Konec s úderem půlnoci. Nejslavnější myšák přišel o ochranu a už „patří všem“

Ušatá postavička z dílny Walta Disneyho z 20. let 20. století, která skotačila na stříbrném plátně. Posouvala hranice toho, co bylo v kinematografii běžné, a podle některých dokonce odstartovala moderní historii animovaných filmů. O kom mluvíme?

No přece o Oswaldovi, veselém ušatém králíkovi, kterého režisér Walt Disney společně s animátorem Ubem Iwerksem vymyslel pro filmové studio Universal Pictures.

Celkem Disney a Iwerks vytvořili skoro tři desítky epizod s touto postavičkou. Ale pak studio Universal Pictures chtělo projekt nasměrovat jiným směrem a Disneyho z týmu vyhodili.

Pro Disneyho to byla hořká životní lekce. Hovořil dokonce o zradě. Jak poznamenává životopisec Neal Gabler, tehdy 27letý umělec se zapřisáhl, že už nikdy nebude pracovat na něčem, co nemá plně pod kontrolou, co by mu mohl někdo vzít.

„Když se vrátil domů, zuřil (Walt Disney) jako lev,“ vzpomínala po letech jeho žena Lillian. „Pořád opakoval, pořád dokola, že už nikdy nebude pro nikoho pracovat, že bude svým vlastním šéfem.“ Kromě nejvěrnějších kolegů mu ale nezůstalo nic z jeho animátorského studia, a tak musel po návratu do svého domovského Los Angeles začít úplně znovu.

Čím nahradí zajíce Oswalda? Měl to být myšák Mortimer, ale po námitkách jeho ženy, že je to příšerné jméno, se ujalo irské „Mickey“. A myš to prý byla proto, že Walt Disney choval ve své minulé práci myši v krabicích jako mazlíčky. Ale podle jeho ženy byl důvod prozaičtější: „Prostě jsme si pomysleli, že se taková roztomilá myš bude dobře animovat.“

Svou premiéru si myšák Mickey odbyl 18. listopadu roku 1928 v relativně malém newyorském kině coby „předskokan“ hlavního filmu. Animace Steamboat Willie byla neobvyklá tím, že vsadila na zvuk. Nebyl to první animovaný film se zvukem, ale zatímco dosud byl zvuk brán spíše jako doplněk, Walt Disney hudební doprovod posunul do centra dění: „Iwerks předvedl symfonii, v níž se téměř každý objekt stal nástrojem. Tři píšťaly na palubě parníku vyluzují hudební tóny spolu s chuchvalci páry,“ popisuje Muzeum moderního umění v New Yorku. „Mickey Mouse mění hospodářská zvířata a kuchyňské nádobí na lodi v různé nástroje, například dudácky mačká kachnu nebo si udělá xylofon z kravských zubů.“

Sedmnáctičlenný orchestr nahrál doprovodnou hudbu k animáku. Aby zuřivé tempo stíhali, nakreslili jim animátoři do filmu skákající míček, který udával takt. Ve výsledném snímku samozřejmě míček chybí, ale soulad mezi obrazem a zvukem zůstal.

Diváci byli unešení a animák se dočkal „druhé premiéry“ v tehdy největším kině světa. Byl to nejen start postavičky „Mickey Mouse“, ale také start impéria jménem Walt Disney Studios.

V USA platil již od roku 1790 federální zákon o ochraně autorských práv (Copyright Act of 1790). Jeho hlavním deklarovaným cílem bylo umožnit vzdělání obyvatelstva skrze literaturu a vědění a navazoval na ochranu patentového práva ze stejného roku. Logika je jednoduchá: Kreativní tvorba původních konceptů je náročná, a proto si autor zaslouží, aby mohl z těchto konceptů profitovat. Ale pouze po omezenou dobu, pak se naopak tyto myšlenky stávají veřejným majetkem, což umožňuje společnosti z těchto myšlenek těžit.

Původní litera zákona počítala se 14 lety, jež bylo možné (byl-li autor naživu) prodloužit až na 28 let. V roce 1909 pak byla tato lhůta prodloužena na dvojnásobek. Celkem tedy copyright platil 56 let.

Když si vedení rozrůstajícího se impéria Walt Disney Studios spočítalo 1928 + 56, vyšlo mu, že v roce 1984 o ochranu přijde. A kdokoli bude moci vytvářet díla s Mickey Mousem. „A tak udělali přesně to, co byste od takové velké firmy čekali, že udělají,“ říká právník Jake Watson. „Vydali se cestou pořádného lobbování a výsledkem bylo, že Kongres schválil Zákon o ochraně autorského práva z roku 1976.“

Bylo by rozhodně příliš zjednodušené říci, že tento zákon měl za cíl ochránit Mickey Mouse. Upravil toho mnohem více,a o reformu copyrightu usilovalo mnohem více zájmových skupin – z různých důvodů. Zákon mimo jiné kodifikoval pojem „fair use“, který z ochrany autorských práv vyjímá věci jako satiru, komentář nebo vzdělávací účely.

Každopádně z pohledu studia Walt Disney byla podstatná sekce o délce ochrany děl, která „byla vytvořena před rokem 1978, ale ještě jim ochrana nevypršela“. Jejich ochranná lhůta se totiž z 56 let prodloužila na 75 let. Mickey Mouse dostal čas až do roku 2003.

Ani to ale nestačilo. V roce 1998 americký Kongres schválil zákon, kterému se už celkem nepokrytě – byť samozřejmě neoficiálně – přezdívalo „Zákon na ochranu Mickey Mouse“. Ten prodloužil ochranu o dalších 20 let, tedy celkem na 95 let. Toto prodloužení se týkalo pouze děl vytvořených po roce 1923 a před rokem 1978. Tedy shodou okolností právě Mickey Mouse, a oddálilo tak jeho „odchod do public domain“ na 1. ledna roku 2024.

Studio Walt Disney za tuto novelu amerického autorského zákona lobbovalo velmi intenzivně a ještě několik let poté z toho zůstávala určitá právní pachuť, přestože zákon nakonec ustál i přezkoumání Nejvyšším soudem v roce 2003. Každopádně s tím, jak z dvakrát dosypaných hodin odpočítávajících ochranu Mickey Mouse padala poslední zrnka, očekávalo se, že se i tentokrát firma Disney o něco podobného pokusí.

Nestalo se a 1. ledna 2024 se Mickey Mouse – respektive podoba Mickey Mouse z roku 1928 – stává veřejným vlastnictvím. „Kdokoli bude moci použít tento materiál (dříve) chráněný autorskými právy bez povolení nebo zaplacení poplatku,“ vysvětluje právní kancelář Michaela Kondoudise. „To platí pro komerční i nekomerční díla. Po vypršení autorských práv na Mickey Mouse v roce 2023 bude moci kdokoli vytvářet odvozená díla s jeho podobiznou, aniž by musel získat souhlas společnosti Disney.“

Neznamená to ale, že by kdokoli mohl s Mickey Mousem a Minnie Mouse dělat cokoli. Právnička Jennifer Jenkinsová, ředitelka Centra pro studium veřejné domény na Duke University, vysvětluje: „Můžete používat originálního Mickeyho a Minnie, dokud se vyvarujete toho, že byste používali pozdější autorským zákonem chráněné úpravy zasahující do podoby Mickeyho a Minnie Mouse. Nesmíte také ve spotřebiteli vyvolat dojem, že je vaše tvorba jakkoli podporovaná nebo sponzorovaná společností Disney, jak to definuje obchodní známka (trademark law).“

To je tedy jeden důvod, proč vypršení ochrany není pro Walt Disney Studios takovou tragédií. Týká se jen podmnožiny děl a také užití je zčásti omezené obchodní značkou, která nevyprší.

Ještě důležitější ale je, že firma Walt Disney Studios je dnes úplně jiná, než byla před 25 lety, kdy „protlačila“ prodloužení ochrany svého prvního úspěchu. Jistě, hodnota Mickey Mouse byla (neoficiálně) vyčíslena na devět miliard dolarů. Ale o tyto peníze nepřijdou, když bude Mickey Mouse verze 1.0 ve veřejné doméně. Disney stále bude moci prodávat vše, co prodával dosud.

„Společnost Disney také v průběhu let postavičku zmodernizovala, zvětšila jí uši, dala jí jiné zorničky a jiné šortky. Změny, adaptace nebo odvozená díla sice mohou založit nová autorská práva, ale neprodlužují trvání původních autorských práv, která nadále existují nezávisle. Je ale nepravděpodobné, že by mnoho konkurentů nebo umělců bylo ochotno napadnout společnost Disney v boji o Mickey Mouse u soudu,“ myslí si Stacey Leeová, profesorka práv na John Hopkins University. „I když je Steamboat Willie veřejným majetkem, většina lidí nemá prostředky na to, aby se pokusila napadnout společnost Disney u soudu.“

Důležitější ale je, že pro firmu Disney už postavička Mickey Mouse zkrátka není tak důležitá. Stoletá firma v posledních 20 letech významně rozšířila své portfolio, především díky ohromným akvizicím: V roce 2006 koupila animátorské inovátory Pixar za více než sedm miliard dolarů. V roce 2009 koupila Marvel Entertainment za čtyři miliardy, v roce 2012 pak Lucasfilm za podobnou sumu. Naposledy pak v roce 2019 pohltila studia 21st Century Fox (přes 71 miliard dolarů).

Ve stájích Disney jsou tak vedle sebe jak klasické princezny a princové nebo kreslená zvířátka, tak vesmírní bojovníci ze ságy Star Wars, superhrdinové z komiksů Marvel nebo žlutá rodinka Simpsonových. Za fiskální rok 2023 měl Disney celosvětové příjmy přes 88 miliard dolarů a celková hodnota firmy (tržní kapitalizace) je přes 165 miliard dolarů.

Ušatý myšák Mickey zůstává symbolem firmy. Ale její těžiště už je dávno jinde a je diverzifikováno napříč žánry, publiky i platformami. To, že si nyní lidé budou dělat legraci z 95 let staré postavičky, tímto impériem nejspíše neotřese.

Stálo by ovšem za to, aby se této slavnostní příležitosti využilo k debatě o tom, jak funguje ochrana autorských práv a k čemu má sloužit. Už jen kvůli otázkám ohledně generativní umělé inteligence. Přiznáme neuronovým sítím a velkým jazykovým modelům právo „inspirovat se“ u ostatních lidí? Nebo označíme strojově tvořený obsah za bezduchou a nelegální kopii? Ať už se soudy časem přikloní k té, či oné variantě, vyžádá si to změnu toho, jak uvažujeme o slově „autor“.

Omezení délky ochrany autorských práv mělo vždy svůj význam. Povzbuzovalo ke kreativitě a umožnilo kulturu posouvat, kombinovat a „aktualizovat pro nové generace“. Ostatně právě Walt Disney ze studnice „public domain“ často čerpal a celá řada jeho slavných postav pochází od autorů jako Hans Christian Andersen (Malá mořská víla), Gabrielle-Suzanne de Villeneuveová (Kráska a zvíře) nebo bratři Grimmové (Sněhurka). Je nejvyšší čas tento dluh začít splácet.