Článek
Východní úseky Pražského okruhu patří mezi nejsledovanější stavby v Česku. Po letech plánování a čekání se letos konečně daly věci do pohybu. Propojka z D1 do Běchovic a na ni navazující přeložka kolínské výpadovky I/12 se přehoupla do fáze, kdy se na staveništi objevily bagry.
A stejně jako Pražský okruh jednou pomůže tranzitní dopravě, už nyní stavební technika poslouží poznání, jak žili naši předci. Záchranný archeologický výzkum poběží až do jara příštího roku, již teď je však jasné, že archeologové tu budou mít co dělat.
První nálezy v místech, kde bagry sejmuly ornici, překvapily svou rozmanitostí i množstvím.
Až pod polem
Nové komunikace povedou v místech, kde dnes žádné domy nestojí, což ovšem neznamená, že by šlo o obyčejná, stokrát přeoraná pole. To podstatné se totiž ukrývá až pod ornicí, v případě přeložky I/12 tedy mnohdy v hloubce dosahující 70 cm.
Vzhledem k historii místa se tu od začátku očekávalo množství nálezů: „Jde o území s bohatou historií osídlení od neolitu až po raný středověk a my teď máme díky záchrannému výzkumu unikátní možnost nahlédnout do míst, kde naši dávní předci žili, pracovali, ale i umírali,“ vysvětluje archeoložka Irena Benková, ředitelka Ústavu archeologické památkové péče středních Čech - ÚAPPSČ. (Obě nové silnice, které se propojují v pražských Běchovicích, budou mít dohromady asi 25 km, povedou i na území Středočeského kraje; velký díl práce tedy odvedou středočeští archeologové.)
„Bohatství lokality někdy tak trochu z legrace hodnotíme podle množství banánových krabic s nálezy. A tohle bude výzkum, kdy jich budou určitě stovky,“ dodává Benková.
Nález v trase nové silnice 511. Půdorys kůlové konstrukce domu pravděpodobně z doby bronzové.
Záchranný výzkum provádí konsorcium, ve kterém jsou středočeští archeologové společně s firmou Osina Archeo a experty z Akademie věd. „Na rozdíl od kolegů z Akademie věd jsme začali na stavbě přeložky až letos v říjnu, už teď se ovšem dá říci, že doklady osídlení nás na trase obchvatu čekají pestřejší, než se očekávalo,“ říká Benková.
Už první výsledky byly velmi zajímavé. Archeologický ústav Akademie věd, který trasu D1-Běchovice zkoumá od května, nedávno zveřejnil nález téměř 5000 let starých sídel a pohřebiště, včetně 11 komorových hrobů z halštatské doby (800–450 př. n. l.). V některých našli archeologové i bohatou pohřební výbavu, a to včetně bronzových doplňků postrojů a pozůstatků zlatých ozdob.
Objev:
Historie umění zažívá další milník. Novou nejstarší malbou zobrazující příběh je výtvor nalezený na zdi jeskyně na jihu indonéského ostrova Sulawesi. Vyplývá to ze závěrů studie publikované tento týden v časopise Nature.
Podobné zlaté poklady jsou ovšem výjimkou. Mnohem běžnější jsou nálezy svědčící o každodenním životě našich předků. Typické jsou tak základy polozemnic, které se stavěly od mladší doby kamenné až po raný středověk, někdy i v podobě celých sídlišť. A protože se tu bydlelo, v terénu bývají patrné i odpadní nebo skladovací jámy, které obsahují úlomky keramiky, zvířecích kostí a nástrojů.
Šperky patří mezi časté nálezy. Tento náramek byl nalezen v hrobě mladé ženy z mladší doby železné – laténského období.
K životu patřila i péče o zemřelé a na mnoha místech středních Čech tak archeologové naráží na hroby: kostrové, žárové i takzvané birituální, kam se ukládal popel i ostatky zemřelých. Některá místa jsou osídlena napříč historií: tam, kde lidé žili již od doby kamenné, sídlili často i v době bronzové a železné, a někdy pak i v raném středověku.
Jak ale Irena Benková vysvětluje, mnohem důležitější než tisíce nálezů, které si archeologové ze stavby odvezou v banánových krabicích, je zdokumentování toho, kde a jak v zemi ležely. „Naším úkolem při záchranném výzkumu není jít po jednotlivých předmětech, ale zachytit nenávratně mizející informace, mezi něž patří poloha a stáří odkrytých vrstev, jejich složení a význam v terénu. To má pro interpretaci dávné historie zásadnější význam než izolovaný nález,“ vysvětluje.
Archeologové jsou tak vlastně poslední svědci na čas odhalené pravěké krajiny. „Když se rozbije několik tisíc let stará nádoba, tak se dá ještě slepit. Kdyby se ale obchvat stavěl rovnou a bez průzkumu, tak už nikdy nikdo neuvidí, kde a jak naši předci žili. Protože až se začne silnice stavět, zpátky už to nikdo nevrátí,“ dodává šéfka středočeských archeologů.
Z pozdní doby kamenné (eneolitu) se zachoval tento sekeromlat, jeden základních nástrojů své doby.
Výzkum sice do značné míry probíhá stále s pomocí klasických archeologických nástrojů od malých motyček po štětečky a spousty ruční práce, zároveň se ovšem v v mnoha ohledech v posledních desetiletích změnil. Týmy do průzkumu jdou s mnohem větším množstvím informací a lepší představou o místě, než bývalo zvykem.
Na základě geofyzikálních měření, leteckého snímkování, pozemního průzkumu i pomocí detektorů kovů si archeologové detailní mapu trasy už před začátkem prací přímo na místě obarvili jako na semaforu.
Na jejich mapách znamená zelená místo s velmi nízkou pravděpodobností nálezu. Při oranžové šance na nálezy stoupá a červená jsou pak lokality, kdy výzkum půjde pomaleji, protože se téměř jistě po skrývce ornice v terénu něco objeví.
Vzhledem k zajímavosti a dlouhé historii lokality se ovšem archeologové na stavbě pražského obchvatu obrazně řečeno příliš „nerozjedou“. Na trase D1-Běchovice svítí zelená jen na několika krátkých úsecích, na přeložce I/12 má pak archeologický semafor jen dvě barvy: oranžovou a červenou. Samotnou stavbu obchvatu ale archeologové ohrozit nemohou: termín dokončení terénních prací je dán smlouvou s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR.
