Článek
„Zázračné zbraně“ nejsou jen rekvizita nacistické propagandy. Vzpomeňme si například na válku v Zálivu v roce 1991, která nás všechny seznámila s „chytrými bombami“. Ruskem podporovaná či státní média v posledních letech několikrát označila za úžasnou zbraň „vakuové bomby“, aby tyto texty v posledních dnech naopak mazala (možná proto, že jejich používání v hustě obydlených oblastech je porušením ženevských konvencí).
Na ukrajinské straně se v současné době vytváří podobná aureola kolem tureckých dronů Bayraktar TB2. Stačí se jen podívat na titulky českých médií, která o této zbrani v prvních dnech března 2022 psala: Postrach Rusů přichází z nebes. Před touto zbraní Ukrajinců se neumí chránit (TN.cz), Ukrajinci písničkou oslavují drony Bayraktar (Blesk.cz). Titulek Novinek „Bayraktar. Postrach pro ruskou techniku na Ukrajině“ lze v tomto kontextu označit ještě za střízlivý.
Není to nový jev. Turecko pověst svých dronů buduje už roky a za určitých okolností jde skutečně o účinnou zbraň. Stroje Bayraktar TB2 se nejprve osvědčily, když je Turecko použilo proti vozidlům ruské výroby v Libyi a Sýrii, pověst si pak upevnily na (vítězné) arménské straně v arménsko-ázerbájdžánském konfliktu o Náhorní Karabach v roce 2020. Během něj úspěšně ničily obrněná vozidla a mobilní systémy protivzdušné obrany.
Bayraktar TB2 (TB je zkratka „tactical block“) má operační rádius kolem tří set kilometrů, ve vzduchu přitom vydrží až dvacet sedm hodin s průměrnou rychlostí zhruba 130 km/h. Co se týče výstroje, může nést až čtyři kusy laserem naváděné munice, konkrétně tureckých raket MAM-L o hmotnosti zhruba 20 kilogramů. Nehodí se na boj proti zpevněným cílům, ale proti lehce obrněným nebo neobrněným cílům jsou účinné dost.
Na začátku ruské invaze mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ignat uvedl, že Ukrajina disponuje přibližně dvacítkou bezpilotních letounů Bayraktar. Jde samozřejmě o nepotvrzený údaj. Zdá se, že Ukrajina vlastnila v jednu chvíli nejméně dvanáct a možná až 60 těchto dronů. To jsou ovšem údaje inventární. Netušíme, kolik dronů je stále v provozu a může být reálně nasazeno.
Je také jisté, že Ukrajina poprvé zakoupila šest těchto „neobsluhovaných taktických vzdušných prostředků“ od Turecka v rámci obchodu za 69 milionů dolarů v roce 2019. Jak jste si patrně všimli, turecké drony přichází po šesticích. Jeden systém Bayraktar TB2 se totiž skládá ze šesti dronů, dvou pozemních řídicích stanic a souvisejícího podpůrného vybavení.
Jsou to jediné drony ukrajinské armády. Země při jejich využívání vychází ze zkušeností, které získala v loňském roce během konfliktu na Donbasu. K prvnímu bojovému nasazení mělo dojít v říjnu 2021 během protiletecké mise v oblasti kontrolované separatisty. Útok byl údajně úspěšný (viz video na Facebooku ukrajinského generálního štábu), a to i navzdory přítomnosti ruských prostředků elektronického boje a protivzdušné obrany. Ještě předtím Ukrajina použila drony TB2 při průzkumných misích. Po úderu v Donbasu vydala Ukrajina oficiální prohlášení, že bude „pokračovat v jejich používání k odstrašení ruské agrese a ochraně zájmů Ukrajiny“.
První zprávy o tom, že Ukrajina drony použila proti ruským invazním silám, přišly 27. února 2022. Ukrajinský generál Sergij Šaptala sdílel na Twitteru video, na kterém dron zasáhl ruský protiletadlový raketový systém Buk v oblasti zhruba sto kilometrů severozápadně od Kyjeva. Ukrajinské letectvo od té doby potvrdilo další použití dronů. Na sociálních sítích bylo záběrů sdíleno mnohem více, ale ty je samozřejmě těžké ověřit (určitě jsou některé falešné, třeba toto video je ze Sýrie z roku 2020).
Přesně vyčíslit, jaký dopad mají drony v boji a jaký mohou vliv na výsledek konfliktu, nedokážeme. Navzdory titulkům rozhodně nelze tvrdit, že by hrály rozhodující roli. Je vlastně překvapením, že se ukrajinské drony vůbec dostanou do vzduchu a že je pak rychle nezlikviduje ruská protivzdušná obrana nebo letectvo.
Současné bezpilotní letouny jsou v mnoha ohledech velmi zranitelné. Drony Bayraktar TB2 jsou pomalé, velké, létají nízko a pomalu, což z nich činí poměrně snadné cíle pro sofistikovanější, tzv. vrstvené systémy protivzdušné obrany (vrstvené systémy používají různé prostředky, které se vzájemně doplňují). A nesmíme zapomenout, že jsou ovládané na dálku rádiovým spojením, takže protivník schopný dobře vést elektronický boj (a to má být i Rusko) může omezit možnosti jejich nasazení i jednoduchým rušením signálu.
Dřívější úspěchy TB2 v Náhorním Karabachu a Libyi byly do značné míry dány schopnostmi jejich protivníků. Řada vojenských analytiků pochybuje, že by drony současné generace mohly být efektivně nasazeny proti moderní integrované protivzdušné obraně, kterou by Rusko alespoň na papíře mělo disponovat.
Kromě toho by ruská armáda měla mít s drony Bayraktar své zkušenosti z jiných bojišť. Třeba právě v Sýrii jsou ruské jednotky organizované do tzv. „úkolových uskupení“, která mívají právě proti takovým dronům specializované protivzdušné zbraně. Na Ukrajině řada ruských jednotek evidentně funguje bez nich.
Kromě toho může Rusko použít celou řadu dalších zbraní k odhalení a zničení letišť, na nichž bezpilotní letouny operují, nebo jejich pozemních řídících stanic. Ruská státní média to již tvrdila a uvedla, že ruské síly zničily „74 pozemních zařízení ukrajinské vojenské infrastruktury“, včetně jedenácti letišť, tří velitelských stanovišť, námořní základny, osmnácti radarových stanic raketových systémů S-300 a Buk-M1 a čtyř TB2. Přesto se však Rusku evidentně nepodařilo dosáhnout absolutní vzdušné převahy nad celou Ukrajinou.
Nasadilo Rusko na Ukrajině dvojplošníky?
Ruská armáda a letectvo jsou v nasazení bezpilotních létajících prostředků pozadu za řadou dalších armád. V posledních týdnech se ovšem objevily náznaky, že k řešení tohoto problému přistupují svérázným způsobem.
V blízkosti ukrajinských hranic ruská armáda v posledních týdnech shromáždila velké množství vojenské letecké techniky – a také desítky dvojplošníků. Jak naznačují svědectví z konce února i března, ruské letectvo do oblasti dopravilo desítky Antonovů An-2, tedy i u nás tak dobře známých a hojně používaných „Andul“.
Několik desítek jich objevily satelity na letecké základně Sešča, která se nachází poblíž východní ukrajinské hranice a během studené války sloužila jako základna strategických bombardérů Tu-16.
Okamžitě se začaly objevovat spekulace, proč by to tak mohlo být. „Anduly“ mají samozřejmě mizivý vojenský potenciál. I jako transportní stroje jsou prakticky nepoužitelné, pokud se v okolí pohybuje vůbec nějaký nepřítel, i bez protiletadlových zbraní. Mohlo by to tedy být něco jiného?
I na základě tweetu amerického senátora Marca Rubia se začalo spekulovat, že by An-2 mohly být nasazeny jako ruská obdoba dronů (de facto český překlad kolujících anglicky psaných textů si můžete přečíst na techsvet.cz). Rubiovi novináři věnují pozornost především kvůli jeho funkci. Zároveň ale senátoři mohou sdílet se světem informace, které americké tajné služby samy legálně pouštět do světa nemohou, a mohou tedy sloužit jako „hlásné trouby“. I proto se dalo očekávat, že by na této informaci mohlo něco být.
Rusko chce údajně Antonovy využívat v roli, která by se dala označit jako „provokatéři“. Měly by létat bez posádky jako bezpilotní letouny na dálkové ovládání, aby vylákaly ukrajinskou protivzdušnou obranu k akci. Ta by tak odhalila svou pozici a mohla být následně zničena ruskými letouny či jinými cestami.
Nebylo by to bezprecedentní. Ázerbájdžán stejné letouny v této roli použil proti Arménii v konfliktu o Náhorní Karabach v roce 2020. Není to žádná vojenská latina, existují ověřené záběry těchto bachratých letadel ve válečné zóně a v ohni protiletadlové palby. Andula se pro tento úkol dobře hodí přesně z těch důvodů, ze kterých se nehodí pro samotný boj. Je pomalá, dobře odhalitelná radarem a samozřejmě výrazně levnější než moderní drony (výroba byla zastavena v roce 2001, v Rusku jich létají ovšem stále řádově tisíce).
Nikdo v tuto chvíli nemá představu, jak by se takové letouny mohly realisticky nasadit. V Náhorním Karabachu nebyly ázerbájdžánské dvouplošníky ve skutečnosti na dálku řízené či dokonce autonomní. Pilot se strojem normálně vzlétl, namířil letoun na arménské pozice, pak jednoduše zajistil (přivázal) knipl a vyskočil. Stroje minimálně v některých případech nesly na palubě skutečně trhaviny. Nepřítel tak měl před sebou těžkou volbu: mám riskovat škody, nebo odhalit svou pozici?
Je to celé hezká spekulace, zatím to ovšem nic jiného není. Nemáme zatím žádné ověřené zprávy o tom, že by Rusko „Anduly“ skutečně nasadilo. Nenašly se žádné trosky, neexistují žádné potvrzené záběry snah o provokaci ukrajinské protiletadlové obrany. Do první evropské války 21. století tedy zatím dvojplošníky nezasáhly. Proč, to je stále otevřená otázka, ke které bohužel budeme mít příležitost se vrátit. Vzhledem k vývoji událostí toto nepochybně není poslední TechMIX s vojenskou tematikou.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
