Geneticky upravená rýže může zachránit životy. Odpůrcům to nestačí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Každý rok po celém světě podle údajů WHO několik set tisíc dětí přichází o zrak kvůli nedostatku vitaminu A. Zhruba polovina takto postižených do roka zemře. „Po celém světě“ není nejpřesnější výraz, jde hlavně o problém obyvatel chudších tropických zemí.

Strava chudých bývá obecně jednotvárná, v případech lidí postižených nedostatkem vitaminu A často její velkou část tvoří rýže. Loupaná bílá rýže (neloupaná se hůře skladuje) ale neobsahuje látky, ze kterých by naše tělo mohlo vitamin A vytvořit.

Rostlina sice obsahuje geny pro tvorbu beta-karotenu, ovšem ty se během růstu částečně vypnou a samotná zrna žádný neobsahují. Jde o vadu tradičními pěstitelskými metodami nenapravitelnou. Neexistuje totiž jediná odrůda rýže, která by tímto nutričním nešvarem netrpěla.

V 90. letech minulého století, tedy v době rychlého rozvoje metod genového inženýrství, se tak zrodil nápad, jak situaci napravit. Popud k tomu zřejmě prvně dala Rockefellerova nadace, vědeckou práci si vzal na starost mezinárodní vědecký tým (tzv. Golden Rice Project).

Pod vedením německého odborníka Inga Potrykuse tým nakonec dospěl ke zdárnému cíli. Vytvořil první rýži s obsahem beta-karotenu, což je látka známá z mrkve, ze které si lidské tělo dokáže připravit vitamin A. Úspěchu bylo dosaženo vložením genetické informace z narcisu a také bakteriální DNA. Šlo o rozsáhlou úpravu (zavedení celé metabolické dráhy), která byla komplikovanější než obvyklé postupy u jiných geneticky modifikovaných rostlin.

V roce 2005 pak tým ještě vylepšil rostlinu, aby zvýšil množství produkovaných kýžených látek. Ve výsledku uměle vytvořená odrůda obsahuje navíc kromě původní úpravy ještě gen z kukuřice.

Jde tedy skutečně o geneticky modifikovaný organismus (GMO), který v sobě nese geny z úplně jiného a jen velmi vzdáleného druhu či v tomto případě druhů. Nemůže tedy těžit z jednodušších povolovacích procesů (i v EU už prosazovaných) pro plodiny, či dokonce zvířecí plemena, která vznikla například umazáním nějakého genu či jeho částice. Tedy bez toho, aby se do jejich DNA přidávalo něco, co v ní předtím nebylo.

Rostlina nakonec dostala marketingový název „zlatá rýže“. Navrhl ho údajně jeden thajský obchodník spojený s projektem na základě charakteristické žluté barvy semen (která je mimochodem důsledkem toho, že v rostlině se původně oranžové karotenoidy ještě mění na příbuzné látky).

Brzy začalo být jasné, že nová plodina to i přes podle všeho bohulibé záměry autorů nebude mít jednoduché. Nejhlasitějším odpůrcem se nakonec stala organizace Greenpeace. Ta ve zlaté rýži stále vidí nebezpečí pro tradiční pěstitele i přesto, že malí farmáři v rámci projektů neplatí licenční poplatky a mohou si GMO plodinu namnožit sami bez omezení.

Odpůrci se od začátku obávali, že by komplexní genetická úprava mohla v rostlině vyvolat další fyziologické změny, které stejně jako u všech geneticky modifikovaných rostlin mohou představovat zdroj možných zdravotních obtíží pro spotřebitele. Nepomohlo ani to, že Potrykus jednoho z vedoucích představitelů Greenpeace pozval na týden do laboratoře, aby se ho pokusil přesvědčit o přínosech rostliny.

Připomínám, že se bavíme o událostech starých v některých případech více než dvě dekády. Snahy o dosažení nějakého kompromisu ale selhaly, a tak spolu obě strany od té doby stále vedou spor.

Autoři se pokusili přínosy svého výtvoru opakovaně prokazovat studiemi. V roce 2009 dospěla klinická studie s dospělými dobrovolníky k závěru, že „beta-karoten získaný ze zlaté rýže se v lidském organismu účinně přeměňuje na vitamin A“.

Shrnutí pro Americkou společnost pro výživu uvádí, že „zlatá rýže by pravděpodobně mohla poskytnout 50 % doporučené výživové dávky vitaminu A z velmi skromného množství – možná šálku – rýže, pokud by se konzumovala denně“.

V roce 2008 se pak uskutečnil experiment, který měl být ještě jasnějším důkazem. Autoři podávali 24 dětem zlatou rýži a chtěli ověřit, jak obstojí ve srovnání s jinými zdroji beta-karotenu. V pokusu totiž další dvě zhruba stejně velké skupiny dětí dostávaly vitaminové kapsle či špenát a vědci pak srovnali získaná data.

Výsledky se objevily až v srpnu 2012 a na první pohled byly velmi příznivé. Rýže se osvědčila a v podstatě dětem měla pomáhat stejně jako podstatně dražší vitaminové kapsle, které jsou pro většinu obyvatel rozvojového světa nedostupný luxus.

Z hlediska mediálního dopadu to však byla katastrofa. Zpráva o pokusu byla zveřejněna už v roce 2009 a i tehdy vzbudila nelibost především právě mezi zájmovými organizacemi typu Greenpeace. Skutečné vzrušení ale vypuklo až po zveřejnění výsledků v roce 2012.

Greenpeace děti označilo za „pokusné králíky“ a experiment za hazard s jejich zdravím. K protestům se přidaly i další skupiny a jejich rozhořčení sdílela i významná část veřejnosti. Účastníci pokusu nevěděli, že dostávají geneticky modifikovanou potravinu. Souhlas, který podepisovali, pouze uváděl, že strava je obohacená o neurčené živiny, ale ne jak. Čínská verze dotazníku neuváděla sousloví „zlatá rýže“, podle všeho právě proto, že bylo příliš kontroverzní.

Vyšetřování, které nakonec nařídilo Čínské středisko pro kontrolu a prevenci nemocí, dospělo k závěru (stránka čínsky, přepis z překladače je zde), že v tomto případě jde o porušení vědecké etiky, a tři čínští spoluautoři práce přišli o místo. Naopak rodiny dětí, které při pokusu dostaly „zlatou rýži“, byly odškodněny částkou odpovídající zhruba 25 tisícům korun. Práce popisující výsledky pak byla nakonec stažena. A to především proto, že autoři nedokázali doložit, že rodičům dětí jasně sdělili, že se jedná o GMO rýži.

Zájmové ekologické organizace tento výsledek uvítaly. Zastánci projektu označili vědce za obětní beránky pro uklidnění veřejnosti. A událost jen přispěla k jejich dlouhodobé frustraci z odmítavého postoje a někdy až nepochopitelných regulací. Jedním z provinění vědců v případě čínské studie bylo třeba i to, že do země přivezli uvařenou GMO rýži bez povolení.

Když jsem o případu psal v roce 2013, uvedl jsem, že autoři zlaté rýže mají novou naději: Chtěli pěstování této plodiny prosadit na Filipínách. V této chudé zemi je nedostatek vitaminu A ve stravě skutečně akutním problémem pro velkou část chudých. Podle úřadů zhruba 15 procent malých dětí trpí větším či menším nedostatkem této živiny.

Proces schvalování na Filipínách nepokračoval rychle, ale pokračoval. V roce 2021 tamní vláda povolila komerční pěstování rýže Malusog, což je odrůda zlaté rýže přizpůsobená místním podmínkám a chutím.

Zemědělci začali pěstovat omezené množství této obiloviny v roce 2022. Během tohoto roku se jí sklidilo zhruba 100 tun z vybraných ploch v několika provinciích země. Odhady úřadů říkaly, že do osmi let by mohla tato odrůda tvořit deset procent úrody rýže v zemi, což by stačilo k pokrytí potřeb všech domácností s nedostatkem vitaminu A.

Ale i tato naděje pohasla, protože filipínský odvolací soud povolení k pěstování zlaté rýže v zemi zrušil. Soud rozhodoval na základě žaloby podané Greenpeace a dalšími skupinami a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že neexistuje vědecký konsenzus o bezpečnosti zlaté rýže, neměla by být komerčně pěstována.

Soudci konstatovali, že národní ústava vyžaduje, aby se vláda řídila tzv. principem předběžné opatrnosti. Ten podle interpretace soudu spočívá v tom, že se schválením nových plodin a činností se čeká, dokud vědci nedosáhnou konsenzu, že jsou bezpečné pro lidi a životní prostředí.

Žalovaná strana, tedy zastánci zlaté rýže, už se nechala slyšet (například v časopise Science), že s rozhodnutím nesouhlasí. Verdikt podle ní spočívá na nesprávném výkladu principu předběžné opatrnosti. To, že by nějaké riziko mohlo existovat (což lze dopředu těžko vyloučit), by podle nich nemělo znamenat konec nějakého opatření či technologie. Podle jejich názoru by mělo stačit, aby řešení problému doložilo, že je nákladově efektivní a neškodí životnímu prostředí. To podle nich zlatá rýže po letech terénních i laboratorních pokusů splňuje.

My k tomu dodejme, že stoprocentní shoda se mezi odborníky asi nikdy nenajde. I mezi odbornou veřejností se našli někteří, kteří uváděli, že podle jejich názoru jsou GMO plodiny škodlivé. Jmenujme například Francouze Gillese-Érica Séraliniho. Ten publikoval několik studií na toto téma (jednu jsem popisoval v roce 2012), ale většinu kolegů o svých vývodech nikdy nepřesvědčil.

GMO se z výživového hlediska zdají být zcela neutrální technologií. Důkazy už desetiletí velmi přesvědčivě naznačují, že geneticky modifikované plodiny samy o sobě nijak neškodí ani neprospívají. Což dává pochopitelně smysl: Našemu žaludku je jedno, zda je DNA z bakterie nebo kukuřice. Obojí je DNA a žaludek ji rozštěpí stejně. GMO plodiny jsou dnes ostatně běžnou součástí diety hospodářských zvířat po celém světě a žádný negativní efekt není vidět.

Ani ekologické nebezpečí se zatím nijak nepotvrdilo. Ve velké části světa včetně Evropy a také většiny Asie se GMO plodiny příliš nepěstují. Ale v USA či Jižní Americe, kde tvoří nezanedbatelnou část osevních ploch, žádné následky nejsou patrné.

Odpor ke GMO ovšem „absence katastrof“ sama o sobě zřejmě zlomit nedokáže. A to i v situaci, kdy existuje naopak reálná naděje (nikoliv jistota, to je nutné uznat), že zachrání nezanedbatelné množství dětí před opravdu vážnými zdravotními potížemi.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.