Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Analytici očekávají, že se družice usadí na pozici, která umožní nepřetržitý dohled nad Tichým a Indickým oceánem a také nad Tchaj-wanem a pevninskou Čínou. Pokud jsou odhady jeho schopností přesné, satelit by mohl Pekingu umožnit sledovat za denního světla objekty zhruba od velikosti osobního auta na velké části východní polokoule – a udělat z ní tedy místo, kde se řečeno slovy amerického bezpečnostního think tanku CSIC „není kde schovat“.
Je to nepochybně přehnané tvrzení, protože v praxi budou fungovat určitá technická, povětrnostní a další omezení. Ale záměrně jej zmiňuji proto, aby přiblížilo unikátní vlastnosti nového satelitu, který ukazuje, jaké úrovně dnes dosahuje pozorovací technika.
Prý pro zemědělce a záchranáře
Čínská vláda oficiálně uvádí, že Yaogan-41 je civilní optická družice pro dálkový průzkum Země. Ze své dráhy se má používat pro určování odhadu výnosů plodin, sledování stavu životního prostředí, předpověď počasí a prevenci katastrof.
Západní pozorovatelé však soudí, že Yaogan-41 je především vojenská průzkumná družice, neboť program Yaogan (v překladu doslova „družice pro dálkový průzkum“) dlouhodobě slouží potřebám čínských ozbrojených sil. Od zahájení programu v roce 2006 Čína úspěšně vynesla na oběžnou dráhu už 144 pozorovacích satelitů této řady.
Družice s pořadovým číslem 41 míří na geostacionární dráhu (GEO), tedy do výšky zhruba 36 tisíc kilometrů nad povrchem planety. To je podstatně vyšší dráha, než jaká se k průzkumu obvykle používá.
Většina družic dálkového průzkumu Země, ať už ze Spojených států, Evropy, Ruska nebo i Číny, se pohybuje na nízké oběžné dráze Země (tzv. LEO) ve výšce do 3000 km. Je totiž mnohem snazší a levnější vypustit družice na LEO než na vyšší oběžné dráhy. Navíc je pochopitelně z LEO rozlišení snímků lepší, protože satelit je blíže objektům na Zemi.
Ovšem geostacionární dráha jako jediná umožňuje, aby satelit „visel“ neustále nad jednou částí Země a nepřetržitě ji sledoval. Další výhodou je, že družice GEO může z takové výšky vidět téměř polovinu zemského povrchu – i když zakřivení Země pochopitelně ovlivňuje kvalitu pozorování.
Na geostacionární dráze jsou například meteorologické družice, které sledují pohyby atmosféry. Jediné státy, které z této výšky pozorují povrch Země s vyšším rozlišením, jsou Indie a Čína. (Čína má v této výšce ještě radarový satelit s rozlišením cca 20 metrů, který může sledovat povrch nepřetržitě i v noci a přes oblačnost.)
Uvidí i auto
„Čtyřicetjednička“ se stane čtvrtou čínskou pozorovací družící na této dráze, zřejmě ovšem výrazně nejvýkonnější. Zatímco zbylé tři družice byly vyneseny raketou Dlouhý pochod 3B, která je schopna vynést do této pozice náklad o váze 2000 kg, Yaogan-41 použil největší čínskou raketu Dlouhý pochod 5, která je schopna vynést náklad o hmotnosti 4500 kg. Navíc byl nosič při startu vybaven speciálním krytem, zhruba o polovinu delším než obvykle, a tak šlo o nejvyšší čínskou raketou historie.
Předpokládá se, že starší čínské družice mají rozlišení někde mezi 10–20 metry, které je dostatečné pro odhalení a pravděpodobně i určování velkých lodí. Ovšem čínští vědci pracují na výrazném vylepšení těchto parametrů.
V roce 2016 Čína uváděla, že k roku 2020 by měla být k dispozici technologie, která umožní z výšky 36 tisíc kilometrů pořizovat snímky s rozlišením kolem 2,5 metru. Pokud je taková technologie na palubě nové družice – což samozřejmě Peking oficiálně nepotvrdil – rozlišení by stačilo k identifikaci a sledování objektů velikosti osobního auta. Což je asi totéž, jako sledovat vlas ze vzdálenosti 800 metrů.
Podobné technologie mohou mít pochopitelně i civilní využití, o tom není sporu. Ale srovnatelné americké (Landsat) a evropské (Copernicus) programy fungují z nízké oběžné dráhy. Pokryjí tak větší plochu Země, ale s přestávkami nutnými na oblet (obvykle cca dvě hodiny na jeden oběh).
Peking díky družici na vysoké oběžné dráze získá – alespoň ve dne – velmi přesný a nepřetržitý přehled o dění v Pacifiku a velké části Asie. Na Mezinárodním astronomickém kongresu v roce 2016 Čína předvedla, že s předchozí a méně výkonnou družicí na geostacionární dráze s rozlišením 50 metrů dokáže identifikovat dráhu lodí na moři. A to díky interakci výfukových plynů lodí s mraky ve spodních vrstvách atmosféry.
Lov na „neviditelné“ stíhačky
S novým satelitem bude Čína zřejmě schopná lépe a přesněji než kdykoli předtím sledovat pohyb především námořních sil Spojených států a jejich a spojenců v Indickém a Tichém oceánu.
Družice také nemusí celou práci odvést sama. Čína provozuje přibližně 300 dalších sledovacích družic na nižších oběžných drahách. Družice na vyšší dráze mají lepší přehled a menší rozlišení, takže mohou satelity na nižších drahách „navádět“ na zajímavé cíle a oblasti. Z čínského hlediska by pak pochopitelně bylo ideální, aby to bylo v reálném čase.
Toto zvýšené rozlišení může Číně poskytnout schopnost identifikovat a sledovat i menší objekty, nejen lodě. CSIC upozorňuje na příklad uživatele, který na Google Maps našel „neviditelný“ bombardér B-2 v letu nad Missouri. Stealth technologie sice může snížit odraz radarových paprsků od letadla, ale proti běžným optickým senzorům žádnou ochranu neposkytuje.
Nalezení jednoho bombardéru bylo výhradně dílem náhody. Umělá inteligence s vhodným tréninkem by však nepochybně dokázala prohledávat snímky rychleji a přesněji. Hledání letadel a dalších zajímavých cílů by se tak mohlo řádově zrychlit a zefektivnit. Ale jak dobře či špatně to bude fungovat na skutečných snímcích z Yaogan-41 a dalších špionážních satelitů, můžeme zatím jen spekulovat.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
