Článek
Víte, že právě probíhá ženské mistrovství světa ve fotbale? Protože český tým na turnaj nepostoupil, není o něm v médiích příliš slyšet.
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Já se o akci dozvěděl hlavně díky této povedené francouzské reklamě. Je napěchovaná napínavými akcemi, ve kterých fotbalisté střílí, přihrávají, hlavičkují a skórují. Rychlý střih typický pro sportovní kompilace je podpořený výraznou hudbou.
Ale pozor. V půlce dvouminutové reklamy nastává zvrat: „Jen naši Modří (tak Francouzi přezdívají svému týmu, pozn. red.) v nás dokážou vyvolat tyto emoce. Ale toto nebyli oni.“
Dozvídáme se, že to, co jsme dosud viděli, byla fotomontáž. Mužské hráče vytvořili specialisté na filmové efekty. Ve skutečnosti jsme sledovali ženská utkání.
Ukázka z reklamy Orange France.
Fascinující je už jen to, jak snadné je dnes takový záznam vyrobit (a díky AI editacím to bude čím dál snazší). Ale podstatné je i rozbití stereotypů. I diváci, kteří možná měli nějaké předsudky vůči ženskému fotbalu, jsou najednou konfrontováni s tím, že se jim vlastně líbí. Jen to vlastně nevěděli.
Připomnělo mi to několik podobných experimentů, které různými způsoby odhalují předsudky ohledně mužů a žen. V sedmdesátých a osmdesátých letech se třeba ve světových orchestrech začaly dělat „slepé zkoušky“.
Porota slyšela, jak hudebník či hudebnice hrají, ale neviděla je. Musela tak posuzovat jen kvalitu výsledného zvuku. Tato praxe otevřela ženám i mužům nové možnosti, protože už se nemuseli omezovat na nástroje, které podle poroty odpovídají mužské nebo ženské hudbě.
Při bližším pohledu zjistíme, že reálný dopad slepých zkoušek je diskutabilní a může přinést i jiné problémy, ale obecně je myslím zajímavé se zamýšlet nad tím, kdy – a do jaké míry – dává smysl do posuzování přimíchávat věci, které tam nepatří.
Třeba když učitelé dávají klukům a holkám jiné signály ohledně jejich schopnosti chápat matematiku. Předsudky ve známkování se v různých kontextech týkají jak chlapců, tak dívek, a mohou mít výrazné dopady na budoucí snažení. Kdyby vám od dětství tvrdili, že matematika není pro vás, tak byste z ní nejspíš nebyli nadšení…
Podpora pro ženský sport
V USA každopádně řeší mistrovství světa ve fotbale docela intenzivně. A v souvislosti s tím jsem se dozvěděl i o úloze, kterou v tomto sportu sehrál nenápadný kus funkčního oblečení: sportovní podprsenka. Bez ní bylo pro ženy obtížné věnovat se sportům, ať už rekreačně, nebo profesionálně.
Je to ukázka toho, že když nějaký problém nemáme takříkajíc pod nosem, vůbec si jej neuvědomíme. Francouzská atletka Violette Morrisová si ale třeba obě prsa nechala odstranit, protože jí překážela při řízení závodního auta (a také za války kolaborovala s nacisty, ale to je jiný příběh).
Jak to vypadalo před tím, než bylo možné koupit sportovní podprsenku na míru? „Každá jsme tehdy situaci řešila po svém, každá máme nějakou historku, třeba jsme používaly dvě podprsenky,“ vzpomíná Hinda Millerová, která v roce 1977 spolu s Lisou Lindahlovou a Polly Smithovou pracovala na řešení tohoto bolestivého problému.
Řešení přišlo z nečekaného místa. Manžel Lindahlové si z žen a jejich experimentů utahoval, a vybavil se na to rekvizitami: Na hrudník si navlékl dva suspenzory. Dal tak vzniknout myšlence sešít suspenzory a vytvořit pás s těsnými pružnými vaky na prsa.
„Původně bederní pás se stal naším hrudním pásem,“ popsala Millerová. „Vzadu jsme popruhy překřížily, protože jsme nechtěly, aby nám spadly, a přetáhly jsme je přes hlavu. A to bylo všechno.“
Odkaz na suspenzor (anglicky jock strap) byl i ve jméně první sportovní podprsenky: Jockbra. Později se přejmenovala na Jogbra.
Pohled na podprsenku Jogbra.
Jako materiál pro svůj vynález zvolily ženy kombinaci lycry a bavlny. A když se Lindahlová se svým manželem rozváděla, udělala z prodeje podprsenky Jogbra svůj hlavní zdroj příjmů. Kromě zásilkového prodeje se také snažila prorazit do obchodů.„Nikdy v životě jsem nic neprodávala,“ vzpomíná Lindahlová v rozhovoru. „Přišla jsem tam se svým malým kufříkem plným podprsenek a ptám se: ,Mohli byste tuhle podprsenku nabízet ve svém obchodě?' Oni na to: ,Cože? Tohle je obchod se sportovním zbožím. Nebudeme tu přece mít podprsenku.'“
Podívala se na ně a řekla: „Prodáváte suspenzory, ne?“
Ze sportovní podprsenky se stal nejen komerční hit, ale také feministický symbol, který ženám otevřel nové bezbolestné možnosti amatérského a profesionálního sportu.
Speciální prádlo je totiž nejen pohodlnější, ale podle výzkumu může také zabránit poraněním a zvýšit výkon. „Když cvičíte a sportujete, působí na vaše prsa větší síla, takže se pohybují energičtěji,“ vysvětluje Joanna Wakefield-Scurrová, profesorka biomechaniky a vedoucí výzkumné skupiny pro zdraví prsou na Portsmouth University. „V takovém případě může dojít k negativním důsledkům, jako je bolest, a také k natažení kůže prsou, což může způsobovat jejich pokles, pokud nejsou dostatečně podepřena.“ Na prsa během cvičení nebo běhání působí opakované síly odpovídající asi 5 až 25 newtonům (v závislosti na hmotnosti a dalších faktorech).
Patent 4174717 na „atletickou podprsenku“ popisuje vynález jako „obzvláště vhodný pro ženy-běžkyně, neboť drží prsa pohodlně a pevně u těla“.
V roce 1999 se pak sportovní podprsenka vepsala přímo do fotbalové historie, to, když si americká fotbalistka Brandi Chastainová po úspěšné penaltě sundala dres. U mužů byly podobné oslavy běžné, v ženském fotbale to způsobilo skandál. Ale někdy se skandály hodí – možná i v reakci na tuto pozornost se v USA zvedl mezi dívkami zájem o fotbal o 45 %.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
