Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Je to malé vozidlo dlouhé asi 2,5 metru, s velkou korbou pro ležícího člověka a maximální hmotností zhruba 1200 kilogramů (z toho cca 750 kilogramů pro náklad). Podle dostupných informací má THeMIS ve variantě nazvané Casevac sloužit především k evakuaci raněných z frontové linie. Údajně by také mohl vozit munici jednotkám na frontě.
Firma Milrem Robotics vznikla v roce 2013 a THeMIS je její první produkt. Zatím si ho pořídily podle informací výrobce armády 14 zemí, osm z nich patřících do NATO. Estonské síly v roce 2019 nasadily robota v Mali jako součást Francouzi vedené protiteroristické operace Barkhane.
Česko ve výzbroji tato vozítka nemá. Do budoucna ale s něčím takovým i naše armáda počítá. Nasvědčuje tomu i česká účast v evropském projektu vývoje pozemního robota pro využití ve vojenských silách. Na něm pracuje i výrobce THeMIS, takže se dá předpokládat, že na současnou generaci robotů bude ten nový navazovat.
Bez doprovodu jen občas
Bezpilotní vozítko se nedokáže na bojišti pohybovat samo, tak daleko s umělou inteligencí ještě nejsme. Může být ovládáno na dálku či jet po předem naprogramované trase. Proto nese kamery včetně těch termálních a tzv. lidar, které řidiči či počítači poskytují poměrně dobrý přehled o okolí a možných překážkách.
Podle výrobce se vyvíjejí systémy pro funkci automatického sledování vozidla před ním a pohybu těchto robotů ve skupině. Jinak řečeno, cílem je snížit počet zranitelných vojáků na bojišti a nahradit je strojem.
To se samozřejmě může týkat i samotného boje, ale zatím nevíme, že by se něco takového na Ukrajině plánovalo (což samozřejmě neznamená, že to tak nebude). Výrobce ovšem tuto možnost předpokládá a nabízí řadu ozbrojených variant, včetně jedné se střelami Javelin.
Osobně si nejsem jistý, zda má podobný stroj velkou šanci přežít v tak intenzivním konfliktu jako je ten na Ukrajině, ale to je pouze spekulace amatéra. Rozhodně je jasné, že ho bude lehčí trefit i z běžných pěchotních zbraní než běžný dron (ten se jen tak zasáhnout nedá).
Ovšem podle výrobce by mělo jít o stroj odolný, s nízkým profilem, který si poradí i s náročným terénem. Pohon je „hybridní“, jak se dnes říká, tedy starý dobrý dieselelektrický systém, ovšem samozřejmě s lithiovými bateriemi (a zase mám pochybnosti…).
Ten chceme!
Příchod nových robotických vozítek na Ukrajinu nebude mít z vojenského hlediska žádný velký význam. Zatím se konkrétně nemluví ani o tom, zda budou doručena nějaká další vozítka a případně kolik.
Ale ruská strana si přesto všimla a zareagovala. „Vzhledem k tomu, že toto zařízení je nepochybně technicky zajímavé, vypisuje Centrum pro analýzu strategií a technologií (CAST) odměnu ve výši jednoho milionu rublů (cca 400 tisíc korun, pozn. red.) pro každého vojáka nebo pracovníka bezpečnostních složek nebo jejich skupiny, který by se na Ukrajině zmocnil platformy THeMIS ve více či méně kompletním stavu a poskytl ji ruskému ministerstvu obrany,“ objevilo se v článku na blogu BMPD.
Může se to zdát jako náhodný výkřik na internetu. Centrum CAST je ovšem ruská výzkumná organizace v oblasti bezpečnosti, která přes svou deklarovanou nezávislost úzce spolupracuje s ruským státem.
Vidět to jde i v tomto případě. Nabídka byla totiž podle blogu projednána s příslušnými orgány. Platba bude údajně provedena na základě zprávy o prohlídce trofeje, kterou vypracují specialisté z příslušného oddělení ruského ministerstva obrany. Snaha dostat se k estonskému know-how je tedy zjevně zaštítěna státními orgány.
Co přesně ruské specialisty na robotu zajímá, to bych také rád věděl. Na pohled by se mohlo zdát, že se Rusko nemá z THeMIS co naučit. Vždyť už před lety tvrdilo, že má vlastní roboty pro pozemní síly, dokonce opravdu velmi těžce vyzbrojené stroje Uran-9.
To je v podstatě „tančík“ s hmotností zhruba 10 tun, v základu vyzbrojený 30milimetrovým kanónem, kulometem (7,62mm) a řízenými střelami. Může také odpalovat různé typy střel, jak protitankové střely 9S120 Ataka, tak protivzdušné 9K33 Igla. Výzbroj lze různě kombinovat a doplňovat.
Na papíře je vybaven velmi solidní sadou senzorů včetně infračervené kamery a systémů pro noční vidění (Lidar ovšem nemá, pokud víme). Nasazován má být na ozbrojený průzkum či palebnou podporu pěchoty.
Asi vás nepřekvapí skutečnost, že Uran není zrovna poslední výkřik v oblasti robotiky. Na rozdíl od THeMIS se nedokáže pohybovat ani po předem vytčené dráze a musí být neustále řízen rádiem z velitelského stanoviště. Ve skutečnosti jde tedy o zbraň nepružnou a na moderním bojišti poměrně zranitelnou – spojení mezi operátorem a vozidlem lze různými způsoby přerušit.
To se projevilo i při zkouškách vozidla během ruského působení v Sýrii. Údajně se ukázalo, že v nízké zástavbě lze robota ovládat jen na vzdálenost 300 až 500 metrů místo běžně slibovaných několika kilometrů. „Přesto i na tuto vzdálenost bylo zaznamenáno 17 případů krátkodobého (do jedné minuty) výpadku spojení a dva případy výpadku o délce 1,5 hodiny,“ popsal tehdy některé potíže tohoto ruského vozidla server Armádní noviny.
Ruská vojenská robotika se tedy už po zběžném pohledu zdá být spíše pozadu za vekou částí světa než na špičce vývoje. Kde se naopak nachází nenápadné estonské vozítko. A i proto ta odměna.
Kde sehnat čipy?
Že se Rusko se svou technologickou nedostatečností potýká hledáním pomoci v zahraničí, ukázala i nová zpráva britské organizace Conflict Armament Research (CAR) popisující na základě rozborů ukořistěné techniky výskyt elektroniky zahraničního i „západního“ původu v ruských zbraních.
Jednalo se o komponenty vrtulníku Ka-52, několik řízených střel, bezpilotních letounů a komunikační a navigační zařízení vyrobená (alespoň údajně) v Ruské federaci.
Dobrým příkladem byl satelitní navigační systém ruských raket 3M14, 9M544, Kh-59 a Kh-101 (u modelů Kh-59 a Kh-101 označený jako „SN-99"). Jak se ukázalo, ve všech případech byl vyroben ze stejných komponentů jiného než ruského původu. Použité díly byly vyrobeny v letech 2012 až 2020, z velké části tedy po obsazení Krymu v roce 2014 a následném zavedení sankci.
Jak se tedy ukazuje, sankce v tomto případě nebyly účinné. Ale zpráva je vlastně poměrně optimistická: S určitými změnami by podle ní fungovat mohly. Rusko totiž evidentně sází na jednoduchá řešení svých obtíží s dostupností elektroniky.
Z nejnovějších šetření CAR vyplývá, že ruský obranný průmysl používá v různých zbraňových systémech identické sady součástek. Jinak řečeno, různé zbraně – například vrtulníky Kamov Ka-52 nebo řízené střely Kh-101 – využívají úplně stejných základních desek či mikročipů.
Pokud by se jejich dodávky do Ruska podařilo zastavit, jedním rázem by mohlo být možné zastavit výrobu důležitých systémů hned pro několik zbraní najednou. Schopnost Ruska stavět pokročilé zbraně je tedy do značné míry závislá na velmi specifických „neruských“ technologiích.
Takové opatření jistě ruské zbrojaře nezastaví navždy. Ale v současné době jde o čas: Rusko je fakticky, byť ne oficiálně ve válce s Ukrajinou, a ještě nějakou dobu bude. Omezit možnosti jeho zbrojního průmyslu v následujících týdnech a měsících má svůj význam. I když je nejspíše pouze otázkou času, než se Rusko i jeho dodavatelé přizpůsobí.
Dalším zajímavým detailem s asi menší strategickou důležitostí je, jak „otevřené“ jsou ruské zbraňové systémy. Na rozdíl od třeba americké armády ta ruská zjevně po výrobcích nepožaduje, aby zařízení vybavili „pojistkami“, které brání jednoduchému okopírování klíčových zbraňových technologií.
„Tohle by dokázal napodobit tým vysokoškolských studentů elektrotechniky,“ okomentoval fotografie elektroniky v ruských systémech pro NY Times Arsenio Menendez, jinak spolupracovník NASA, jehož koníčkem je reverzní inženýrství komponentů řízených zbraní (takové hobby tedy mohu jen závidět.)
„Je to v podstatě ekvivalent herní konzole Xbox 360 a vypadá to, že je přístupná každému, kdo ji chce rozebrat a postavit si její vlastní kopii.“ Ruský přístup v těchto případě charakterizoval jako „ukradni, co můžeš, a dělej s tím, co umíš“. Tak uvidíme, jak dlouho estonské vozítko THeMIS na bojišti vydrží…
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
