Lidé přestávají bezmezně věřit gigantům. Roste snaha o regulaci platforem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Velké technologické firmy si zvykly na to, že se jich zákony pomalu netýkají. Vždyť s armádou právníků za zády nemůžete dělat inovativní služby, které dělají svět lepším místem. Tato pohádka byla lákavá a alespoň ne úmyslně lživá.

Americké Silicon Valley jsem navštívil mnohokrát a vždy, když můžu, se zastavím v muzeu počítačové historie v Mountain View. Najdete zde ohromné množství dobových exponátů z celého 20. století. Dýchnou na vás příběhy inovací, experimentů, exponenciálního růstu a nakažlivého kutilského nadšení.

Založení polovodičového průmyslu, vynález prvních videoher, slavná Englebartova prezentace, start osobních počítačů, server z lega indexující celý internet, první demo iPhonu… Jsou to ikonické momenty, které ovlivnily celý svět, a vy si na ně (skoro) můžete sáhnout. Je téměř nemožné nenakazit se tou atmosférou inovací, optimismu a radosti z posouvání hranic možného.

A není proto divu, že v technologických kruzích dlouho převládala technooptimistická víra v bezuzdné inovace, která dokázala nakazit i většinu veřejnosti. „Politici, ruce pryč od Silicon Valley,“ napsal v roce 2010 Michael Arrington, americký technický novinář a podnikatel. „Přestaňte močit do naší zahrádky.“ Ve svém komentáři si postěžoval na „plané sliby“ vlády a „nenapravitelně zničenou důvěru“ vůči ní.

Tehdy mohl Arrington toto vše napsat a věděl, že většinový názor bude na jeho straně. Nemám na to konkrétní čísla, ale věřím, že kdybyste v té době dali stovce náhodně vybraných lidí (nejen v USA) otázku: „Věříte, že váš život zlepší spíše Google/Apple/Facebook, nebo vláda?“, odpověď by byla silně vychýlená vůči tzv. Big Tech firmám.

Po téměř patnácti letech se ale karta obrací. Ne snad, že by lidé více věřili vládě. To opravdu nehrozí. Ale veřejnost postupně odkládá růžové brýle a začíná si všímat ohromných dopadů technologií na naše životy. A zatímco mezi roky 1960 až 2010 bychom ty dopady nejspíše shrnuli jako v součtu spíše pozitivní, za posledních patnáct let se v této sluníčkové vizi „inovace dělají svět lepším místem“ objevují pořádné trhliny.

Kde začít? Sociální média jsou návyková a plná podvodů, nenávisti, polarizace a dezinformací. Online streamovací služby produkují hromadu plytkého obsahu a začínají být dražší než kabelovka. Vyhledávače začínají být noční můra. Mobily odcházejí do předčasného důchodu čím dál dříve. Děti vyrůstající s mobilem nebo tabletem mají úplně nové typy potíží. Možnost poslat anonymně bitcoiny komukoli na světě nejvíc pomohla podvodníkům.

Sdílená mobilita přinesla chodníky plné pohozených elektroskútrů, levné online nákupy jsou vykoupené krachem kamenných obchodů, flexibilní mobilní platformy nabízejí levné služby často na úkor práv zaměstnanců (kteří už ani nejsou zaměstnanci). Lidé se ocitají v pasti platforem a ekosystémů a je pro ně těžké z této pasti vyskočit.

Toto nejsou nové problémy. Dokonce bych řekl, že byly předvídatelné dávno před rokem 2010. Ale zatímco před patnácti lety jsme věřili příslibu velkých technologických firem, že „nejsou zlé“ a že „dělají svět lepším místem“, nyní je tato důvěra mnohem slabší.

Vůbec neříkám, že technologické firmy jsou z podstaty zlé. Nenaznačuji, že za těmi negativními dopady je nějaký koordinovaný záměr nebo spiknutí. A už vůbec neříkám, že se máme zříci všeho elektronického a vrátit se do jeskyně. To jsou ostatně časté falešné argumenty proti jakýmkoli regulacím: Buď nám necháte volnou ruku a budete se moci těšit na další nádherné dechberoucí inovace, nebo… támhle jsou dveře (vchod do jeskyně).

Nedávné události ale ukazují, že začíná nová kapitola, která byla v přípravě už dlouhá léta. Státy, vlády a instituce hledají způsob, jak regulovat online prostředí, aniž by udusily inovačního ducha. Je to zapeklitá a netriviální úloha. Nevím, jak to dopadne, a dokonce ani nevím, jak bych chtěl, aby to dopadlo. Ale jsem rád, že se od bezmezné důvěry posouváme k pragmatičtějšímu přístupu.

Inovace jsou důležité. Ale nejsou posvátné. Inovace jsou užitečné. Ale nejsou nevyhnutelné. Na to, aby někdo přišel s užitečným produktem, určitě musí myslet mimo vyježděné koleje. Ale nemusí při tom pošlapat výdobytky moderní společnosti jako právo na soukromí, na konkurenční soutěž, na ochranu před zdravotními riziky nebo ochranu práv jednotlivců. Snad bude teď jednodušší o tom debatovat.

Každý máme samozřejmě svou vlastní spletitou životní cestu, během které postupně formujeme svůj vztah k novým technologiím. Každý oscilujeme někde mezi fanouškovským nadšením z každé aktualizace operačního systému a poustevnickým povzdechem nad tím, jak „za starých dobrých časů“ byli lidé ještě lidmi. Já sám dokážu mezi těmito extrémy zastávat kvantově i několik různých pozic zároveň.

Celospolečenská nálada se ale zdá být příznivější pokusům o regulaci a „zkrocení“ velkých technologických monopolů, duopolů a oligopolů, než tomu bylo ještě před rokem.Svědčí o tom třeba nová žaloba amerického ministerstva spravedlnosti na Apple, tedy na největší firmu světa. Na 88 stránkách poměrně čtivou formou vyjmenovává celou řadu dopadů toho, jak „Apple zneužívá svého monopolního postavení na trhu s mobilními telefony“. Třeba jak distribuuje aplikace pomocí svého uzavřeného obchodu, vybírá nepřiměřené podíly z plateb nebo znemožňuje používat konkurenční chytré hodinky.

Na řadu přišla i moje oblíbená „fobie ze zelených bublin”: Apple úmyslně a systematicky brání tomu, aby šly plnohodnotné iMessage zprávy poslat na něco jiného než iPhony a iPady.

Vede to pak k tomu, že v jakékoli skupině uživatelů, kteří se spolu chtějí bavit, je velký společenský tlak na všechny, aby si nekoupili nic jiného než iPhone. Pokud tak učiní, jejich komunikační bubliny budou zelené, a celá skupina (včetně uživatelů iPhone) najednou přijde o řadu funkcí, včetně bezplatných zpráv nebo kvalitních video vzkazů.

Na skoro každý z bodů obžaloby bych asi uměl obratem sepsat nějakou obhajobu Applu. Něco ve smyslu „uzavřený systém je bezpečný, lidé mají možnost jít jinam a díky tomu, že to takhle uzavřeme, nám to mnohem lépe funguje“. Ale je zřejmé, že řada stížností padá na úrodnou půdu, a to i u lidí, kteří firmě Apple obecně fandí.

Líbil se mi komentář šéfredaktora The Verge, kterého rozhodně nemůžeme podezřívat z „nenávisti k moderním technologiím“. Popisuje, co vidí jako červenou nit, která žalobu spojuje s podobnou žalobou USA v. Microsoft z roku 2001: „Snaží se ukázat, že Apple se teď chová podobně jako Microsoft v 90. letech. Jak se Microsoft snažil udusit konkurenční prohlížeče nebo Javu, a my jsme to zastavili.“

„A díky tomu, že jsme zabránili Microsoftu v tom, aby udusil konkurenci, tak mohla vyrůst celá řada firem,“ připomíná Patel. Byly to třeba Google nebo právě Apple. „Microsoft svého času zkoušel odstranit QuickTime z Windows.“

Je to vlastně takový možná idealistický, ale zároveň praxí ověřený koloběh: Silné platformy současnosti dávají vyrůst platformám budoucnosti. Samotný Microsoft mohl vyrůst díky tomu, že stavěl na platformě IBM. Google mohl vyrůst i proto, že existoval ekosystém osobních počítačů nejčastěji právě s Windows. A Apple mohl získat svou pozici i díky tomu, že Windows nezakázal propojit PC s iPodem a později iPhonem. „Každá další vrstva staví na té předchozí. A Apple v podstatě zakázal, aby na jeho vrstvě vyrostl někdo další,“ shrnul Patel.

Není jasné, zda žaloba v USA u soudů uspěje. Možná skončí mimosoudní dohodou, jak u podobných sporů často bývá. Evropská unie mezitím vyšetřuje Google, Apple a Meta v souvislosti s jejich rolí v omezování uživatelské/zákaznické svobody a zneužívání svých dominantních postavení. Je to další ukázka toho, že velké technologické firmy už nejsou nedotknutelné.

Proto v následujících týdnech a měsících uslyšíme různé varianty na výhrůžky „tak jestli naše inovace nechcete, jděte zpátky na stromy, nikdo vás nenutí“. Berme je s velkou rezervou. Mezi „zpátky na stromy“ a „dejte nám všechna svá data a držte displej“ je přece dost prostoru pro smysluplnou debatu.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.