Diktátoři vždy útočí na vědu. Umí totiž klást nejdůležitější otázku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Uprostřed svého projevu před oběma komorami Kongresu si prezident Trump našel čas na jakousi standupovou kritiku vědy. Konkrétně děkoval Elonu Muskovi za to, že identifikoval případy plýtvání prostředky daňových poplatníků: „Osm milionů dolarů jsme investovali do toho, abychom udělali transgenderové myši. To je pravda. A tři a půl milionu dolarů za monitorování okrasných ryb.“

To druhé je vtipné přeřeknutí: Ve skutečnosti měl Trump na mysli monitorování larvální periody ryb, což je běžný způsob, jak posoudit funkčnost ekosystému. Druhý příklad – zřejmě vybraný kvůli kontroverzní „transgender“ nálepce – je ve skutečnosti výzkum toho, jakým způsobem spolu kolidují nebo nekolidují různé terapie, například hormonální terapie a léčba HIV.

Útoky na vědecký výzkum nejsou bohužel nové a mohou mít globální dopady. Američtí vědci jsou v nejistotě ohledně finančních prostředků. Omezují se iniciativy ohledně očkování a různá „vyšetřování“ naznačují, že věda má vyklidit prostor populismu.

Mluvčí ministera zdravotnictví (které vede známý kritik očkování Robert Kennedy ml.) oznámil, že Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí znovu otevře výzkum toho, zda očkování u dětí způsobuje autismus. Zní to jako návrat o dvacet let zpátky. Hypotéza o nebezpečnosti trojvakcíny MMR pochází od britského lékaře Andrewa Wakefielda, který svou drobnou analýzou založenou na pouhých dvanácti dětech v roce 1998 vyděsil veřejnost po celém světě.

Hypotéza si sama o sobě rozhodně zasloužila důkladné ověření. A do toho se vědecké týmy po celém světě pustily, přesně ve stylu vědecké metody: Pokud by to byla pravda, jak by se to projevilo? Myslím, že v hrubých obrysech by takový experiment dokázal navrhnout každý z nás: Podíváme se, jak se liší výskyt vývojových poruch u dětí očkovaných a neočkovaných.

Už v roce 2002 dánští vědci ukázali, že data zkrátka tuto hypotézu nepodporují. Dnes máme doslova stovku studií z celého světa, které analyzují výskyt autismu a dalších problémů u dětí očkovaných a neočkovaných. Dokonce i studie, kterou si zaplatili odpůrci očkování (mimochodem dobře navržená), ukázala to samé: MMR vakcína nezvyšuje výskyt autismu.

Později se ukázalo, že Andrew Wakefield tuto hypotézu nevypustil jen tak náhodou. Víme, že falšoval data a měl podanou patentovou přihlášku na vlastní vakcínu, která by na rozdíl od „trojvakcíny“ rozdělila očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám do jednotlivých dávek.

Byl tak v učebnicovém střetu zájmů, jeho studie byla později stažena a on sám byl zbaven lékařské licence. Je ironické, že tváří protivakcinačního hnutí je právě člověk, který udělal všechny ty zákeřné věci, ze kterých protivakcinační hnutí obviňuje farmaceutické firmy.

Dokonce i organizace, které hájí zájmy autistů a jejich rodičů, dlouhodobě žádají, aby se kvůli zkoumání této velmi dobře prozkoumané a přesvědčivě vyvrácené hypotézy nezanedbával výzkum jiných oblastí, které dosud prozkoumané nejsou.

Proč to tedy v USA znovu otevírají? Nerad bych, aby můj komentář pouze vzbudil dojem, že „Trumpova administrativa vědě nerozumí“ nebo že „Trump neví, co říká“. Naopak si myslím, že velmi dobře ví, co dělá, když se do vědy naváží. Možná nezná tyto konkrétní studie. Ale instinktivně ví, jak si získat přízeň publika.

„Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach. A nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma,“ napsal slavný spisovatel H. P. Lovecraft, který uměl s tímto strachem perfektně pracovat ve svých hororových povídkách. A stejnou taktiku používají lidé, kteří útočí na vědu jako takovou.

Zkoumání neznáma je totiž samotnou podstatou vědecké práce. A protože lidský mozek se nechá snadno zmást, vyvinuli si vědci postupně velmi kritický přístup k informacím, obecně se mu přezdívá vědecká metoda. Zjednodušeně řečeno: Nevěřit ničemu, hlavně ne sobě. Vše ověřovat experimenty a co nejvíce zjištění publikovat způsobem, který umožňuje ostatním přistihnout vás při chybě.

„Opravdovou podstatou vědecké metody je zabránit tomu, aby vás svět přesvědčil o tom, že víte něco, co ve skutečnosti nevíte,“ shrnul to spisovatel Robert Pirsig. Postupovat vědecky zkrátka znamená experimentovat, ověřovat, být otevřený kritice a každé přesvědčení držet jen tak silně, jak silné pro něj máme důkazy.

Takový otevřený přístup k poznání světa je samozřejmě nesmírně nepříjemný pro každého, kdo chce vynutit nebo prosadit nějakou svou pravdu. Což je případ všech autoritářů a diktátorů. Vědecká metoda nutí vědce klást nepříjemné, upřímné, až naivně zvědavé otázky: „Proč?“

„Protože jsem to řekl“, odpovídají autoritáři na celém světě už od nepaměti. Nesnesou odpor a instinktivně pracují na tom, aby odpor proti nim byl těžší a těžší. Je to útok na myšlenku, že někdo může zkoumat, ověřovat a šířit informace, které jsou v rozporu s tím, co řekl šéf… To je podstata toho, co vadí diktátorům na vědě, nezávislých univerzitách, protestujících studentech a jakékoli svobodě slova obecně.

Ve Spojených státech nemají s tímto typem útoků tolik zkušeností jako my ze střední a východní Evropy. Víme, jak byli vědci, intelektuálové a „kavárenští povaleči“ automaticky a preventivně označeni za nepřátele lidu v komunistickém Československu.

O pár desítek let předtím si stejnou „očistou od intelektuálů“ prošlo nacistické Německo. Desítky vědců včetně Alberta Einsteina opustily svou vlast a často zamířily právě do USA. V Německu mezitím vyšla knížka „Sto autorů proti Einsteinovi“, ve které němečtí vědci a další autoři v roce 1931 snesli hromadu námitek proti Einsteinově celosvětově proslulé – a neintuitivní – teorii relativity.

Je to krystalicky čistá ukázka politického útoku na vědu. Nikoliv s cílem dobrat se pravdy, ale ve snaze umlčet jakoukoli možnost, že by pravda byla jiná, než co řekl vůdce.

„Proč jich byla stovka? Kdybych neměl pravdu, stačil by jeden,“ glosoval to prý Einstein. Připomíná tak podstatu vědecké metody, důraz na experimenty a falzifikaci. A je to připomínka toho, proč je věda mocná: Nedrží své přesvědčení silněji, než co jí dovolují dostupné důkazy.

Koncept falzifikace a věčné nejistoty je ale dost intelektuálně náročný. Není divu, že jednoduše znějící řešení vyhrávají. Lépe rezonují jak v médiích, tak v našem emocemi ovlivnitelném mozku. Proto jsou útoky na vědu tak snadné. Jsou to útoky na myšlenku, že pravda je poznatelná a ověřitelná, a že změnit názor na základě dat je nejlepší možný postup. To se nám špatně poslouchá.

„Vytvořili jsme globální civilizaci, která hluboce závisí na vědě a technologiích. Zároveň jsme však dospěli do fáze, že téměř nikdo nerozumí vědě ani technologiím. Koledujeme si o katastrofu,“ varoval astronom a popularizátor vědy Carl Sagan v roce 1995. „Dříve nebo později nám tato výbušná směs moci a ignorantství exploduje v rukou.“

Z komunikačního hlediska je věda v nepříjemném postavení. Buď vědci najdou něco, co odpovídá očekávání lidí: „Tak to nemuseli zkoumat, to přece ví každý.“ Anebo je to něco, co se intuitivnímu dojmu vymyká: „To jsou nesmysly, kdyby to místo toho mudrování zkusili, vědí, že je to jinak.“

Věda si zaslouží kritiku. Třeba za to, že vědci často neumí vysvětlit své bádání veřejnosti. Tato nesrozumitelnost je voda na mlýn populistům, kteří pak mají prostor k útokům na vědecké bádání a na podstatu pravdy.

Ale vědecká metoda je opravdu osvědčený způsob, jak se posunout od strachu k porozumění. Právě proto bychom neměli být lhostejní, když se útočí na poznatelnost pravdy a vědeckou metodu, která akcentuje ověřování na úkor ideologie. „Člověk nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní a v ní,“ píše náš nejslavnější disident Václav Havel. „Už tím totiž stvrzuje systém, naplňuje ho, dělá ho, je jím.“

Vědcům z USA můžeme nabídnout nejen naši dlouhodobou zkušenost se vzdorováním ideologii. Doufejme, že evropské univerzity po skoro sto letech oplatí Američanům laskavost z třicátých let a ujmou se vědců, kteří nyní cítí, že jejich výzkum v USA přestává být svobodný. Bez svobodného výzkumu totiž nejsou vědci – a tedy ani pokrok.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.

(Oprava: Opravili jsme odkaz na spuštění výzkumu CDC.)