samozřejmě aktivní i na Ukrajině.

Můžete sledovat web skupiny nebo její twitterový účet (a případně i přímo účty jejích členů, třeba Christa Grozeva a zmíněného Eliota Higginse). Momentálně se například věnuje dokumentaci stop po použití tzv. kazetové munice v obydlených oblastech Ukrajiny. (Dodáváme, že ani Rusko, ani Ukrajina se nezavázaly tuto munici nepoužívat, takže její použití z právního hlediska není porušením mezinárodních dohod.) Nebo vyvracení zpráv běloruské televize, že budovy na charkovském náměstí Svobody si bombardovali sami „ukrajinští fašisté“. Ze záznamu průmyslové kamery je totiž poměrně jasné, že zásah provedla ruská střela Kalibr.

Dalším příkladem je společnost ShadowBreak International (twitter, web). Ta jako jedna z prvních upozornila na skutečnost, že ruská vojska komunikují přes nezašifrované spojení. K dispozici má prý hodiny záznamů hovorů ruských vojáků.

Množství záznamů přímo z bojů je neuvěřitelné. Pokud ho nechcete procházet, můžete na twitteru sledovat například účty Roberta Lee či Benjamina Stricka, kteří záběry z Ukrajiny sdílí dále.

Spojenec na konec

​​​Čestnou zmínku na závěr si pak zasluhuje běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Ten se nechal v běloruské televizi zachytit před mapou, která zachycuje základní směry ruského útoku a válečné cíle (na youtube s přesným časem). Ukrajina je na mapě rozdělena na čtyři velké oblasti, jejichž význam není jasný. Ukrajina je dnes správně rozdělena na 27 oblastí nejvyšší úrovně, mapa tedy rozhodně nezobrazuje současný stav.

Lukašenkem prezentovaná mapa zobrazuje hlavní směry ruského útoku, včetně jedné zajímavosti doslova vlevo dole. Zobrazena je tam šipka vedoucí od černomořského pobřeží směrem k Moldavsku, a především k takzvané Podněsterské republice (rusky Transnistrija). Jde o malý stát se zhruba půl milionem obyvatel, který se odtrhl od Moldavska během krátkého, ale poměrně intenzivního konfliktu v roce 1992.

Existenci malé země mezinárodní společenství nikdy neuznalo, ale v Podněstří jsou stále zhruba dva tisíce ruských vojáků. Je možné, že ruské invazní síly by této republiky mohly využít jako operační základny pro boj na Ukrajině. Zatím na pohyb ruských vojsk směrem od Oděsy na západ nedošlo. Není těžké si představit, jakou reakci mohla vzbudit šipka na Lukašenkově mapě v moldavské metropoli Kišiněvu.

Tragické události na Ukrajině nás budou zaměstnávat nepochybně ještě nějakou dobu. Na závěr si tedy dovolíme připomenout, že nejsme bezmocní. Připomínáme, že darovat na Ukrajinu je možné na řadě míst – třeba přes Člověka v tísni či například ukrajinské armádě. A byť pomoci pro Ukrajinu bude nepochybně potřeba velké množství, pokud si to můžete dovolit, myslete i na dřívější Putinovy oběti v jiných částech světa.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.

Doporučované