Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Právě to slibují létající auta nebo létající taxíky. Aspoň tak se těm zařízením říká v novinách, v posledních letech se ale mluví především o kategorii eVTOL. Zkratka pochází ze spojení „electric vertical takeoff and landing“, tedy elektrické stroje schopné kolmého vzletu a přistání. V poslední době je tento koncept „ve vzduchu“ (prosím o nějaké bonusové body za to, že jsem v titulku článku nepoužil hříčku „na spadnutí”).
Jen za poslední rok vstoupilo na burzu pět nových firem, které se na eVTOL mobilitu specializují. Nejznámější z nich, kalifornská Joby Aviation, má nyní přes tisíc zaměstnanců a tržní kapitalizaci přes tři miliardy dolarů, do eVTOL ale investují i tradiční letecké společnosti jako Airbus a Boeing. Výsledkem je celá řada funkčních prototypů, které více či méně připomínají zvětšené drony, a už nejde jen o představy na papíře.
Nahoře dvanáctimotorový Archer Maker, vlevo dole jednomístný Jetson Aero a vpravo dole prototyp od Joby Aviation.
Tyto variace na Letadélko Káně mají za sebou už několik fází intenzivního testování. Vše se zdá být na dobré cestě. Výkonné elektrické motory, vysokokapacitní baterie, hromadná výroba, spolehlivý autopilot nebo snižování hluku jsou velké problémy, ale jejich řešení je pokud ne přímo na dosah ruky, tak přinejmenším představitelné v řádu let. To je ale teprve začátek.
„Většina investorů se doposud tvářila, jako by vyřešení technických problémů představovalo devadesát procent práce potřebné k tomu, aby se létající auta stala komerčně životaschopnými,“ vysvětluje Todd Petersen ze společnosti Lacuna Technologies. Podle něj je ale tu „těch druhých devadesát procent“, a to jsou takové ty maličkosti kolem: Integrace do existující infrastruktury, koordinace s řízením letového provozu nebo otázka veřejného mínění.
Komu létající auta pomohou?
Vize městské dopravy, ve které se můžete vymanit z omezení dvourozměrného prostoru, totiž může vypadat velmi lákavě. Ale jen když si představujete, že všichni ostatní stojí v té zácpě, zatímco vy letíte nad nimi. Jakmile byste si ale představili třeba jen pár stovek dalších létajících „osobáků“, najednou už to taková idylka není.
Třeba jen problém heliportů – respektive tzv. vertiportů – je podle odborníků mnohem komplikovanější, než se může na první pohled zdát. Ne každá budova je pro takové zařízení vhodná, v okolí musí být dostatek místa. Přestože start i přistání mají být vertikální, podle platné americké legislativy musejí mít heliporty kolem sebe prostor třeba na bezpečné „doplachtění“ poškozeného vrtulníku.
Firmy Joby i Archer to chtějí řešit stavbou přistávacích ploch na střechách parkovišť. V některých městech půjde využít i již existující heliporty. To je ale pořád hodně málo, pokud by se měla realizovat vize smysluplného vzdušného taxíku na objednávku.
Podle názoru Laurie Garrowové z Georgijské technické univerzity mohou být „vertiporty jedním z největších omezení škálovatelnosti městské letecké dopravy (UAM – urban air mobility)“. Ve špičce by totiž byl v takovém zařízení potřeba prostor pro desítky letadel, která budou muset přistát, nabít se, nabrat cestující a vzlétnout. „Takže škálovatelnost provozu na vertiportech a množství pozemního prostoru, které je k tomu potřeba, budou dvě hlavní výzvy.“
Opatrně optimistické předpovědi mluví o tom, že elektrické vzdušné taxíky nejprve spíše v některých specifických situacích nahradí helikoptéry. Případně budou sloužit jako turistická atrakce. Zapojení eVTOL do osobní dopravy pro střední třídu nebo dokonce masovou veřejnost je i podle optimistů stále daleko.
Mnoho zájemců o elektrické „osobní vzdušné taxíky“ se ale rekrutuje z řad bohatých lidí a těm pravděpodobně nejde nutně o nějaké „vyřešení městské hromadné dopravy“, jako spíš o zrychlení jejich už tak rychlé dopravy z města na letiště. Jak připomíná novinář Sam Pizzigati specializující se na různé projevy ekonomické nerovnosti: „Vznikající šílenství kolem eVTOL nám časem může poskytnout dokonalou případovou studii toho, kdo má v ekonomicky nerovné společnosti právo na to, aby technologie řešila jeho problémy.“
Jako varovný příklad uvádí brazilské Sao Paulo, ve kterém už nyní létá neobvykle velké množství soukromých helikoptér. Mohl by nástup elektrických helikoptér radikálně vylepšit dopravní situaci v tomto dvanáctimilionovém městě? Samozřejmě, ale opět jen pro ty nejbohatší.
Milionáři (spíše miliardáři) poletí třeba už za pět let ve svém elektrovrtulníku ze soukromého heliportu na nejbližší letiště. „Obyvatelé měst, nad kterými budou létat, mezitím budou dále trčet v nekonečné dopravní zácpě, která by potřebovala úplně jiné politické řešení,“ obává se David Fickling z agentury Bloomberg.
Účinná městská hromadná doprava bude pozemní a podzemní, nikoli vzdušná. „Možná jsou eVTOL budoucností mobility. Pokud ano, není to nic, na co bychom měli být hrdí,“ shrnul Fickling. „Je to přiznání, že veřejná doprava – tedy něco, co má zajistit přesun masy lidí z místa na místo, a ne něco, co má sloužit zájmům odtržené elity – naprosto selhala.“
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
