Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Téměř detektivní příběh má svůj začátek před mnoha desítkami let. Albert Sabin, tvůrce ve své době široce používané a klíčové vakcíny proti dětské obrně, totiž v roce 1960 poslal jinému slovutnému kolegovi a nositeli Nobelovy ceny André Lwoffovi do pařížského Pasteurova ústavu krabici s několika podle něj velmi zajímavými vzorky viru dětské obrny.
Bylo to v době, kdy se stále intenzivně pracovalo na přípravě očkování proti tomuto nebezpečnému onemocnění, které se objevuje jen u malé části nakažených virem, ale může mít extrémně vážné doživotní následky.
Viry, které se nacházely ve zkumavkách uložených do krabice, měly v některém ohledu zajímavé vlastnosti. Tou hlavní přitom bylo, že si dokázaly udržet životaschopnost i při nižších teplotách než většina jiných „variant“ polioviru. Z hlediska přípravy vakcíny je to důležitý faktor, protože viry se nemusely udržovat stále v podmínkách teploty lidského těla.
Sabinovy vzory virů se nakonec z různých důvodů do vakcín nedostaly. V očkovacích látkách, které zásadně přispěly k tomu, že obrna dnes nepředstavuje téměř žádné nebezpečí, byly nakonec použity jiné kmeny polioviru (i když genetický rozdíl není v některých případech příliš veliký, jak ještě uvidíme).
Uprostřed Číny?
Říkáme, že obrna nepředstavuje „téměř žádné“ nebezpečí, protože vymýcena nikdy nebyla. Případy se stále objevují, byť jen sporadicky a v některých částech světa. Virus stále koluje.
Z velké části jej šíří lidé, kteří nemají žádné symptomy. Pouze zhruba u jednoho procenta pacientů se projeví příznaky. Nezanedbatelné množství odborníků se domnívá, že kampaň na vymýcení tohoto viru má malou naději na úspěch, pokud nebude k dispozici nějaký systém na sledování výskytu viru v přírodě.
Navíc se donedávna v některých částech světa používala k očkování vakcína vyvinutá původně již zmíněným Albertem Sabinem, která obsahovala stále „živý“ virus (byť výrazně méně nebezpečný). U Sabinovy vakcíny ovšem ve vzácných případech dochází k „oživení“ viru, který pak může způsobit i nemoc. Právě proto se od této vakcíny ve většině světa postupně upustilo.
Případy výskytu obrny se tedy stále objevují a epidemiologové je bedlivě sledují. Jeden se udál v roce 2014, kdy bylo postiženo čtyřleté dítě ve střední Číně. Odborníci z wuchanského virologického ústavu, který se stal centrem dohadů o původu viru SARS-CoV-2, tehdy odebrali vzorky viru z dětského pacienta a provedli genetický rozbor. Ukázali, že zachycený virus, který dostal název WIV14, je poměrně podobný viru, který se používá právě v Sabinově vakcíně.
Rozdíly byly sice větší než v jiných případech, ale nejpravděpodobnějším zdrojem výskytu viru se zdála právě vakcína. Případ byl ale po tomto zjištění odložen, protože vystopovat přesný původ viru v daném pacientovi je v podstatě nemožné.
Ovšem zhruba o deset let později se objevila indicie, kterou ani nikdo nečekal – a tím se dostávám znovu ke krabici ve skladech Pasteurova ústavu.
Před zničením přečíst
Protože vymýcení obrny se zdá být poměrně blízko, probíhá v posledních letech po celém světě ničení laboratorních vzorků polioviru. Dokonce se likvidují i některé staré vzorky stolice, v nichž by se virus mohl nacházet.
Stejný osud měl potkat i vzorky z Pasteurova ústavu. A stejně jako v řadě jiných případů se i v Paříži před zničením virů provádělo jejich sekvenování. Celá řada vzorků totiž pocházela z dob, kdy „čtení“ genetického kódu buď vůbec nebylo možné, nebo bylo tak nákladné, že se provádělo pouze příležitostně. V běžném provozu se k tomu nikdo nedostal, teď šlo ovšem o poslední možnost.
Sekvenování nepřineslo žádná velká překvapení až na jedno: Vzorek z krabice nazvaný Glenn se totiž podle studie zveřejněné v časopise Virus Evolution ukázal být velmi blízký viru z malého čínského pacienta, tedy viru WIV14. Shoda činila přes 95 procent.
Virus je také podobný jinému kmeni (tzv. Saukett A), který se používá ve vakcínách – ale ne v těch, ze kterých může „uniknout“. Jde totiž o kmen, který se používá v inaktivovaných vakcínách, ve kterých je virus zcela nefunkční a mrtvý. Jeho „zmrtvýchvstání“ by byl v tomto případě zázrak téměř biblických rozměrů.
A, nebo B?
Autoři studie nemají jasné vysvětlení a názor, nabízí dvě možnosti. Tou první je, že vzorek byl nějak kontaminovaný jiným kmenem obrny při neopatrné manipulaci v laboratoři. Nevědí, proč by se to mělo stát, ale zmíněný kmen Saukett A se v minulosti v laboratořích používal (cca před rokem 2010, kdy se rozjela kampaň na vymýcení viru) a tuto možnost nelze vyloučit.
Druhá varianta je ještě kontroverznější: Malý pacient se skutečně nakazil virem, který v podstatě pochází z 50. let 20. století. Virus mohl být například po desetiletí „uložen“ v nějakém vhodném prostředí, jako je permafrost. V něm se některé viry v infekčním stavu mohou zachovat. Podobné události již máme z minulosti doložené u jiných virů.
Nicméně v případě WIV14 by byl tento scénář zvláštní. Virus je geneticky velmi podobný kmenům, které se používaly v laboratořích a při výrobě inaktivovaných poliovirových vakcín. Je dosti nepravděpodobné, že by se v přírodním rezervoáru zachoval právě kmen používaný v průmyslové výrobě vakcín, uvádí autoři práce.
Jinou možností, kterou studie zmiňuje, je, že se virus dostal ven z nějakého zařízení, které s ním pracovalo, například z laboratoře nebo továrny na výrobu vakcín. Až do roku 2010, kdy se zavedla přísnější pravidla pro kontrolu polioviru, tyto viry nebyly považovány za zvláště nebezpečné – očkování bylo povinné a následky případného úniku tedy prakticky nulové. Tyto kmeny se tak používaly v základním výzkumu, ve výuce nebo při testování účinnosti dezinfekčních prostředků.
Víme také o několika případech úniku polioviru, například vypuštění viru do kanalizace v Belgii v roce 2014 (kdy nedošlo k žádnému doloženému případu nákazy) nebo nakažení pracovníka v Nizozemsku v roce 2022.
Kde a kdy mohlo k případnému úniku dojít v tomto případě, to v tuto chvíli není možné určit, upozorňují autoři studie. Ve Wuchanu s největší pravděpodobností dostali vzorek, izolovali z něj virus a výsledek pak sepsali (dodejme, že kdyby si byli vědomi chyby, asi by se s ní nechlubili).
Událost se mohla stát prakticky kdekoliv jinde na světě a stopu přenosu nebude možné nijak odhalit: Většina přenašečů by neměla žádné příznaky. Vzhledem k podobnosti viru k úniku nejspíše nedošlo příliš dlouho před infekcí zmíněného čtyřletého pacienta.
Autoři neodhadují, jak se obě možnosti porovnávají co do pravděpodobnosti. V tuto chvíli podle nich prostě nejsou důkazy pro jednu ani druhou variantu. Obě jsou prostě možné. Případ ale nekončí a už jednou se v něm ukázalo, že nové informace se mohou objevit zcela nečekaně.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.