Článek
V prvních týdnech po ruské invazi na Ukrajinu představovaly úspěšné útoky ukrajinských dronů na kolony vozidel viditelný symbol ruského selhání v první fázi války. I když například tureckých strojů Bayraktar, jež byly letuschopné, měla na začátku války Ukrajina jen kolem pěti až dvaceti, máme spolehlivě doloženo, že zničily desítky kusů ruské techniky.
Se začátkem druhé fáze války, tedy de facto soustředěním bojiště na Donbas, se ovšem situace zásadně změnila. I když si Rusko stále nedokázalo vybojovat jasnou leteckou převahu nad Ukrajinou, jeho protiletadlová obrana je nedotčena. Například proto, že se může opřít o radary i odpalovací zařízení protivzdušných střel i přímo na ruském území.
O Bayraktarech tak na tomto bojišti není praktiky slyšet. Mohou být nepochybně užitečné, například byly použity k útokům na Hadí ostrov a lodě v jeho blízkosti.
Relativně velké stroje (rozpětí 12 metrů) s rychlostí stíhačky z první světové války (konkrétně 130 km/h) ale proti ruské protivzdušné obraně i přes všechny její nedostatky zjevně nemají velkou šanci, jinak by se ukrajinské velení nepochybně jejich úspěchy pochlubilo. Podle neoficiálních informací se dnes tyto stroje používají pouze výjimečně, jen na důležité operace a na oblasti, kde nemají invazní jednotky vybudovanou silnou protivzdušnou obranu.
Chyba přitom není vysloveně na straně tureckého výrobce. Velmi podobný osud by na rusko-ukrajinské frontě čekal i dnes zřejmě nejpokročilejší stroje této kategorie, americké drony „Gray Eagle“, obávají se ukrajinští letci, se kterými mluvil reportér časopisu Foreign Policy Jack Detsch.
Podle několika ukrajinských vojenských představitelů, kteří s ním nedávno pod podmínkou anonymity hovořili, protestují bojoví letci proti plánům ukrajinského velení tyto drony pořídit. „V okruhu našeho náčelníka generálního štábu nebo velitele není žádná bystrá letecká hlava, která by se ozvala a řekla: tohle je nesmysl,“ prohlásil pilot, který se nechal identifikovat pouze volacím znakem Moonfish, a pokračoval: „V našem případě, kdy má nepřítel dobrou protivzdušnou obranu, je nebezpečné používat tak drahé drony. Tohle není Afghánistán.“
Bezpilotní americké letouny Gray Eagle jsou vybaveny raketami Hellfire, jež mají maximální dosah zhruba kolem osmi kilometrů. Přitom jde znovu o poměrně velké stroje (rozpětí 17 metrů) s maximální rychlostí kolem 300 kilometrů.
I když tedy mají lepší výkony než turecké Bayraktary, vzhledem k dosahu svých zbraní a rychlosti musí strávit v dostřelu ruské protivzdušné obrany poměrně dlouhou dobu. A na stroj v ceně 10 milionů dolarů ruská obrana zřejmě nebude mít problém použít i dražší prostředky typu střel S-400. Ukrajinští piloti se obávají, že tyto stroje by při použití na frontě mohly být velmi pravděpodobně zničeny prakticky okamžitě, po prvním či druhém vzletu.
Otázka je citlivá i pro americké letectvo, jak potvrdily nedávno zdroje agentury Reuters. Pokud by trosky pokročilých amerických bezpilotních strojů padly do ruských rukou, Moskva (a nejspíše nejen ta) by se z nich mohlo leccos zajímavého dozvědět. I ve Washingtonu tedy údajně opadá ochota poslat tento typ bezpilotních prostředků na Ukrajinu.
Buď větší, nebo menší
Nic z toho neznamená, že by drony neměly ve válce své místo, naopak. Jejich důležitost je mimořádná: ale jde prostě o drony jiných kategorií. Pěchota hlavně na ukrajinské straně používá aktivně menší drony s doletem řádově i jen stovek metrů k průzkumu, někdy i k nošení munice. Samozřejmě takové drony mají malou nosnost, zavěšují se pod ně třeba ruční granáty. Ale to je levná zbraň, kterou neváhají obě strany používat třeba i proti jednotlivým vojákům protivníka.
Existují pak i specializované „kamikadze drony“, tedy v podstatě jednorázová operátorem naváděná munice. Některé z nich se mohou používat i proti pevnějším či vysloveně obrněným cílům (to zvládne například americký Switchblade-600).
Zřejmě nejdůležitější roli na bojišti ovšem hrají o něco větší drony s rozpětím řádově jednotek metrů, jež neslouží přímo k útokům na nepřítele, ale k průzkumům a tzv. „řízení“ dělostřelecké palby. V podstatě slouží jako průzkumníci, kteří mohou ze své vyvýšené pozice nahlédnout za frontu, najít vhodné cíle a pak dělostřelcům dávat informace, jak mají upravit mířidla, aby jejich palba byla účinná.
Jeden z ukrajinských dronů Bayraktar během cvičení v roce 2021.
Protože dělostřelectvo je na Ukrajině v současné době rozhodující zbraní, důležitost těchto bezpilotních pozorovatelů, kteří mohou po startu kroužit na bojištěm velkou část dne, je mimořádná. A to hlavně na ruské straně, jež má k dispozici poměrně značné množství jednoduchých, ale zároveň relativně levných dronů Orlan-10.
Ovšem americké Gray Eagle i turecké Bayraktary nejsou pro tuto roli úplně vhodné. Kvůli svým rozměrům jsou příliš nápadné. A kvůli svým výkonům jsou pak pro protivzdušnou obranu snadným cílem. Ukrajinští piloti by tedy chtěli něco „výkonnějšího“: nejraději moderní stíhací letouny.
Nemáme na čem létat
„Máme teď mnohem více pilotů než letadel,“ řekl již zmíněný ukrajinský pilot Moonfish pro Foreign Policy. Podle něj by nebyl problém stáhnout více ukrajinských pilotů z letových linek k výcviku na moderních strojích západní výroby, jako jsou F-15 a F-16.
Ukrajinští piloti také předpokládají, že s jejich pomocí by se jim mohlo podařit narušit ruskou stále aktivnější protivzdušnou obranu. A pak by bylo samozřejmě možné nasadit i zranitelnější létající stroje typu právě dronů.
Jde ovšem nejspíše o nesplnitelný sen: pokročilé bojové letouny zatím ani USA na Ukrajinu dodávat zjevně nehodlají. Slibují pokročilé obranné systémy proti letadlům i střelám (konkrétně původně norský NASAMS). Ty ovšem nemohou plnit stejné role jako stíhací letouny, takže ruskou protivzdušnou obranu nijak nenaruší.
Výrazně by ovšem posílily tu ukrajinskou, která si i se současnou technikou proti přesile nevede vůbec špatně. Ukrajině se podařilo i po čtyřech měsících války udržet protivzdušnou obranu z velké části funkční. Do značné míry zřejmě díky tomu, že velmi důsledně uplatňuje strategii „vystřel a zmiz“, při níž systémy často mění své pozice. I tak ale samozřejmě Ukrajina o nějaké systémy S-300 přišla.
Nebe nad Ukrajinou tak dnes není bezpečné ani pro jednu stranu. Ruské i ukrajinské letouny a vrtulníky se tak v oblasti fronty pohybují v těsné blízkosti země a munici odpalují raději z bezpečného odstupu.
