Článek
Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!
Českem prochází vlna různých onemocnění včetně velkého počtu nákaz covidem. Z lékáren zmizely testy, v nemocnicích přibylo pacientů, ale situace nehrozí selháním zdravotnictví. S virem se sžíváme, ale neplatí to univerzálně.
Ne každý má skutečně dobře fungující imunitní systém, ať už je to dáno věkem, vedlejším efektem nějaké léčby nebo geneticky. Vakcíny v takových případech mohou pomoci, ale ne vždy – pro řadu z nás by bylo lepší se infekci úplně vyhnout. Platí to nejen pro lidi se slabou imunitou. Alespoň nějaká ochrana by se hodila i všem, kteří musí v době zimních epidemií například cestovat nebo se účastnit větších společenských akcí.
Běžné vakcíny ovšem řeší až situaci po „rozjetí“ infekce. Vstupu viru do těla zabránit spolehlivě nemohou, a když ano, tak jen krátkodobě. Už od začátku pandemie se tak mluví o možnosti, že by tělo před samotnou infekcí mohl uchránit jiný typ vakcín: látky, které se stříknou do nosu, a působí tak přímo na „přistávací ploše“ viru, tedy na sliznicích, přes které virus do těla vstupuje.
Chce to jít hlouběji
Po světě se vyvíjejí desítky slizničních vakcín proti covidu a několik jich už bylo například v Číně či Indii schváleno k užívání. Dosavadní výsledky ovšem nejsou přesvědčivé a nezdá se, že by dnešní nasální vakcíny nabízely nějakou vyšší míru ochrany před nákazou.
Některé nové výsledky naznačují, že sprej prostě není ten správný způsob aplikace a chce to něco radikálnějšího. V prosinci zveřejněná studie týmu z amerického Bostonu ukázala, že běžná vakcína ve spreji při testech na opicích zvířata před infekcí neochrání. Ale když se stejná látka dopravila až do průdušnice, primáty před nákazou poměrně spolehlivě obrnila.
Na univerzitě čínské akademie věd v Pekingu zase tamní specialisté připravili vakcínu s nanočásticemi s úlomky proteinu SARS-CoV-2, který pak ve formě aerosolu dopravili do plic myší, křečků a opic. Vyvolalo to silnou slizniční imunitní reakci a především to zastavilo šíření viru na jiné křečky žijící v těsné blízkosti, ukazují výsledky zveřejněné v časopise Nature.
Obě studie naznačují, že klíčem je dostat vakcínu hlouběji do dýchacího traktu. Minimálně autoři první studie odhadují, že při běžném podávání do nosu většina vakcíny končívá v žaludku, nebo úplně mimo tělo po kýchnutí, které podávání vyvolává.
Je ale potřeba zmínit i studie, které naznačují něco jiného. Například nedávno zveřejněné výsledky pokusu na šimpanzích (zatím pouze na bioRxiv) ukazují, že jak do nosu vstříknutá, tak i hluboko do plic vdechnutá vakcína v aerosolu zvířatům poskytla po pěti měsících od podání dobrou ochranu proti nákaze virem. Naopak očkování do svalu proti infekci nepomohlo.
Jeden rozdíl ale mezi oběma skupinami byl. Podávání vdechnutím vakcínové „mlhy“ (aerosolu) do plic vyvolalo komplexnější imunitní odpověď na očkování. Vzniklo více různých druhů protilátek (IgG i IgA) než v případě vakcíny podávané do nosu.
Co dál?
Není tedy překvapivé, že podle některých odborníků by byla asi nejlepší strategie pro covidové slizniční vakcíny inhalace do plic. Mimo jiného by si to samozřejmě vyžádalo výrobu nějakých jednoduchých ručních pomůcek pro jejich podávání.
Bude také možná nutné upravit samotné vakcíny. Řada současných injekčních vakcín je založena na tom, že obsahuje úlomek genetické informace viru, tedy jeho RNA. Ale ty jsou zřejmě při podávání plicní cestou méně účinné než jiné způsoby nabuzení imunitního systému. Alespoň to vyplývá z informací, které získal tým, jenž prováděl zmíněné pokusy na šimpanzích.
V tomto ohledu je dobrou zprávou, že do vdechované vakcíny je možné vložit leccos. Například americká společnost Codagenix chce vyvinout vakcínu ve spreji, která obsahuje celý geneticky upravený virus SarS-CoV-2 „okleštěný“ tak, aby se v těle nemohl množit a způsobovat onemocnění.
Imunitní systém by se po podání téhle vakcíny nemusel řídit podle jedné bílkoviny, ale mohl by si najít více různorodějších poznávacích znamení, podle kterých by virus mohl identifikovat. A na jejich základě pak vytvořit pestřejší škálu protilátek. Vakcína dostala významný grant od amerických úřadů a v dohledné době by se měla začít zkoušet i na dobrovolnících (zatím je ve druhé fázi klinických zkoušek).
Vakcíny, se kterými pracovaly výše uvedené výzkumy, jsou trochu jiného druhu. Jsou založeny na jiných virech, které vědci doplní o část viru SARS-CoV-2, konkrétně onen známý hrot, tedy nejexponovanější část viru, kterou imunitní systém nejspíše zachytí a pozná. Na stejném principu byla založena například vakcína AstraZeneca.
Třetí zmíněná vakcína, která vznikla v Číně, obsahuje kousky bílkoviny z koronaviru. Zajímavá je ovšem především svými praktickými vlastnostmi. Může se skladovat při pokojové teplotě v podobě prášku, což zásadně zjednodušuje její distribuci.
Jsou lepší?
Vývoj skutečně účinných slizničních vakcín čeká nejspíš ještě několik let práce. I optimisté očekávají, že hotovy budou nejdříve za dva nebo tři roky. A když se vývoj povede, čeká jejich tvůrce ještě jedna velká výzva – dokázat, že jejich přínos je výrazně vyšší než u stávajících vakcín, aby je plátci zdravotní péče byli ochotni hradit.
Jednou možností by mohla být organizace experimentu, při kterém by záměrně dobrovolníky vystavili nákaze koronavirem. Takový experiment se běžně provádí na zvířatech, ale v případě lidí je z etického hlediska mnohem kontroverznější (a během pandemie tak trvalo poměrně dlouho, než byl schválen a proveden). A to i u SARS-CoV-2, který je pro jednotlivce relativně málo rizikový.
Na druhou stranu by takový experiment mohl v kontrolovaných podmínkách dobře ukázat, jak dobře vakcíny chrání ve chvíli, kdy se člověk s virem opravdu setká. Ale příprava a povolení podobného pokusu nebude jednoduchá a neproběhne rychle.
Tvůrci slizničních vakcín mají ovšem dobrý důvod vytrvat. Pokud se naučíme spolehlivě vytvářet slizniční imunitu proti SARS-CoV-2, v principu by něco takového mělo být možné i u chřipky, RS viru a dalších infekcí. A možná i u virů, o jejichž existenci nevíme – nebo zatím ještě neexistují.
V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.
