Nakažení „původním“ covidem může snížit imunitní odpověď na omikron

Během pandemie jste asi mnohokrát slyšeli, že čím víckrát se váš imunitní systém setká s nějakým protivníkem, tím lépe na něj reaguje. Nakonec bychom díky němu – a to i bez vakcín – mohli teoreticky dosáhnout nějaké „kolektivní imunity“, která zabrání rychlému šíření daného „škůdce“.

Imunologie se ovšem nedá vysvětlit v novinovém článku a skutečnost je bohužel výrazně složitější. Znovu to potvrdila studie vydaná tento týden v časopis Science. Dospěla mimo jiné totiž k závěru, že v případě viru SARS-CoV-2 předchozí infekce může zhoršit reakci imunitního systému na nákazu novou variantou. Kromě toho také znovu bohužel potvrdila, jak účinně se varianta omikron (B.1.1.529) dokáže vyhýbat obraně našeho těla.

Autoři studie porovnávali reakci různých složek imunitního systému (neutralizačních protilátek, T-buněk) u 731 zdravotnických pracovníků z Velké Británie. Vzhledem k tomu, že šlo o zdravotníky, všichni účastníci studie byli třikrát očkováni. Autorský tým jim odebral vzorky krve po třetí dávce a na nich pak zkoumal, jak různé části naší obrany reagují na variantu omikron.

Ve studii tak vzniklo několik skupin pacientů s odlišnou historií se SARS-CoV-2: U některých nákaza nebyla nikdy prokázána, jiní onemocněli původním virem, další pak variantou alfa, další po očkování dostali omikron. Pryč jsou ty doby, kdy se nakažení rozdělovali na očkované a neočkované, dnes je situace ve většině případů podstatně komplikovanější.

Obecně ovšem platí, že varianta omikron dosavadní ochranu dokáže dobře obcházet. I v prostředí s jednoznačně převažujícím omikronem je jasné, že tři dávky vakcíny pomáhají znatelně snižovat riziko hospitalizace. Bohužel už to není o 95 procent, ale spíše kolem 70–80 procent, alespoň tedy podle českých dat.

Ostatně i v Science zveřejněné výsledky znovu ukázaly, že vakcína nenabudí tvorbu protilátek či aktivitu T-buněk proti omikronu zdaleka tolik jako proti jiným variantám. Ani setkání se samotným virem této varianty ovšem imunitní systém příliš výrazně nenabudí.

Infekce touto variantou sice obranný systém může nabudit, ale tento „booster“ nemá dlouhodobý účinek. Po jedné nákaze může rychle následovat další. Před jinými variantami infekce omikron chránit pomáhá, ale ty dnes jsou velmi vzácné.

Reakce imunitního systému záležela také na předchozích infekcích. Lidé, kteří byli nakaženi variantou alfa, se nedočkali příliš výrazného imunitního „boostu“ po nákaze omikronem. Ti, kdo se nakazili úplně původní variantou viru, tedy třeba na jaře nebo ještě na podzim roku 2020, pak byli očkovaní a znovu se nakazili variantou omikron, už na poslední nákazu prakticky imunitně „nereagovali“. Jejich imunitní systém se zřejmě nic nového z další infekce nenaučil.

To není nevídaný jev. „Imunitní imprinting“ nebo také „původní antigenní hřích“ je desítky let známý jev. V souvislosti s covidem (a to jak očkováním, tak infekcí) ho pro server Seznam Zprávy před časem podrobně popisoval vakcinolog Marek Petráš.

Velmi zjednodušeně řečeno spočívá v „lenosti“ našeho imunitního systému. Když ten najde účinnou odpověď na daného „škůdce“, při příštím setkání se na ni s největší pravděpodobností znovu spolehne. Nebude se například snažit vytvářet nové protilátky, ale mnohem spíše sáhne už po těch vyzkoušených.

Což může být problém, pokud se patogen od posledního setkání nějak změnil – například jako původní SARS-CoV-2 z Wuchanu se postupně změnil na variantu omikron. Rozdíl mezi nimi může být tak veliký, že původní protilátky vlastně už neúčinkují. Takže infekci nedokážou zabránit.

Není to také katastrofická zpráva: Problém lze v případě vakcín obejít třeba změnou jejího složení. Vhodná změna dokáže imunitní systém vyburcovat k tomu, aby látky ve vakcíně vnímal jako „novinku“ a přišel tedy s novými postupy boje proti nim (a tedy potažmo proti patogenu, před kterým má vakcína chránit).

V tomto ohledu by mohly pomoci nové vakcíny určené speciálně proti variantě omikron. Ty chystá jak společnost Moderna, tak Pfizer. Zatím ovšem nejsou k dispozici žádné přesnější výsledky z klinických zkoušek. Můžeme tak zatím konstatovat to, že vývoj těchto látek evidentně nenarazil na větší potíže a výsledky jsou z pohledu obou firem zřejmě natolik slibné, že v práci na nich pokračují.

Zjištění ovšem také ukazuje, že bude přibývat variací v reakcích pacientů na virus. Z pohledu SARS-CoV-2 už většina z nás zdaleka není nepopsaný list. Ale co přesně máme v tomto ohledu ve svém těle zapsáno a jak přesně to ovlivní případný průběh dalšího setkání s virem, to jednoduše zjistit nelze.

Zdá se ovšem, že varianta omikron a její různé „subvarianty“ mají největší výhodu právě v tom, jak se dokážou vyhnout i „vycvičenému“ imunitnímu systému. Dokážou tedy zřejmě značnou část infikovaných brzy znovu nakazit. Celkové počty infekcí tedy jsou vysoké. I když se tedy o omikronu mluví jako o „mírnější“ variantě, například v USA si „omikronová vlna“ nakonec vyžádala více mrtvých než předchozí vlny epidemie.