Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Diplomatická jednání zatím nikam nevedou, obě strany zjevně mají důvody pokračovat v boji. Konflikt je v tuto chvíli ve fázi, kdy ani jedna strana nemá jasnou převahu.
Ruská armáda není vůbec v dobrém stavu, ale desítky let investic do zbrojení jí zanechaly dostatečnou zásobu techniky a patrně i munice. A díky své „válečné pokladně“ a pokračujícím prodejům fosilních paliv stále nachází rekruty, které do strojů dokáže posadit, byť jich na splnění válečných cílů Moskvy není ani zdaleka dost.
Ukrajina dokázala postavit velkou a v některých ohledech efektivní armádu. Obrátit situaci na frontě z různých důvodů v tuto chvíli také evidentně nedokáže. Ale o tom jsem psal v jiném textu. V dnešním TechMIXu nechejme velké strategické úvahy stranou a začněme mým omylem z posledního newsletteru.
Jak to nebylo
Ten byl plný spekulací o tom, jak mohl probíhat útok na ruskou vojenskou základnu Saky na Krymu. Zaměřil jsem se na možnost, že ukrajinské jednotky proti základně použily střely s dlouhým doletem. Jen to dokládá, jak lehké je podlehnout kouzlu „zázračných zbraní“ (a obecně „zázračných technických řešení“).
Ve skutečnosti je dnes téměř jisté, že Ukrajina žádné takové zbraně nepoužila. Na první pohled se zdálo, že na místě zůstaly tři velké krátery, které mnozí považovali za jasný důkaz nasazení těžkých zbraní. Rozhodně si nelze představit, že by někdo, třeba speciální jednotky nebo sabotér, na místo dopravil dost výbušnin, aby po nich zůstala jáma o průměru přes 10 metrů. Navíc ještě uprostřed dne.
Dodejme, že právě denní doba přispěla k diskusím o možném nasazení nějakých balistických střel, třeba amerických ATACMS odpalovaných z HIMARS či M-270, nebo dokonce ukrajinském systému Grom. I když dodávky ATACMS USA zatím popírají (a co by získaly lhaním) a o Gromu nevíme, že by vůbec byl připraven k nasazení.
Kdyby se jednalo o střelu – vzhledem k charakteru škod asi více střel – s plochou dráhou letu, s velkou pravděpodobností by si jí někdo všiml (možná i ruská protiletadlová obrana). Tyto zbraně se pohybují podzvukovou rychlostí desítky, někdy jen jednotky metrů nad terénem. Balistické zbraně se v závěrečné fázi útoku pohybují na lidské oko příliš rychle. Zvuk střely dorazí se zpožděním a těžko ho jde odlišit od exploze munice.
Ale jak ukazuje srovnání satelitních záběrů z předchozích dní, na dvou místech, kde se po útoku objevily krátery, původně stály nějaké přístřešky či budovy. Vzhledem k tomu, že ruské jednotky se cítily na Krymu do srpna naprosto v bezpečí a jejich bezpečnostní návyky obecně nejsou na příliš vysoké úrovni (jak naznačují příklady špatně uložené munice v oblastech blíže fronty), zdá se pravděpodobnější, že došlo k výbuchu uskladněné munice.
Máme také jasné fotografické doklady, jak se munice na ruských vojenských letištích skladuje z pochopitelných důvodů v těsné blízkosti stojících strojů.
Navíc v následujících dnech došlo k několika dalším útokům, po kterých žádné obří krátery stejného charakteru nezůstaly. A v některých oblastech Krymu (například v Sevastopolu) zřejmě ruská protivzdušná obrana dokázala útok zlikvidovat rychlopalnými kanóny, které by proti balistickým střelám těžko měly šanci – šlo tedy pravděpodobně o drony.
Už delší dobu víme, že Ukrajina drony k útokům daleko za frontou používá. V červnu malý bezpilotní letoun zaútočil na rafinérii v Novošachtinsku, z něhož je to na frontu cca 200 kilometrů. Možná měli na Krymu jejich operátoři větší štěstí a dokázali zasáhnout nechráněné sklady munice. A možná používají nějaké vylepšené stroje či operační postupy, a tak mohou zasahovat cíle přesněji a ničivěji. Uvidíme časem.
Ruská umělá inteligence
Ukrajinská strana byla v této válce jednoznačně větším technologickým inovátorem, i útočník se ovšem snaží držet krok. Ruské a proruské jednotky ve stále větší míře nasazují vlastní drony, protože jejich užitečnost na bojišti nelze přehlédnout.
Ukrajinskému bojišti v kategorii dronů s krátkým doletem v současnosti do značné míry vládnou mírně upravené komerční stroje především čínských značek. Jsou zjevně snadno k dostání jak na západní, tak i na východní straně ukrajinské hranice.
Rusko to prý chce změnit. Při příležitosti srpnové vojenské výstavy Army-2022 v Moskvě údajně mnohokrát zaznělo, že do budoucna by si země měla vybudovat vlastní odvětví, které zvládne velkosériovou výrobu těchto prostředků.
Zkušenosti z Ukrajiny naznačují, že malé civilní drony lze účinně používat i ve válce. Údajně je tedy cílem vybudovat podniky, které budou za běžných okolností dodávat normálním spotřebitelům. Ale při konstrukci dronů by se mělo myslet na jejich snadnou úpravu pro využití na frontě. Dvojí využití jednoho stroje má i tu výhodu, že pak není takový problém sehnat vyškolenou obsluhu, či není zapotřebí někoho zaučovat.
Namístě je samozřejmě notná dávka skepticismu. Zvládnout výrobu dronů v malém měřítku je jedna věc. Udělat to tak, aby tyto výrobky mohly cenově a výkonnostně konkurovat zavedeným značkám, už je věc úplně jiná.
Rusku chybí téměř všechno. Nejen domácí výroba nutných komponentů, ale také lidé, kteří by je vyráběli. Ostatně v Moskvě tohle přímo v diskusi o dronech také údajně zaznělo: Nedostatek technicky vzdělaných odborníků je „přímým ohrožením národní bezpečnosti“.
V debatách na výstavě se objevily hlasy, že problém by se měl řešit „silově“ – tedy „zapojením“ státních bezpečnostních služeb. Ty by například IT specialistům speciálně schvalovaly moderní obdobu „výjezdních doložek“. (Rusko s tímto nápadem údajně koketovalo už během období po invazi, kdy řada odborníků buď zůstala v zahraničí, nebo do něj utíkala, jde ovšem o nepotvrzenou informaci.)
Reálné možnosti Ruska při velkovýrobě malých dronů budou tedy nejspíše úplně jiné než ty papírové. Rozdíl by mohl být asi takový jako mezi silou ruské armády na papíře a na ukrajinském bojišti.
I ty, Kalašnikove?
Lepší možnosti by Rusko mohlo mít ve vývoji specializovaných vojenských bezpilotních prostředků. Ty, které vyrábí dnes, nejsou na špici technického vývoje, ale některé z nich své úkoly poměrně spolehlivě plní.
Především průzkumné Orlan-10 a Orlan-30, které jsou stavěné pro přímou spolupráci s dělostřelectvem a o kterých jsme už psali. Mimochodem jejich výroba v Rusku i přes sankce údajně nadále pokračuje. Ministerstvo obrany podepsalo na zmíněné výstavě další smlouvy na jejich dodávky.
Ve větší míře by s drony chtěla prorazit i další značka, která je spojena s ruskou koncepcí jednoduchých a robustních technologií: koncern Kalašnikov. Ten sice dál dodává palné zbraně, ale vyrábí i malé „kamikadze“ drony, které ruská armáda nasadila i na Ukrajině.
Jejich výsledky zatím nejsou spektakulární (i vzhledem k vysoké ceně) a do průběhu bojů příliš nepromluvily. Současný majitel Kalašnikovu Alan Lušnikov v nedávném rozhovoru pro noviny Kommersant tvrdil, že jeho firma míří (stejně jako řada dalších po celém světě) k vývoji „chytřejších“, novějších zbraňových systémů naváděných díky rozpoznávání obrazu. Dron (či střela, protože ty Kalašnikov vyrábí také) tedy má fungovat tak, že mu operátor jednou ukáže snímek cíle a stroj se na něj navede už úplně sám.
Útěchou obyvatelům Ukrajiny může být, že tenhle cíl je nejspíše velmi daleko. Kalašnikov je firma v ohromných hospodářských problémech, tedy hlavně s velkými dluhy. A to, že její současný šéf Lušnikov byl v letech 2017–2018 náměstkem ministerstva dopravy, než koupil 75 procent firmy údajně za cca 14 milionů dolarů, je už vysloveně ruský kolorit.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
