První stát vypsal grant na ověřování metod, jak ochladit Zemi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Britská agentura ARIA (Advanced Research and Invention Agency) začátkem týdne uzavřela příjem přihlášek do první státní výzvy pro vědce, kteří by chtěli v malém vyzkoušet metody pro umělé ochlazování planety.

Program, který má „ochlazení klimatu“ přímo v názvu (v originále Exploring Climate Cooling), by měl být dotován celkem 57 miliony liber, tedy v přepočtu zhruba 1,7 miliardy korun.

Jde o jeden z dosud největších finančních příspěvků na obor, jemuž se někdy říká geoinženýrství.

Zatím jde o oblast spíše teoretickou. Pod názvem se skrývá celá škála různých přístupů, z nichž žádný nebyl v praxi použit ve větším měřítku, a to z řady dobrých důvodů. Není proto divu, že ho vyhlásila ARIA, která je určena pro podporu inovativních přístupů s nejistým výsledkem.

Britský grant je prvním vládním vědeckým programem, který přímo vyzývá vědce, aby podávali návrhy na praktické experimenty, ovšem pouze v malém.

Trvat má dvanáct měsíců. Jeho cílem tedy není přímo ovlivnit teplotu Země skrze její klima, ale teoreticky i prakticky ověřit, zda jsou nápady na „zchlazení“ bezpečné a proveditelné v planetárním měřítku. Pokud by to tedy někdy bylo zapotřebí.

Geoinženýrství je poněkud nejasný pojem i podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Velmi například záleží na rozsahu zvoleného zásahu a záměrech jeho autorů.

V každém případě zahrnuje pestrou škálu různých více či méně reálných nápadů, a dokonce i několik do jisté míry ověřených postupů.

Na jednom konci jsou především úpravy místních podmínek, jako „setí“ mraků za účelem zvýšení množství srážek v nějaké oblasti. Největší kontroverze či naděje (podle názoru) ale budí nápady na ovlivnění klimatu celé planety.

Těch je na papíře mnoho. Může jít například o zastínění části zemského povrchu před dopadem slunečního záření pomocí nějakého velkého „slunečníku“ ve vesmíru.

Další možností je zesvětlit planetu – tedy zvýšit množství slunečního záření, které se od Země odrazí, aniž by ji zahřálo. K tomu by mohlo sloužit například rozprašování solného roztoku, jehož reálnost chtěli nedáno ověřovat v Kalifornii, než byl pokus zastaven na přání místního zastupitelstva.

Další variantou je vypouštění malých kapiček kapaliny – aerosolů – do vysokých vrstev atmosféry. Což je postup, který nepochybně v principu může teplotu planety srazit, jak dosvědčují propady teploty Země po explozích velkých sopek.

Agentura ARIA v doprovodném materiálu vysvětluje existenci programu s pomocí argumentů, které se v souvislosti s geoinženýrstvím objevují pravidelně.

Optimistický, ale poměrně dobře podložený scénář zhruba říká, že Země by se mohla do roku 2100 v průměru oteplit o 2,5 °C proti době před začátkem průmyslové revoluce (pokud tedy dojde k omezení emisí skleníkových plynů, ne jejich zvyšování). Polovina z tohoto oteplení už je skutečností.

Jde o obří zjednodušení, protože ve skutečnosti budou v oteplení a změnách velké lokální rozdíly, ale to v tuto chvíli pomiňme. Důležité je, že stále nemáme přesnou představu o budoucím vývoji.

Některé klimatické modely naznačují, že oteplení zhruba o 1,5 °C a více zvyšuje riziko náhlých změn klimatu, které nedokážeme úplně přesně předpovídat. Má jít o jakési body zlomu, kdy „přepnutí“ jedné hodnoty vede k náhlému přechodu do jiného stavu.

Příkladem by mohlo být náhlé uvolnění významného množství oxidu uhličitého a metanu z tající, donedávna „věčně zmrzlé“ půdy v Arktidě. To by pak pochopitelně vedlo k mnohem výraznějšímu oteplení než o těch zmíněných 2,5 °C, a navíc ještě tak rychlému, že by bylo málo času na přizpůsobení.

Jak reálné riziko takových „zlomů“ je, nedokážeme také úplně dobře posoudit. Podle některých názorů ovšem stojí za to se na takovou možnost připravit – a tady přichází ke slovu „ochlazení planety“.

Geoinženýrství se obvykle prezentuje jako „záchranná brzda“ pro případ, že by došlo k nějakému nepředvídatelnému vývoji klimatu. Mluví se o něm tedy jako o způsobu, jak získat čas pro redukci emisí.

Jak ovšem uvádí nejen ARIA, případné nástroje na změnu klimatu by se měly vyvíjet už nyní, aby v případě potřeby byly „po ruce“, tedy připravené a odzkoušené. Což bez provedení experimentů v reálných podmínkách nelze provést, pokračuje britská výzkumná organizace ve své argumentaci na podporu prvního vládního programu na podporu ovlivnění klimatu ve velkém.

ARIA stanovila pro realizaci experimentů řadu podmínek. Musí projít modelováním a laboratorními testy, nesmí zahrnovat nebezpečné látky a jejich dopady musí být časově i prostorově omezené. Navíc musí existovat způsob, jak je v případě nežádoucích výsledků „vypnout“.

Podle Ilana Gura, výkonného ředitele ARIA, je cílem programu vytvořit model transparentnosti, který by mohly následovat i další finanční instituce. Program má především objasnit, zda jsou technologie použitelné, i kdyby se ukázalo, že nefungují, jak autoři doufají.

Příčin, proč je myšlenka rozporuplná, je mnoho. Někteří odpůrci se obávají, že tyto technologie odvádějí pozornost od naléhavé potřeby snižovat emise skleníkových plynů. Jinak řečeno, že lidstvo bude spoléhat na „záchrannou brzdu“ a zanedbá méně nebezpečné cesty.

Prakticky všechny geoinženýrské technologie by totiž mohly mít závažné důsledky, které nedokážeme přesně předpovědět. Klimatické inženýrství neznamená návrat do „starých dobrých časů“, protože odstranit prvotní příčinu změn – zvýšený obsah oxidu uhličitého v atmosféře – lze pouze s velkými obtížemi a většina možných přístupů s tím nepočítá.

Zdá se, že bychom mohli zařídit, aby Země odrážela více záření do vesmíru a energetické „má dáti–dal“ se vyrovnalo. Ovšem Země se teď otepluje především proto, že atmosféra pohlcuje více infračerveného záření než v minulosti. Metody „umělého ochlazení“ jsou založeny na omezení příkonu viditelného slunečního záření.

Není to tedy zcela rovná výměna. Geoinženýring ve velkém měřítku by patrně změnil, jak klimatickým systémem energie probíhá. A celé klima a náš svět by tak začaly fungovat jinak než v minulosti – a také ne úplně předvídatelně.

Technologie má také politická rizika. „Zcela konkrétně si představte, že po masovém rozprašování nějakých aerosolů v atmosféře nad nějakou oblastí se v sousedství objeví silný hurikán nebo ničivá povodeň,“ řekl pro Seznam Zprávy před časem klimatolog Radim Tolasz.

Postižená část obyvatelstva bude mít zcela pochopitelný pocit, že by se to nestalo, kdyby se do klimatu nezasahovalo. Žádným odhadem, modelem nebo měřením přitom nepůjde dokázat, že to tak nebylo. Aktuálně probíhající změnou klimatu jsou totiž ovlivněny všechny procesy v atmosféře, nejen jeden nebo několik vybraných, a nelze mezi nimi jen tak vybírat podle toho, jak se nám to argumentačně hodí.

Už samotný výzkum v oblasti geoinženýrství je tak pro celou řadu klimatologů a také aktivistů nepřijatelný. Státní výzkumné a grantové agentury se tak tématu v podstatě dlouho vyhýbaly. Situace se ovšem mění.

Velkou změnu v USA ovšem znamenala zpráva tamní Národní akademie věd, inženýrství a medicíny (NASEM) z roku 2021. Doporučila zavedení výzkumného programu na toto téma s rozpočtem 200 milionů dolarů.

Rozhodující podporu ovšem nápadu dali američtí politici. Kongres v dosti nezvyklém kroku před několika lety přímo nařídil Národnímu úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), aby takový program zavedl. Velkou roli zřejmě měl lobbing organizace Silver Lining, která výzkum solárního geoinženýrství podporuje.

Její zástupci zákonodárcům údajně řekli, že emise skleníkových plynů neklesají dostatečně rychle a že v příštích 40 letech můžeme – nebo také nemusíme – geoinženýrství potřebovat k omezení dopadů globálního oteplování. A že by tedy bylo dobré vědět dost o tom, co by taková technologie mohla dokázat a jak by mohla fungovat. Jde tedy prakticky o totožné argumenty, jaké se objevují v materiálech ARIA.

Což není rozhodně důkaz nějakého ovlivňování britského návrhu. Jde o názor, který se v debatách kolem globální změny klimatu objevuje stále častěji, a jehož vliv tak podle všeho roste. Zatím jsou reálné výsledky skromné: V USA došlo ke schválení výzkumného programu stratosféry právě s ohledem na její možné ovlivnění. V Británii se ARIA odvážila jít o něco dále.