Tank, nebo loď? Improvizovaná ruská zbraň má zřejmě řešit problém dronů

Před časem se na sociálních objevily snímky poněkud bizarního vozidla, které rychle dostalo přezdívku „Tankenstein“ podle vzoru Frankenstein. (Což je mimochodem špatná analogie, protože Frankenstein byl tvůrce oživlého „monstra“, nikoliv ono samo.) V daném případě jde o pásové obrněné vozidlo, na jehož střeše stojí malá lodní věz s rychlopalným protiletadlovým kanonem.

Logicky se vkrádala domněnka, že jde o improvizaci, kterou si vynutily okolnosti na frontě. O to větší bylo překvapení, když se objevila informace, že tento na pohled velmi nesourodý bojový prostředek se bude vyrábět ve větším množství. Odkud se tedy vzal a k čemu by se měl ruské armádě hodit?

První dohledatelné důkazy o existenci nových samohybných protiletadlových děl lze vysledovat do poloviny ledna 2023, kdy telegramový kanál Artillerija zveřejnil fotografie tří typů upravených obrněných transportérů MT-LB (konkrétně šlo ve všech případech o verzi MT-LBVM – pro ty, které takové detaily zajímají).

Ve všech případech byly z vozidel odstraněny původní těžké kulomety a nahrazeny jinými zbraněmi původně určenými pro válečné lodě sovětského a poté ruského námořnictva. Ale jednalo se vždy o rozšíření kulomety ráže 12,7 nebo 14,5 milimetru sloužící především k ochraně proti vzdušným cílům.

Postupně se objevovaly další podobné stroje (na konci ledna 2023 také na kanálu Artillerija). Na začátku února 2023 se pak ukrajinská armáda zmocnila podobného vozidla s namontovaným původně lodním kulometem u Vuhledaru. Podle značení vozidlo zřejmě patřilo do stavu jednotek takzvané „Doněcké lidové republiky“, které jsou v současnosti už součástí běžné ruské armády.

Byť toto konkrétní vozidlo padlo do rukou protivníka, experiment s námořními kulomety byl zřejmě považován za úspěšný. Alespoň tomu nasvědčuje fakt, že začala vznikat další modifikace vyžadující ještě větší úpravy původních vozidel, zato ovšem (zřejmě) s větším dostřelem a účinkem.

Na obrněné transportéry totiž byly osazeny původně lodní věže určené pro protiletadlové kanony ráže 25 milimetrů, alespoň to ukazují snímky, které se objevily začátkem března třeba právě na zmíněném kanálu Artillerija.

Ze snímků není jasné, zda věž nese původní výstroj, nebo nikoliv. Autor kanálu Artillerija uvádí, že byla použita modifikace věže 2M-3M, ve které byly dva původní 25milimetrové autokanony nahrazeny kulomety menší ráže. Ovšem spolehlivě není změna výstroje doložena, a tak například analytici z gruzínské skupiny CIT (Conflict Intelligence Team) předpokládají, že ve věži zůstaly původní zbraně.

Není to rozhodně poprvé, co se tahače a transportéry MT-LB staly předmětem podobného vojenského kutilství. Mají dobrou nosnost, průchodnost terénem i jednoduchou konstrukci, a tak se už v minulosti využívaly k různým „improvizacím“. Třeba ukrajinské síly na tento typ namontovaly poměrně mohutné 100milimetrové protitankové dělo.

A není to ani poprvé, co se původně námořní zbraně dostaly na ryze pozemní vozidla. Námořní věže typu 2M-3 se montovaly na sovětské obrněné vlaky, východoněmecké nákladní automobily a během první karabašské války dokonce prý i na ázerbájdžánské transportéry.

Tým CIT odhaduje, že vozidla sice mohla vzniknout u opravárenských jednotek někde v blízkosti fronty, ale považuje to spíše za nepravděpodobné. Hlavně proto, že by vojenští mechanici měli těžko přístup ke zbraním z námořních skladů. Podle jejich odhadu byla vozidla spíše modernizována hluboko v týlu a poté odeslána na frontu.

Proč „Tankensteiny“ vlastně vznikají, to není zcela jasné. Tým CIT našel několik videí nasazení strojů s věžemi 2M-3. První video kromě upraveného MT-LB ukazovalo také raketový systém země–vzduch 9A35 Strela-10. Druhé zachycuje vlak převážející mimo jiné dvě nová vozidla na podvozku MT-LBVM, tři systémy 9A35 a dva samohybné protiletadlové zbraňové systémy Šilka.

Nabízí se tedy varianta, že ruské síly „Tankensteiny“ považují za samohybné protiletadlové systémy, a nejspíše je tedy plánují použít, či už používají jako součást jednotek protivzdušné obrany, které chrání důležité vojenské objekty.

Stavba takto upravených vozidel může naznačovat, že ruské síly pociťují nedostatek systémů protivzdušné obrany krátkého dosahu. Do této kategorie spadají systémy, jako je Pantsir, Tunguska a další.

Gruzínští analytici spekulují, že to může být do jisté míry důsledek přibývajících útoků dronů v hloubce ruského území. Je možné, že v reakci na tyto útoky muselo ruské vedení nasadit moderní systémy protivzdušné obrany, aby ochránilo podle svého názoru nejdůležitější objekty uvnitř země. Dobrým příkladem může být rozmístění systémů Pantsir-S v Moskvě a v blízkosti prezidentské rezidence ve Valdaji. Ochranu méně důležitých objektů v blízkosti frontové linie pak nezbývá než svěřit „náhražce“ narychlo spíchnuté z hojně dostupného transportéru a námořních protiletadlových kanonů (či kulometů).

Skutečností je, že sortiment bezpilotních letounů používaných ozbrojenými silami obou stran se neustále rozšiřuje. Patrné je to především na ukrajinské straně, která na rozdíl od té ruské nemá střely schopné zasáhnout cíle stovky až tisíce kilometrů za frontou.

Ukrajinské komerční i podomácku vyrobené bezpilotní stroje ve velkém shazují na ruské pozice nejrůznější projektily od granátů přes miny až po speciální munici. Kyjev v lednu například vytvořil zřejmě první speciální jednotku vybavenou drony určenými speciálně pro útok na cíle protivníka. Velmi se rozmáhá použití relativně jednoduchých a levných „kamikadze“ dronů typu FPV (tedy řízených „z pohledu první osoby“).

Západní spojenci Ukrajiny navíc pravidelně oznamují dodávky bojových bezpilotních letounů. Na konci února například Pentagon oznámil další balík vojenské pomoci Ukrajině, který zahrnoval i další „kamikadze“ drony Switchblade 600. Jejich výdrž a dolet v kombinaci s hmotností bojové hlavice umožňují ukrajinským operátorům úspěšně zasahovat cíle, které jsou obvykle pro takovou zbraň nedosažitelné. Ukrajinská bezpečnostní služba 9. března zveřejnila videozáznam, který ukazuje pravděpodobně úspěšný úder s použitím munice Switchblade 600, jehož výsledkem je přinejmenším vážné poškození systému Tor-M2 a systému SAM S-300VM (SA-23).

Do jaké míry jsou „Tankensteiny“ proti takovým hrozbám účinné, je samozřejmě otevřenou otázkou. Jejich zbraně, ať jde o rychlopalné kanony, nebo těžké kulomety, mají nepochybně dost síly na zničení kteréhokoliv bezpilotního prostředku pohybujícího se v nižších výškách. Ostatně přesně proto na Ukrajinu v rámci sbírky „Dárek pro Putina“ zamířily systémy Viktor, tedy terénní vozy vybavené dvojicí kulometů ráže 14,5 milimetru.

Zároveň je ovšem jasné, že proti některým cílům budou podobné zbraně účinné jen těžko. Hodí se proti nápadnějším, větším cílům, jako jsou íránské Šáhidy-136, a podobným strojům na ukrajinské straně. Pokud ovšem nejsou vybaveny radarem, systémem pro noční vidění (a to nemají ani Viktory), za špatné viditelnosti je užitečnost podobných systémů minimální. Problémem mohou být i menší a agilnější cíle, jako jsou například zmíněné FPV drony.

Drony jsou ovšem na ukrajinském bojišti pro obě strany tak veliký problém, že i částečné řešení je lepší než žádné.

Oprava: Článek obsahoval rozšířený omyl, podle kterého je Frankenstein jméno „monstra“ ze slavného románu Mary Shelleyové. Ve skutečnosti je to jméno lékaře, který jinak bezejmenného tvora složil a oživil.