Článek
Po vypuknutí války jsme v TechMIXu psali, že válka na Ukrajině bude asi jedním z nejlépe zdokumentovaných konfliktů v dějinách lidstva. V posledních dnech se opravdu dobře ukazuje, jak velkou roli může foto- a videodokumentace hrát. Zprávy z ukrajinské Buči způsobily skandál, který ještě více izoloval Rusko a nejspíše také v důsledku zkomplikoval jednání o míru.
Ruská strana se bránila tím, že jde o zinscenované záběry, či zpochybňovala časový průběh událostí. Podle vyjádření ruského ministerstva obrany došlo například k úmrtí dotyčných až po odchodu ruských vojsk. Válka ale probíhá v digitálním věku, ve kterém má takto jednoduchá „analogová“ lež velmi krátké nohy. Dokumentace je totiž více než dost.
Analýza záběrů je stále do značné míry náročná ruční práce, která vyžaduje velké množství času a úsilí, ale na Ukrajině už několikrát přinesla úspěšné výsledky. V případě Buči bylo potvrzení dokonce možná jednodušší než v jiných případech. Dobrým příkladem je práce týmu NY Times, který dokázal zpětně na satelitních snímcích vyhledat těla, která svět uviděl až po osvobození města.
Satelitní snímky pořízené společností Maxar Technologies ukazují, že těla ležela na daných místech ještě před tím, než se ruské síly z města stáhly. Velká část obětí podle všeho zemřela před třemi či více týdny, tedy v době, kdy Rusko město ovládalo. Na ulici totiž leží již i na záběrech z 11. března. Předcházející záběry pocházejí z 9. března, k úmrtí došlo tedy někdy mezi těmito dny.
Ze satelitu samozřejmě není možné poznat, zda na ulici leží opravdu tělo, či jen předmět podobného tvaru, takže kdo bude chtít definitivní důkaz, samozřejmě neuvěří. Zastánci Ruska pak budou v rámci své práce, z přesvědčení či jen proto, aby nemuseli opravovat svůj pohled na svět, přicházet s novými a novými námitkami a více či méně nesmyslnými alternativními vysvětleními.
V takto dobře zdokumentované válce by měl být výrazně zúžen prostor ve středu, tedy prostor pro nevyhraněné. Uvidíme, co k tomu během příštích týdnů a měsíců řeknou sociologové. Jasné je, že nová odhalení mění kalkul ve vyjednáváních mezi Ukrajinou a Ruskem, a také kalkul NATO a dalších spřátelených zemí.
Připravuje se půda?
Kvůli otřesným odhalením posledních dnů možná poněkud zapadly některé jiné signály z Ruska. Z Kremlu se na přelomu března a dubna šířily zprávy o riziku využít chemických nebo biochemických zbraní na východní Ukrajině nebo v Rusku.
Mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov 30. března prohlásil, že ukrajinské síly „zvažují možnost použití biologických zbraní proti Doněcké lidové republice a Luhanské lidové republice“ šířených s pomocí bezpilotních letounů.
Vedoucí ruských sil radiační, chemické a biologické ochrany Igor Kirillov 31. března na toto téma dodal, že Ukrajina údajně v prosinci 2021 požádala společnost Bayraktar (tureckého výrobce bezpilotních letounů, které používá i ukrajinská armáda), aby vybavila ukrajinské drony mechanismem pro rozprašování aerosolu. Naznačoval tím, že by údajné rozprašovače měly sloužit k šíření biologických zbraní.
Představitelé ruské Státní dumy svolali 31. března výbor, který má „vyšetřit“ opakovaná ruská obvinění, že se americké biolaboratoře podílejí na „vývoji komponentů biologických zbraní v bezprostřední blízkosti území Ruska“.
První náměstek stálého zástupce Ruska při OSN Dmitrij Poljanskij 1. dubna ruským státním médiím řekl, že ukrajinské síly „plánují vyhodit do povětří železniční kontejnery obsahující až 800 tun chlóru“ v ukrajinské Charkovské oblasti. Také prohlásil, že Rusko poskytne OSN další důkazy o údajných ukrajinských programech biologických zbraní.
Tato prohlášení jsou novou podobou dezinformací, které se začaly šířit po sociálních sítích se začátkem invaze na Ukrajinu. Teorie hovořily o tom, že USA provozují na Ukrajině síť biolaboratoří. A dokonce se objevily informace, že k šíření biologických zbraní existují speciálně vycvičení ptáci (či netopýři), kteří jsou trénovaní, aby vyhledávali kontakt s lidmi.
Podobná prohlášení mají v ruském prostoru svou tradici a byla součástí propagandistického arzenálu už během sovětské éry.
Od brouků k etnické zbrani
I v Československu se v 50. letech často opakovalo, že Západ k nám „s pomocí mraků“ posílá mandelinku bramborovou. Ještě v roce 2001 o mandelinkách jako biologické zbrani mluvil pro ruská média bývalý generálplukovník Valentin Jevstigněv, jenž byl podle dostupných informací mimo jiné členem vedení sovětského programu biologických zbraní.
V době války v Koreji byla tvrzení o tom, že USA použily biologické zbraně, součástí mocenského boje mezi Berijou a Chruščovem. Další příklad nakonec úspěšné dezinformační operace z doby SSSR pochází z 80. let. Tehdy sovětští zpravodajci rozšířili zprávu, že pákistánské laboratoře vyrábí „komáry zabijáky“ a vypouští je v Afghánistánu. Dotyčná laboratoř, která měla mimo jiné sloužit k mapování výskytu nebezpečných patogenů, byla nakonec zavřena.
Samostatnou kapitolou je pak dezinformační kampaň kolem nemoci AIDS, která nesla název Nákaza. Dostalo se jí i nálepky jedné z „nejúspěšnějších propagandistických snah studené války“. Základním tvrzením bylo, že virus HIV vznikl v amerických laboratořích a byl geneticky upraven tak, aby napadal přednostně konkrétní etnickou skupinu. Někdy to měli být Afričané, jindy Afroameričané, obecně šlo však o lidi černé barvy pleti.
A proč měla být úspěšná? Podle průzkumů kolem přelomu tisíciletí vnímalo virus HIV jako „etnickou zbraň“ více než 20 procent dotazovaných Afroameričanů. Méně radikální konspiraci, že virus HIV byl vytvořen člověkem, považovalo za pravdivou více než 40 procent Afroameričanů.
Šíření dezinformací kolem HIV a AIDS zastavil na konci 80. let (zřejmě přes odpor KGB) Michail Gorbačov. V 90. letech se ale podobné operace do repertoárů ruských služeb vrátily. V roce 1995 se ještě během prezidentství Borise Jelcina začala prostřednictvím málo známých tiskovin v Keni a Španělsku šířit informace, že Američanům v Africe „unikají“ z laboratoří biologické zbraně. Stejný narativ – USA jsou odpovědné za nové nemoci (třeba ebolu či SARS a samozřejmě SARS-CoV-2) – se od té doby vynořoval pravidelně.
Častým cílem dezinformačních útoků jsou laboratoře vzniklé v rámci programu Biological Threat Reduction Program. Jeho cílem bylo pomoci zlikvidovat zbytky sovětského programu biologických zbraní, jehož existenci potvrdil v roce 1992 otevřeně Boris Jelcin. Později měl sloužit hlavně k budování laboratoří s vyšším stupněm biologického zabezpečení, ve kterých lze pracovat s nebezpečnými původci nemocí typu SARS-CoV-2.
Novinkou 21. století je, že podobná tvrzení veřejně šíří i představitelé ruské vlády a úřadů. KGB spoléhala na média, někdy dokonce za tímto účelem zřejmě přímo založená. Příkladem může být indický časopis Patriot. Změna zřejmě souvisí s tím, že nová doba přinesla nové technologické možnosti. Dnes hraje mnohem větší roli šíření konspirací jinými kanály, než jsou tradiční masová média.
Rusko používá v posledních letech v šíření propagandy taktiku, pro kterou jsme vnitroredakčně vybrali název „hnojomet“, či méně pregnantně „vodopád lží“ (vypůjčeno z anglického „Firehose of Falsehood“). V něm je důležité, aby proud propagandistických zpráv byl neustálý, silný a repetitivní, ideálně přitom z různých zdrojů a kanálů. Naopak příliš nezáleží na tom, jak blízko mají šířené informace k realitě a ani nemusí být nijak konzistentní.
Spřátelená či přímo státní média se hodí, ale je dobré je doplnit dalšími kanály, tedy například různými hlasy na různých sociálních sítích.
Rozleptávání důvěry
Jako vždy v podobných případech, i zde se nabízí otázka proč. Odpovědí může být více, a všechny správné. Jedním cílem je nepochybně rozdělovat a snižovat důvěru ve vlády zemí, které Rusko vnímá jako nepřátelské.
Hrozivější možností je, že si tak Kreml připravuje půdu pro útok zakázanými biologickými nebo chemickými zbraněmi, možná „pod ukrajinskou vlajkou“. Událost by se pak dala využít k vyvolání domácího pobouření a vytvoření záminky pro další eskalaci na Ukrajině.
Jde ovšem o spekulaci, a to svým způsobem nebezpečnou. Eskalace ukrajinského konfliktu je reálné nebezpečí. Další zhoršování vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou s jejími spojenci je vzhledem k událostem posledních dní velmi pravděpodobné. Pokud budeme pracovat s předpokladem, že nepřítel se chystá k ještě horším věcem, další postup to ovlivní.
Přeje si ovšem Moskva další eskalaci? Těžko říct, protože stále není zcela jasné, co je jejím cílem v konfliktu a jak ho chce dosáhnout.
Boj o suroviny?
V této souvislosti si ale dovolím nabídnout jednu spekulaci, o které se v posledních týdnech mluvilo poměrně málo. Pokud by totiž uspěla připravovaná ruská ofenzíva na východě, Rusko by získalo přístup k cenným nerostným surovinám.
Ve východní části Ukrajiny, tedy na Donbasu, leží například jedno z velkých evropských ložisek zemního plynu. Jde o ložisko tzv. nekonvenční, ve kterém je plyn uložen ve vrstvách břidlice. V Evropě se těžba z břidlic prakticky neprovádí, Ukrajina ovšem před odtržením obou separatistických republik chtěla naleziště Juzivska začít využívat. Měla k tomu silnou motivaci. Domácí spotřeba zemního plynu je vysoká, a země je tak závislá ze zhruba 50 procent na dodávkách z Ruska.
Rusko se již zmocnilo velkých zdrojů fosilních paliv díky anexi Krymu a obsazení východní Ukrajiny by jeho zásoby ještě nezanedbatelně rozšířilo. Případná „zamrzlá válka“ v oblasti by Kyjevu výrazně zkomplikovala možnost zbavit se závislosti na Rusku.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
