Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Trápí to nejen lyžaře i vlekaře, ale také klimatology. Možná byste si řekli, že by měli být v podstatě profesně spokojeni s tím, že se potvrzuje trend oteplování planety a tím i jejich klimatické modely. Tak jednoduché to ale není.
Loňský rok se předpovědím vymyká do takové míry, že to překvapilo i profesionály z oboru: „Je to ponižující a trochu znepokojivé přiznání, ale žádný rok nezmátl předpovědní schopnosti klimatologů více než rok 2023,“ napsal v komentáři pro časopis Nature klimatolog Gavin Schmidt, který pracuje jako ředitel Goddardova ústavu v NASA (Celý název je Goddardův institut pro kosmický výzkum, ale pod tímto matoucím názvem se skrývá instituce, která se věnuje především výzkumu zemského klimatu, byť tedy do velké míry s pomocí družic, tedy „kosmického výzkumu“.).
Vysoko nad očekáváním
Za posledních devět měsíců průměrné teploty povrchu pevniny a moře každý měsíc překračovaly předchozí rekordy zhruba o 0,2 °C. Což pocitově není mnoho, ale v planetárním měřítku je to doslova obrovská odchylka.
Oteplování modely pochopitelně očekávaly už kvůli rostoucím emisím skleníkových plynů, ale tento náhlý tepelný skok výrazně překračuje předpovědi statistických klimatických modelů, které se opírají o minulá pozorování. Příčin této nesrovnalosti bylo navrženo vícero. Ale žádné navržené vysvětlení (ani jejich kombinace) nedokázalo zcela sladit klimatické teorie a modely s tím, co přístroje skutečně naměřily.
Loni převládající globální klimatické podmínky naznačovaly, že rekordně teplé období je nepravděpodobné, píše Schmidt. Začátkem loňského roku se Tichý oceán dostával z tříletého období La Niña, klimatického jevu spojeného s relativním ochlazením středního a východního Tichého oceánu.
Na základě precedentů, kdy podobné podmínky panovaly na začátku roku, třeba právě Schmidt očekával, že rok 2023 rekordně teplý s největší pravděpodobností nebude, byť i on očekává, že obecně řečeno mají teploty meziročně stoupat. (Schmidt tomu dával naději zhruba jedna ku pěti.)
Až v druhé polovině roku 2023 nastoupil jev El Niño, tedy opak La Niña, který způsobuje oteplení východní části tropického Tichého oceánu. Jev je ovšem v současnosti mírnější než podobné události v letech 1997-98 a 2015-16 (srovnání na stránkách NASA).
Od března loňského roku ale začaly prudce stoupat teploty povrchu oceánu v severním Atlantiku. Na rozpoznání anomálního vývoje opravdu není zapotřebí klimatologického vzdělání:
V červnu byl rozsah mořského ledu kolem Antarktidy zdaleka nejnižší v historii. V porovnání s průměrnou ledovou pokrývkou v letech 1981-2010 chyběl kus mořského ledu zhruba o velikosti Aljašky. Pozorovaná teplotní anomálie byla nejen mnohem větší, než se očekávalo, ale začala se projevovat i několik měsíců před nástupem El Niña.
Snažte se, chytré hlavy
Co tedy mohlo tento tepelný skok způsobit? Hladina skleníkových plynů v atmosféře nadále stoupá, ale dodatečná zátěž od roku 2022 by měla teplotu naší planety zvýšit jen zhruba o 0,02 °C, tedy desetkrát menší hodnotu, než kterou se skutečně podařilo naměřit.
Mezi další teorie, které klimatologové předkládají, patří spad z výbuchu sopky Tonga-Hunga Ha’apai v lednu 2022. Stejně jako jiné erupce, i tato měla na atmosféru poměrně různorodý vliv. Ochlazuje planetu, protože do vysokých vrstev vyvrhne velké množství aerosolů.
Ale Tonga–Hunga Ha’apai dostala do ovzduší málo aerosolů a zároveň jde o sopku podmořskou. Její exploze tak vedla k vyvržení velkého množství vodní páry do atmosféry (146 megatun) – a vodní pára je skleníkový plyn. Tato exploze tak na rozdíl od řady jiných povede v součtu zřejmě k vzestupu teploty na Zemi. Jen to asi nebude nebudou ty hledané dvě desetiny, nýbrž 0,035 °C za pět let po erupci, tvrdí nedávno zveřejněná studie.
I po zohlednění těchto možných vysvětlení zůstává rozdíl mezi očekávanými a pozorovanými průměrnými ročními teplotami v roce 2023 přibližně 0,2 °C, což je zhruba rozdíl mezi předchozím a současným ročním rekordem.
Příčina se tedy hledá jinde. Jedním z favoritů je na pohled poněkud paradoxní hypotéza, která příčinu hledá v ekologicky motivovaných opatřeních v lodní dopravě (o které už jsme psali v létě loňského roku).
Od 1. ledna 2020 totiž předpisy nařídily snížit obsah síry v lodních palivech ze 3,5 % na maximálně 0,5 %. Případně mohou být lodě vybaveny systémy čištění výfukových plynů, které pohlcují unikající oxidy síry na odpovídající úroveň. Očekává se, že toto nařízení bude mít velký přínos pro veřejné zdraví a po celém světě by mohlo zabránit několika desítkám tisíc předčasných úmrtí, pochopitelně na pevnině, kam se emise šíří.
Lodní průmysl má tedy používat čistší paliva, což vede ke snížení emisí síry. Sirné částečky ovlivňovaly povahu mraků v nižších vrstvách atmosféry nad lodními trasami. Mraky díky nim byly jasnější a odrážely více světla.
To se po poklesu emisí má dít v podstatně menší míře než ještě před několika lety. Zvláště na nejrušnějších místech oceánů, mezi které patří například právě severní Atlantik.
Kdy budou čísla?
Vědci se stále přou o to, jak velký efekt využívání čistšího paliva v lodní dopravě vlastně mělo. Ale ani ti největší zastánci hypotézy neříkají, že by očekávali tak výrazný vliv, jaký vidíme. Velký proponent myšlenky Michael Diamond z Floridské univerzity ve své práci dospěl k závěru, že vliv chybějících emisí by mohl vést do poloviny století ke zvýšení teploty v severním Atlantiku o 0,5 až 1 °C, globálně kolem 0,1 °C.
Jiné odhady jsou ještě podstatně mírnější. Další analýza vytvoření pro Brief Carbon dospěla k závěru, že oteplení by mělo být o řád menší: 0,045 °C po 30 letech. K podobnému výsledku dospěla i starší práce z roku 2009.
Nikdo tedy nečeká, že by se teploty měly měnit tak rychle, jak se mění. Zároveň ale nelze tuto hypotézu vyloučit, dokud nebudeme mít k dispozici tvrdá data. A to bude ještě nějakou dobu trvat. Hodnocení vlivu nižších emisí aerosolů závisí do značné míry na práci dobrovolníků. Zatím se této problematice prostě nevěnovalo dost pozornosti na to, aby na ni někdo věnoval peníze. Nějakou dobu tedy může trvat, než se dočkáme údajů za rok 2023.
Dodejme, že do budoucna by to mohlo být o něco lepší. V únoru 2023 odstartovala sonda NASA nazvaná PACE, která by měla začít poskytovat globální hodnocení zastoupení různých aerosolových částic v atmosféře. Její údaje by snad měly výrazně snížit nejistotu kolem vlivu aerosolů v klimatických modelech. Nové údaje by mohly vylepšit předpovědní modely, a tak mimo jiné i zpětně vrhnout nové světlo na klimatické události uplynulého roku.
Je otázkou, zda loňskou „teplotní anomálii“ může vysvětlit zrovna vliv aerosolů. Ta přitom zjevně ukázala, že lidské povědomí o klimatu a jeho vývoji má daleko k dokonalosti. Nejen klimatologové by tedy měli vývoj příštích měsíců sledovat s velkým zájmem.
Předchozí zkušenosti s jevem El Niño naznačují, že teplotní výkyv by se měl do léta, zhruba do srpna, stabilizovat. Pokud se tak nestane, vstoupíme na „neprobádané území“, jak píše Schmidt. Mohlo by to znamenat, že pravidla už se mění. Jinak řečeno, že oteplování planety mění fungování klimatického systému dříve, než vědci předpokládali.
Nebo naopak, že statistické závěry založené na pozorování minulých událostí jsou méně spolehlivé, než se věda domnívala. Což je možná o něco lepší zpráva, která ale zase znamená, že spolehlivost sezonních předpovědí je ještě menší, než se předpokládalo.
V každém případě je možné, že se i z klimatologického hlediska blížíme do období zvýšené nejistoty. Která pak nemusí, ale také může mít společenské a politické dopady. Kéž by šlo jen o zkracování lyžařské sezony…
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
