Co by mohlo způsobit další pandemii? Seznam virů už máme

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jde o novou verzi dokumentu, který byl poprvé vydán v roce 2017 a měl projít aktualizací v roce 2020. Skutečná pandemie ovšem úvahám o těch jen možných příliš nepřála, a tak se práce na změnách odložila.

Co v seznamu najdeme? Neukazuje prstem na jeden konkrétní patogen. Je na něm celkově 30 vysoce rizikových skupin různých virů a bakterií. Mimochodem, proti předchozím verzím dokumentu z let 2017 a 2018 rizikových patogenů přibylo. V předchozích případech byla těch „prioritních“ zhruba desítka.

Soupis zahrnuje například viry chřipky typu A, horečky dengue a opičích neštovic. Vědci doufají, že seznam prioritních patogenů pomůže organizacím rozhodnout, na co zaměřit úsilí při vývoji léčby, vakcín a třeba také testů.

Jedná se ve všech případech o viry či bakterie, které se přenáší mezi lidmi, způsobují vážnější onemocnění a nemáme proti nim vakcíny či léky. Seznam tedy není tvořen jen na základě vlastností samotných původců nemocí, ale také mezer v našich vědomostech, které by bylo dobré rychle zacelit.

Příprava probíhala zhruba dva roky a na zprávě se podílelo asi 200 vědců, kteří údajně do procesu hodnocení zahrnuli přibližně 1600 původců nemocí.

V této poměrně široké a pestré skupině se najde například skupina koronavirů známá jako sarbecoviry, do níž patří mimo jiné i virus SARS-CoV-2, tedy původce covidu-19. Podle zprávy stále nemáme dobrý přehled, které viry této skupiny se vyskytují mezi zvířaty a zda některý z nich nemůže přeskočit na člověka.

V této souvislosti je zajímavá zpráva nedávno zveřejněná v časopise Nature Microbiology o výsledcích zkoušek několika příbuzných SARS-CoV-2. Jde o viry, které jsou mu bližší než kterýkoliv jiný vir známý na začátku pandemie, ale zároveň rozhodně nejde o přímé předchůdce pandemického viru. Na otázku původu pandemie tedy práce bohužel neodpovídá.

Provedené pokusy ale jasně ukazují, že tyto donedávna neznámé netopýří viry se velmi úspěšně množí v lidských buňkách na Petriho misce (ne v lidském organismu, protože takový experiment je prostě za hranicí). Ovšem i když se v našich buňkách dokážou tyto viry dobře množit, zřejmě by se nedokázaly přenést z člověka na člověka. Alespoň u pokusných křečků se virus nedokázal dostat z jednoho zvířete na druhé, a to ani když spolu byli v jedné kleci.

Jinak řečeno, tyto viry mají až nečekaně dobré předpoklady k tomu, aby se v lidech zabydlely. Nebylo by to pro ně rozhodně jednoduché – chybí jim extrémně důležitý díl skládanky –, ale také nelze říct, že by to bylo nemožné.

Aktualizovaný soupis rizikových virů a bakterií ukazuje ještě jednu velkou změnu. Předchozí seznamy nezahrnovaly konkrétní viry, ale celé skupiny, do nichž původci nemoci patří. Tedy samotné patogeny i jejich „příbuzné“. Tato neurčitost měla svůj význam: Například před pandemií covidu nebyla k dispozici žádná lidská vakcína proti kterémukoliv z koronavirů.

Pokud by existovala, proti SARS-CoV-2 by možná nemusela účinkovat, ale rozhodně by se o vývoji očkovacích látek proti této skupině vědělo více, než tomu ve skutečnosti bylo. Jinak řečeno, know-how je důležité, i když věda rozhodně nebude bezchybně připravena na všechny možné scénáře. Totéž platí i pro léky. Řada antivirotik totiž působí na celé skupiny.

Právě s ohledem na výzkum a vývoj dokument obsahuje i samostatný seznam „prototypových patogenů“. Ty nejsou ani tak potenciálně nebezpečné, ale mohly by posloužit jako východisko pro další vědeckou práci, například modelové druhy pro základní vědecké studie a vývoj terapií a vakcín.

Vraťme se k těm nejnebezpečnějším položkám na seznamu. Patří mezi ně mimo jiné i šest chřipkových virů typu A včetně subtypu H5, který vyvolal epidemii u krav v USA a může se přenášet mlékem.

Za velmi rizikové je označeno i pět skupin bakterií, které byly všechny přidány nově. Jde o kmeny, které způsobují choleru, mor, úplavici, průjem a zápal plic. Ve všech případech se na seznamu objevily proto, že existují ve variantách, které jsou velmi odolné proti antibiotikům.

Přidány byly také dva hlodavčí viry, protože se přenesly na lidi a ojediněle se přenášejí z člověka na člověka. Podle zprávy by klimatické změny a zvýšená urbanizace mohly zvýšit právě riziko přenosu těchto virů na člověka.

Na seznamu se objevuje i jedna starší položka: Virus pravých neštovic, který byl v roce 1980 vymýcen. Lidé se totiž proti tomuto viru již nenechávají běžně očkovat, a tak vůči němu nikdy nezískají imunitu. Existuje proto obava, že by mohl být použit jako biologická zbraň nebo uniknout z nějakých starších vzorků.

Naopak úplnou novinkou je příbuzný variola viru – virus mpox (dříve virus opičích neštovic). Ten je pro nás velmi vzdálenou hrozbou, nejde ovšem jen o hypotetické riziko. Jedna varianta tohoto viru už v letech 2022–2023 způsobila poplach v řadě zemí světa.

Virus přitom přichází ze zhruba stejné oblasti jako před desetiletími virus HIV, tedy zřejmě z hustě zalesněných oblastí západní, střední a východní Afriky, například v Demokratické republice Kongo. Nemoc způsobuje bolestivé puchýře. Jen v malém počtu případů může být i smrtelná, zejména u lidí s oslabeným imunitním systémem.

V minulosti se většina případů vyskytovala u dětí v odlehlých vesnicích, které se nakazily především od hlodavců. Letos však bylo v Kongu hlášeno téměř 14 000 případů a 450 úmrtí – a vůbec poprvé byl jako hlavní způsob šíření hlášen sexuální přenos.

Virus se rozšířil také v městských oblastech a zasáhl i Gomu, více než dvoumilionové město v konžské provincii Severní Kivu, jež sousedí s Rwandou. Mezi lidmi se tak zjevně „uchytil“ a má všechny předpoklady, aby se mohl šířit dále, pokud se ho nepodaří zastavit.

Mpox se také vyskytuje ve dvou variantách. Donedávna to vypadalo, že se výrazně šířila mírnější varianta známá jako 2 (tzv. klad 2), která dosud nakazila téměř 100 000 lidí ve 116 zemích a v souvislostí s ní bylo nahlášeno zhruba 200 úmrtí, což představuje úmrtnost 0,2 procenta.

Bohužel v posledních týdnech se ukázalo, že mezi lidmi se začíná zřejmě lépe přenášet, a tedy také šířit i varianta 1 (klad 1). Ta má na svědomí zřejmě velkou část nákaz v Kongu a v uplynulém roce zabila zhruba tři procenta nakažených.

Virus rozhodně není nezastavitelný a jeho šíření prokazatelně může zpomalit očkování (zabírá na něj i vakcína proti pravým neštovicím) a trasování nakažených. Ale je otázkou, jestli se v Kongu i s mezinárodní pomocí najde dost prostředků na to, aby boj byl opravdu důsledný. Zatím jde z našeho hlediska o nedůležitou zprávu z druhého konce světa, ale zůstat to tak nemusí.

To se pochopitelně týká i celé řady dalších virů či bakterií na seznamu. Řada z nich se dnes vyskytuje jen v určitých oblastech a nikdy je vůbec nemusí opustit.

Bylo by skvělé dopředu vědět, které by to mohly být, ale i sami autoři seznamu přiznávají, že to nedokážeme. „Některé patogeny ze seznamu nemusí nikdy způsobit epidemii a naopak se může ukázat jako důležitý jiný, na který jsme nepomysleli,“ řekl pro časopis Nature viroložka Forresterová-Sotová.

Dodal pak ještě něco, na co by asi každý čtenář neměl zapomenout: „V minulosti jsme jen výjimečně dokázali předpovědět objevení nějakého nového patogenu.“

Právě proto zřejmě autoři nového seznamu rozhodili své sítě tak doširoka. Jestli nejen oni, ale i další vědci dokážou všechny perspektivní „úlovky“ ohlídat, je už úplně jiná otázka.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.