Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Na všech třech mezi lety 2011 a 2014 provedl operaci, kterou někteří jeho kolegové tehdy označovali za transplantační výkon roku: Transplantoval jim novou průdušnici. Chirurg v té době působil mimo jiné ve slavném Karolinském institutu spojeném s Nobelovými cenami a sám byl jedním z členů výboru cen.
Průdušnice není nejsložitější orgán těla, ale její náhrada je velmi obtížná. Je ve stálém kontaktu s mikroorganismy ve vdechovaném vzduchu. Nemůže být tedy z hlediska imunity slabým místem, což je pro transplantace problém. Tělo také musí náhradu velmi dobře přijmout, aby se kolem vybudovala síť vyživujících cév. Jinak řečeno, náhrada průdušnice je v případě jejího poškození při dnešním stavu poznání prakticky nemožná.
Macchiarini tvrdil, že se mu povedlo dovést k dokonalosti postup, který zkoušely i jiné týmy. Jádrem bylo využití pacientových kmenových buněk, tedy jakýchsi buněčných „polotovarů“, ze kterých se vytváří dospělé buňky. Po odebrání z těla pacienta je tým měl nasadit na speciální vytištěnou kostru přesně odpovídající rozměrům pacientovy průdušnice, na které se měly kmenové buňky uchytit. Imunitní systém pak měl náhradu do značné míry vnímat jakou součást vlastního těla.
Italský chirurg, který do Švédska zamířil jako „hvězda“ v oboru, tento postup využil u nejméně osmi tamních pacientů. Sedm z nich zemřelo v důsledku komplikací spojených s transplantátem. Jediný pacient, který přežil, si nechal náhradní průdušnici odstranit.
V roce 2014 čtyři Macchiariniho kolegové dali univerzitě podnět k vyšetřování pokusů. Podle nich tři Macchiariniho pacienti operovaní ve Stockholmu nebyli v ohrožení života. Jeden pacient prý do Stockholmu přiletěl běžným linkovým letem a den před nástupem na operaci jel sám navštívit známé žijící několik hodin jízdy od Stockholmu.
Lékaři si také stěžovali, že zdravotní údaje v dokumentaci pacientů se rozcházely s tím, jak italský chirurg výsledky operací prezentoval ve vědecké literatuře.
Ve své publikaci o operaci jednoho islandského pacienta pro odborný časopis Lancet psal, že transplantovaná průdušnice dobře doléhá na zbytek dýchacího traktu a zdá se pevně spojena s okolní tkání (text je na webu stále v nezměněné podobě). Podle ošetřujících lékařů a snímků, které ke stížnosti přiložili, ovšem byla mezi průdušnicí a průduškou znatelná mezera a vada se musela opakovaně chirurgicky napravovat. V literatuře prezentovaný obrázek tak měl být optimističtější než skutečnost.
Univerzita se v letech 2014 a 2015 těmito informacemi zabývala. Pověřený lékař dospěl k závěru, že se Macchiarini dopustil neetického chování a jeho odborné práce neuváděly přesné informace o stavu pacientů. Nakonec byl ale verdikt opačný: Macchiarini vedení školy dodal doplňující informace, které podle něj vše dostatečně vysvětlily. A to i přesto, že podle autorů stížnosti vyšetřováním pověřený lékař napsal ve svých závěrech pravý opak – že nové informace jsou nedostatečné a původní nařčení nevyvracejí.
Kauze ovšem zametená pod kobercem dlouho nevydržela. V roce 2016 byl odvysílán trojdílný dokumentární film Experimenty z produkce švédské veřejnoprávní televize SVT, která měla od Macchiariniho svolení k téměř neomezenému přístupu k pacientům i kolegům. Nedopadlo to tak, jak si zřejmě představoval.
Dokumentaristé nachytali lékaře při lži. Na záběrech pacientům říká, že procedura se ověřovala na prasatech – takové pokusy ovšem nikdy zveřejněny nebyly a nelze je dohledat.
Autoři také sledovali životní příběh 33leté ženy z Krasnodaru, první Macchiariniho pacientky v Rusku, kde chirurg získal grant ve výši zhruba šesti milionů dolarů právě pro klinickou studii na ověření efektivity postupu. Zmíněná pacientka měla průdušnici poškozenou v důsledku nehody, což pro ni bylo bolestivé a omezující, ale nebyla v přímém ohrožení života. V roce 2012 dostala průdušnici vytvořenou z kmenových buněk, ta se neuchytila, a tak v roce 2013 dostala novou. V následujícím roce ovšem zemřela, podle všeho právě v důsledku komplikací spojených s procedurou.
Rozhodnutí operovat pacientku, které nebyla v ohrožení života a velmi pravděpodobně nedostala přesné informace o rizicích operace, vyvolalo samozřejmě skandál. Vyšetřování se rozběhlo znovu. Dokument byl odvysílán v lednu 2016, na přelomu ledna a února Karolinský institut oznámil, že s Macchiarinim neprodlouží smlouvu. Z funkce rezignoval i rektor Anders Hamsten, který ho v předchozích případech podržel.
V roce 2017 začala švédská prokuratura italského chirurga stíhat za zabití, ale toto obvinění bylo nakonec staženo. V roce 2020 pak začalo nové stíhání, které letos v červnu vedlo k odsouzení za ublížení na zdraví. Lékaři hrozí podmíněný trest, jeho výše ještě nebyla oznámena. Prokuratura podle švédských médií zvažuje odvolání, protože původně požadovala, aby byl čin kvalifikován jako „těžké ublížení na zdraví“, tedy aby bylo jasné, že nešlo o pouhou nedbalost či neopatrnost.
Macchiarini žije ve Španělsku, takže rozsudek pro něj nebude mít v tuto chvíli žádné praktické dopady. Zdá se, že medicíně se již nevěnuje, ale o diplom zatím oficiálně nepřišel.
Celý případ je o to smutnější, že signálů o Macchiariniho nespolehlivosti byla celá řada. Z Itálie na něj v roce 2010 do Švédska údajně přišly zničující reference. Jeho přijetí bylo podle zprávy nestandardní a proběhlo zjevně de facto na přání vrcholných představitelů školy.
Macchiarini se v řadě dalších detailů ukazuje jako velkolepý lhář a charismatický manipulátor. V roce 2016 vyšel v časopise Vanity Fair text popisující, jak Macchiarini soustavně klamal svou přítelkyni, producentku zpravodajské stanice NBC, která pracovala na dokumentu o jeho operacích.
Je to vcelku banální příběh: V té době již ženě chirurg sliboval svatbu, ale vše si mohutně přikrášlil. Mimo jiné například naznačoval, že na jejich svatbu dorazí Clintonovi a Obamovi a obřad provede papež František, se kterým se zná. Macchiarini v osobním životě lhal o svém vzdělání, publikacích, akademických titulech.
To není zdaleka vše, co postupně vyplulo na povrch. V roce 2019 byl v Itálii odsouzen k 16 měsícům vězení za podvody a padělání dokumentů (nepodařilo se nám dohledat, jak to bylo s případným nástupem do vězení). Stažena byla i řada jeho prací, včetně publikací ve slavném časopise Lancet.
Muselo opravdu odhalení přijít až poté, co zemřeli pacienti v několika zemích světa? Jak by to dopadlo, kdyby si taková téměř patologická osobnost zvolila nějaký bezpečnější typ šarlatánství s kmenovými buňkami, třeba „léčbu“ kloubů?
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
