Dávkovač koření, brýle i větrák. Od naprosto šíleného AI k tomu užitečnému

Hlavním tématem letošního amerického veletrhu spotřební elektroniky CES byla umělá inteligence na tisíc a jeden způsob. A ukázalo se, že výrobci v touze po zisku zavádějí AI prvky i do zařízení, kde to nedává valný smysl.

Zkratka AI je teď povinná snad na každé krabičce ještě před tím, než se výrobce rozhodne, jaký gadget do ní zabalí. Když pomineme zjevnou příčinu – generativní AI je zkrátka tématem desetiletí – tak mě napadají tři hlavní specifické důvody pro zapojování AI do koncových zařízení:

Zaprvé je to způsob, jak relativně snadno vytvořit zařízení, které na sebe může nějak upozornit. Protože ale všechny firmy pracují s víceméně podobnými AI modely, výsledkem je spíše řada variací na stejné téma. Zadruhé je to levné. Detekce obličejů, rozpoznávání hlasu nebo chatování na libovolné téma dnes zlevnilo natolik, že jsou tyto funkce i v dětských hračkách. A za třetí, ukázalo se, že za „pokročilé AI funkce“ jsou lidé ochotni (alespoň zatím) platit předplatné, což samozřejmě výrobce nesmírně láká.

Nikdo ale zatím moc neví, jaká AI funkce se v praxi ujme. Působí to trochu, jako kdyby ve vývojových laboratořích lepili písmenka AI na různé zařízení a zjišťovali, kde to bude držet. Abychom byli fér: Některé věci se prostě musí vyzkoušet, aby se zjistilo, zda dávají smysl, nebo jsou to překombinované nesmysly.

Než abych o tom obecně mudroval, rozhodl jsem se srovnat sedm novinek, které výrobci na letošním veletrhu spotřební elektroniky ukázali. A srovnám je podle subjektivní smysluplnosti. Od té nejpitomější až po podle mého nejzajímavější.

Když jsem schválně zkoušel vymyslet nejpitomější uplatnění umělé inteligence v domácích zařízeních, napadla mě spousta ztřeštěností. Hlasově ovládaná rychlovarná konvice, mikrovlnka s hologramem… Ale skutečný produkt prezentovaný na CES je ještě mnohem šílenější.

Působí to celé jako parodie. Od nutnosti kupovat drahé „patrony“ s kořením (dosypat prý nejdou, musíte si koupit originál) přes vybírání požadovaného koření přes malý dotykový displej až po fakt, že Spicerr dokonce koření ani nenamele. Opravdu to předem namleté koření jen sype dle zadaného receptu. Tak doufám, že jim to moc sypat nebude. Každopádně horší a zbytečnější zapojení umělé inteligence raději nechci vidět.

Na veletrhu bylo představeno hned několik roztomilých robůtků. Tak jsem si řekl, že mezi nimi nebudu rozlišovat a hodím je do jednoho pytle. Na jednu hromadu proto putoval chodící stolek s lampou Jizai Mi-Mo, humanoidní „společnice“ Aria v přepočtu za čtyři miliony korun nebo jezdící „stolní“ robot, jehož jméno se bojím vyhledat, protože by mě pak cílené reklamy pronásledovaly i ve snech.

Ne že by se v robotice  – poslední dobou zejména u dvounohých humanoidních robotů – neděly zajímavé věci. Ale zrovna teď je vývoj ve fázi, kdy to vypadá dobře na pečlivě připravené demoverzi, ale v praxi jsou roboti stále buď legračně neohrabaní, případně směšně drazí, často obojí zároveň.

A funkce, které by údajně měli robotičtí asistenti nabídnout, mnohem lépe zastane chatbot otevřený na mobilním telefonu. Který navíc nebude rozčilovat tím, že vám bude jezdit po stole.

Vždy mě překvapí, jak velké haló všichni dělají kolem autonomních vysavačů. Je to nějaké sdílené trauma lidí, kteří byli v dětství do luxování nuceni? Osobně mi to nikdy nepřišlo jako takový problém. Rozhodně raději vyluxuji ručně, než abych musel neustále přemýšlet o tom, zda je celá podlaha dostatečně připravená pro samojezdící disk s nádobkou o rozměru pouzdra na brýle.

Proto mě překvapilo, že mnoho reportérů zcela neironicky oslavovalo příchod vysávacího robota s mechanickým chapadlem.

Kdybyste dali skupině dětí ve školce za úkol vymyslet robota do domácnosti, určitě by několik z nich nakreslilo něco dost podobného. Robotické chapadlo má za úkol zvednout větší objekty, vysát pod nimi a pak je zase vrátit na místo. Nejčastěji opakovaným příkladem byla ponožka nebo bota pohozená na zemi.

Zatímco jinak by byl automatický vysavač bezradný a koberec by zůstal zaprášený, takto může robot vysát i pod pohozenou ponožkou. Časem by asi mohl tu ponožku i někam uklidit. Pro mě to zůstává symbolem zbytečně překombinovaného zařízení. I když nepochybuji, že si s ním po uvedení na trh užije spousta rodin hromadu zábavy.

Pro zábavu je určený i robůtek Loona, kterého jsem po krátkém zvažování nehodil do výše zmíněného pytle zbytečností. Důvodem je, že výrobce zcela jasně prezentuje robůtka jako hračku, nikoli jako nějakého domácího pomocníka či společníka. Dokážu si představit, že jezdit s tímhle robůtkem, vybaveným kamerkou a dálkovým ovládáním, může být docela zábava.

Zmíněné problémy ale zůstávají. Když pomineme pěkně navržený tvar, jde zase jen o „nádobu“ na ChatGPT nebo podobného chatbota, přes kterého probíhají konverzace.

Mimochodem, pokud takovouto drahou hračku koupíte, připravte se na to, že po pár měsících možná budete muset dětem vysvětlit, proč s nimi jejich oblíbený robotický mazlíček přestane komunikovat.

Přesně to se stalo s Moxie, „robotem, který dětem poskytuje emocionální podporu“. Teď projekt krachuje a sociální sítě se plní záběry uplakaných dětí, které se loučí se svým oblíbeným robo-kamarádem.

Není to jen problém drahých hraček. I ty levné, které pro svůj provoz vyžadují nějakou online službu, mají takto radikálně omezenou životnost. Zapomeňte na to, že byste otevřeli za dvacet let krabici na půdě, vyměnili baterky a připomněli si dětství s další generací…

Někam doprostřed řadím zařízení, u kterého opravdu nevím, co si o něm myslet (a zdá se, že nejsem sám). Náramek Bee AI nahrává veškeré konverzace, které kolem vás zazní. V reálném čase je přepisuje, a vy si tak můžete v telefonu kdykoli zobrazit, o čem jste se kdy bavili. Můžete si také naprogramovat různé připomínky a seznamy úkolů. Přepisování řeči na text je jedna z věcí, kterou současné AI modely zvládají velmi dobře, a také sumarizace už jim jde na výbornou.

Přiznám se, že taková věc mě na první pohled láká. Umím si představit, co bych díky tomu všechno nezapomněl. Na druhou stranu je to výrazný zásah do soukromí, a to nejen vašeho – to by se ještě dalo ošetřit – ale i všech lidí ve vašem okolí. Leda že by k tomu přidali tričko s výrazným nápisem „pokračováním hovoru souhlasíte s nahráváním za účelem zkvalitňování mého života“.

Blížíme se do té nadějnější půlky. Když jsem v roce 2014 testoval brýle Google Glass, velmi rychle jsem odhalil jejich hlavní nevýhodu. Nesouvisela s tím, co brýle uměly či neuměly, ale s tím, že jsem v nich vypadal jako šmírák, co všechny kolem bez ustání a bez jejich povolení natáčí. Kromě velmi specifických činností (třeba natáčení videonávodů) nebylo moc způsobů, jak tyhle futuristické brýle použít. Při čemkoli jiném jsem byl za exota.

Uplynulo deset let, hardware pokročil a firmy se z neúspěchu Google Glass poučily. Na veletrhu CES2025 už se konečně předvedly brýle pro rozšířenou realitu, se kterými se nemusíte stydět vyjít mezi lidi.

Na rozdíl od drahých brýlí pro virtuální a smíšenou realitu se AR brýle nesnaží zakrýt vaše zorné pole, ale místo toho do něj jen velmi selektivně a zcela nenápadně vstupují. Je to přesně ta funkce, která nedává smysl, pokud není provázaná s chytrým asistentem.

To mi totiž tehdy na Google Glass také vadilo: Slibovaly něco, co ještě nemohly splnit. Tehdejší hlasové ovládání zkrátka nebylo na konverzační úrovni. Takže jsem měl na obličeji podivný kus drahé elektroniky, který poutal pozornost všech kolem, ale já pomocí něj mohl maximálně tak vyhledat předpověď počasí, sledovat navigaci nebo se podívat na web tím nejméně pohodlným způsobem, jaký si lze představit.

Nová generace AR brýlí se ale může opřít o všudypřítomné, umělou inteligencí podpořené asistenty. Najednou dává smysl zeptat se na stručnou otázku. Brýle vidí to samé, co vy, a tak nemusíte složitě vysvětlovat kontext. Na pozadí generativní AI načte podrobnou odpověď, aby vám do displeje dala jen to nejdůležitější. Nemluvě o možnosti „živých titulků“, které si budete moci zapnout ve svém i cizím jazyce.

Obvykle mi vadí, když se „chytristika“ montuje někam, kde ji nečekám. Nechci, aby mikrovlnná trouba přemýšlela, jak dlouho má něco ohřívat, chci si to nastavit sám. Ale když jsem četl o větráku, který pomocí radaru sleduje situaci v místnosti, ucítil jsem závan budoucnosti.

Na základě pohybu osob v místnosti větrák posílá proud vzduchu směrem k lidem. Pokud se k větráku přiblížíte, mírně ubere na intenzitě, aby vás nerušil. A když je v místnosti více lidí, bude proud vzduchu férově rozdělovat mezi ně.

Tak snad bude mít i manuální režim. Nebo paměť na to, kdo je zimomřivý a kdo se hodně potí. Ne, vážně, tohle je přesně ten typ inovace, který se mi líbí. Drobnost, která chytře využívá nových možností, aniž by produkt příliš zdražila nebo zkomplikovala jeho obsluhu.

Přední příčku jsem vyhradil pro jedinou událost, které jsem se během letošního veletrhu věnoval podrobněji: úvodní prezentaci Jensena Huanga, šéfa společnosti Nvidia (můj podrobný článek zde).

Přišlo mi, že Huang ukázal opravdu smysluplnou vizi toho, kudy se vývoj AI (respektive vývoj vývoje AI) bude ubírat v následujících letech. Konkrétně třeba jeho vize miniaturního AI superpočítače, na kterém bude moci jednotlivec nebo firma lokálně provozovat modely umělé inteligence, může hodně ovlivnit, jak o generativní AI přemýšlíme.

Samozřejmě, že Huang v tomto ohledu není neutrální. Šéfové výzkumných laboratoří OpenAI a Anthropic mají motivaci věštit nástup obecné umělé inteligence, protože tím zvyšují svou hodnotu na trhu. A šéf výrobce AI čipů zase logicky předpovídá, že bude v budoucnu větší a větší zájem o čipy.

Zároveň si ale neumím představit, že by – vzhledem k tomu, jak jsou karty momentálně rozdány – mohlo v nejbližší době nastat něco jiného než že se závod směrem k větším, chytřejším a důkladnějším AI modelům bude nadále stupňovat. Zároveň s tím bude ve firmách po celém světě probíhat pátrání, jak umělou inteligenci už ale konečně nějak zapojit a zužitkovat.

Korporace po celém světě určitě přijdou s hromadou nesmyslných nápadů podobných AI kořenkám. Ale postupně se najdou způsoby, jak nové AI nástroje zapojit tak, že na tom firmy vydělají. Zatím na AI mánii nejvíc vydělávají právě výrobci AI hardwaru.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.