Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Elon Musk tuto loď prezentuje především jako způsob, jak dostat člověka na Mars. Možná mylně tento sen považuji za ještě vzdálenější, než by se mohlo zdát. Mnohem zajímavější se mi ale zdá argument, že nám Starship přiblíží vesmír alespoň z finančního hlediska.
Je asi zbytečné říkat, že to je nesmírně lákavá vyhlídka. Snížení nákladů na start by mělo zvýšit tempo inovací v kosmickém průmyslu. Pro výzkumníky i firmy by bylo mnohem jednodušší a levnější rychle zavádět kosmické technologie, což zase může významně pomoci k hospodářskému růstu celého světa. Problém ovšem je, že cenovou revoluci už v SpaceX slibovali – a zatím nic.
Do vesmíru za hubičku
Připomeňme, že Starship je novou generací nosné rakety společnosti SpaceX a nejvýkonnější raketou všech dob (více podrobností najdete například v tomto textu). Při každém startu má vynést na nízkou oběžnou dráhu až 100 tun nákladu, což je neuvěřitelně působivý výkon. Ovšem ještě důležitější je, že Starship je navržena jako vůbec první plně vícenásobně použitelná nosná raketa.
Mezi fanoušky, novináři i odborníky se čile spekuluje, jaké vlastně mohou být náklady na start lodi, kterou je možné bez velkých úprav a údržby používat opakovaně. Teoretický potenciál je samozřejmě ohromný.
Musk, který se nikdy nebál velkých slibů, uvedl, že náklady SpaceX by mohly klesnout na pouhé dva miliony dolarů na jeden start. Pro srovnání, start současných Falconů 9, u kterých jsou vícenásobně použitelné motory prvního stupně, vyjde na nějakých 70 milionů dolarů.
Vzhledem k vysoké nosnosti Starship by tak mělo v Muskově vizi dojít k neuvěřitelnému snížení nákladů na dopravu materiálu na oběžnou dráhu – na hranici 20 dolarů za kilogram proti necelým 3000 dolarů za kilogram v případě Falconu. Prostě by šlo o úplně novou kapitolu v létaní do vesmíru, ve které by bylo možné poslat balíček na oběžnou dráhu za podobnou cenu jako z Evropy do Ameriky.
Muskovi samozřejmě jeho odhady nikdo nevěří. Ale i kdyby se mýlil o řád a kilogram nákladu vyšel na stovky dolarů místo tisíců, stejně by šlo o zásadní změnu. A je pochopitelné, proč i řada lidí z oboru nevylučuje, že Starship zcela zásadně změní pravidla hry. Otázkou je, zda SpaceX na změnu pravidel přistoupí.
Slevu nedáme
Lety se Starship mohou být výrazně levnější, to ovšem automaticky neznamená, že SpaceX zákazníkům skutečně sleví. V tomto kontextu je dobré se podívat, co se stalo, když možnost slevit měla firma naposledy, jak upozornil už před rokem komentátor dění v průmyslu a specialista na raketové motory Ian Vorbach.
Když SpaceX v prosinci 2015 poprvé dokázala přistát s motory prvního stupně, zdálo se, že ceny letů by měly jít dolů. O tři měsíce později vystoupila prezidentka společnosti SpaceX Gwynne Shotwell na konferenci Satellite 2016 v Marylandu (to abychom nechytali za slovo pořád jenom Elona Muska).
Odhadovala, co by opakované použití prvního stupně Falconu 9 mohlo znamenat pro zákazníky společnosti SpaceX, a dospěla k tomu, že by mohlo potenciálně dojít ke snížení ceny o 30 %. V té době stál start Falconu 61,2 milionu dolarů, snížení ceny o necelou třetinu by tedy znamenalo, že cena by mohla klesnout na úroveň kolem 40 milionů dolarů.
Nebylo to samozřejmě poprvé ani naposledy, kdy vedení SpaceX otevřeně uvažovalo o tom, jak by opětovné použití ovlivnilo ceny. Když se podíváme ještě dále do minulosti, na Singapurské fórum satelitního průmyslu v roce 2013, Shotwell tehdy spekulovala, že vícenásobné použití některých dílů by mohlo pro zákazníky znamenat, že cena za start se bude pohybovat kolem 5-7 milionů dolarů.
Od té doby uplynula celá dekáda. Od spekulace o cenách kolem 40 milionů dolarů už uplynulo sedm let. SpaceX v mnoha ohledech překonala očekávání a obavy odborníků i konkurence ohledně výdrže opakovaně používaných komponentů a s některými motory prvního stupně vzlétla více než desetkrát.
A teď malý kvíz z toho, jak pozorně jste četli – kolik tedy dnes stojí start Falconu 9? Správná odpověď, kterou můžete najít jen o pár odstavců výše, zní 67 milionů dolarů. To je cena uvedená na stránkách SpaceX.
Cena oproti roku 2016 tedy nominálně neklesla, naopak se zvýšila o necelých šest milionů dolarů. Pokud zohledníme inflaci, cena se snížila, ovšem rozhodně ne řádově: 67 milionů dolarů z roku 2023 odpovídá zhruba 84 milionům dolarů z roku 2016.
Ceny také možná ještě porostou, nebo rostou skrytě. SpaceX totiž sice své ceny zveřejňuje, ale nejde o ceny závazné. Skutečně sjednané ceny se od těch uváděných tedy nepochybně liší. A i když se ceny za start naposledy měnily jaře 2022, kdy stouply zhruba o osm procent v „důsledku inflačních tlaků“, letos zřejmě dochází k dalšímu růstu.
Před rokem stála podle serveru SpaceNews doprava 200kilogramového satelitu na oběžnou dráhu 1,1 milionu dolarů, letos už to podle informací na webu SpaceX je 1,3 milionu dolarů.
A kdo by je také mohl donutit?
Lze samozřejmě spekulovat, že společnost na vícenásobně použitelných komponentech zdaleka neušetřila tolik, kolik její představitelé veřejně odhadovali. Ale snad ještě logičtější je nejen Vorbachův odhad, že si SpaceX prostě jen zvýšila své marže a vydělala více peněz na každém startu.
Ostatně, bylo by to zcela pochopitelné. Už v roce 2015 byl Falcon 9 nejlevnější nosnou raketou ve své třídě. Dnes je tomu stále tak, i když místo 61 milionů dolarů zaplatí zájemci 67 milionů dolarů (nebo o něco více). Navíc se od roku 2015 stal Falcon 9 velmi spolehlivým dopravním prostředkem a má za sebou v této chvíli 110 úspěšných startů v řadě.
Pokud se vrátíme k ceně, tak start rakety Atlas V je zhruba dvakrát dražší – a ani za tu cenu stejně svůj satelit na její palubu nedostanete, protože už v roce 2021 byly všechny zbývající starty až do plánovaného vyřazení této rakety z provozu vyprodané.
Jednoduše řečeno: Není čím létat. „Poprvé za posledních 30 let je nyní celosvětový nedostatek nosných kapacit,“ řekl v březnu na odborné konferenci Tory Bruno, výkonný ředitel společnosti ULA (United Launch Alliance), což je společný podnik mimo jiné i firem Boeing a Lockheed Martin, který zajišťuje starty na nosičích těchto značek.
Nedostatek kapacit pro lety do vesmíru je podle Bruna důsledkem jak startů satelitních „megakonstelací“ (například Starlinku, který má na oběžné dráze zhruba 3900 družic), tak i stažení ruských raket z trhu po invazi na Ukrajinu.
Jaký má pak SpaceX důvod snižovat ceny, když chybí konkurence? Naopak by šel uplatnit pádný argument, že by je měli zvýšit. Což také dělají.
SpaceX není veřejně obchodovatelná firma a do jejího účetnictví není příliš vidět. Nevíme ani, jaké jsou její priority, do značné míry to asi bude výzkum a vývoj technologií – a patrně těch, které mají dostat lidi na Mars, pokud můžeme věřit veřejně dostupným informacím.
To nepochybně není levné, a tak není v zájmu společnosti „charitativně přenášet úspory na zákazníky, když už teď nabízí nejlepší produkt na trhu“, jak to shrnuje Ian Vorbach.
Proč nepřidává starty
Nejen on si také všímá, že SpaceX si zjevně vybírá své zákazníky. Každý rok provádí několik startů, při kterých vynese jediný Falcon 9 několik malých satelitních nákladů a všechny je umístí na nízkou oběžnou dráhu Země (tzv. „rideshare“ program).
Čekací doba na jednu z těchto misí se teď blíží dvěma rokům. Kdyby tedy společnost SpaceX chtěla, mohla by těchto letů uskutečnit dvojnásobek. Právě to měl být přece cíl firmy: Zkrátit prostoje mezi lety na minimum a posílat nosiče na oběžnou dráhu jeden za druhým. Ale to se neděje. Zájemci stále musí a v dohledné době téměř určitě budou muset čekat ve frontě.
Nejlepší vysvětlení jsou zase peníze. Tento typ letů podle znalců z oboru není tak výnosný jako jiné. Spolupráce s mnoha zákazníky je provozně náročná (satelity nejde do rakety vždy rovnat úplně jednoduše) a jde obvykle o malé zákazníky, kteří jsou velmi citliví na cenu.
Z hlediska SpaceX je zřejmě prestižnější a také lukrativnější soustředit se na dražší služby, jako jsou mise s posádkou na Mezinárodní vesmírnou stanici, vynášení satelitů pro americkou armádu a špionážní služby, starty velkých komunikačních satelitů nebo lety se satelity pro systém Starlink, který by do budoucna měl být jedním z ekonomických pilířů SpaceX.
V případě Starship to nejspíše nebude lepší, ba naopak. Loď je ještě větší, k jejímu zaplnění by tedy bylo nutné se dohodnout se stovkami, možná tisícovkami jednotlivých zákazníků. Možná se to jednou stane, pokud se naplní Muskova představa, že by společnost mohla potenciálně uskutečnit až tři starty Starship denně. Ovšem něco takového bude trvat dlouhé roky, možná desetiletí.
Ale i kdyby stroje firmy startovaly tak často, povede to opravdu k tomu, aby se prodejní cena výrazně přiblížila té nákladové? Proč by se společnost měla smířit se 100 dolary za kilogram, když si může říct o 1000 a stejně nebude mít konkurenci?
Třeba ve třídě supertěžkých nosičů bude v podstatě jedinou konkurencí Starship od SpaceX raketa Space Launch System (SLS), jejíž stavbu zajišťuje NASA. Jeden odhad – byť s diskutabilní metodikou – hovoří o tom, že start tohoto stroje vyjde na zhruba dvě miliardy dolarů.
Levnější lety by možná otevřely vesmír novým typům podnikání a novým skupinám vesmírných turistů, ale SpaceX těžko dokáže v dohledné době vybudovat flotilu, která by tento potenciál dokázala využít. Tak proč nevydělat více s menší námahou?
Takže i když se nelze neobdivovat Muskově nové ocelové „hračce“, všichni fanoušci kosmonautiky by podle mého názoru měli držet palce hlavně konkurenci SpaceX.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
