Umělá inteligence je excel 21. století, míní expert. Sežeňte si opylovače

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pamatujete si, jak se v 90. letech najednou všude objevily počítače? Z vymoženosti dostupné jen velkým firmám se stal nástroj, který si mohl dovolit skoro každý. I pekařství na rohu si evidovalo počet prodaných rohlíků v Excelu…

Podobná transformace nás teď čeká ohledně umělé inteligence, říká Clemens Wasner, zakladatel rakouské firmy EnliteAI a především organizátor rakouských konferencí o umělé inteligenci. Na jedné z nich – Applied Artificial Intelligence Conference 2024 ve Vídni – poskytl redakci Seznam Zprávy rozhovor zejména o tom, jak se současná AI vlna liší od té předchozí. A co firmy mohou udělat, aby na ni naskočily.

Jak jste se dostal k pořádání konferencí o umělé inteligenci?

V roce 2017 jsem založil svou společnost Enlite, která se specializuje na zapojení strojového učení a umělé inteligence. Kromě toho jsem žil deset let v Asii, sedm z toho v Japonsku a tři v Číně. Tam jsem poprvé pochopil, že přijde vlna zájmu o AI.

Uvědomil jsem si, že kolem umělé inteligence v Evropě není organizace, komunita, která by sdružovala univerzity a soukromý sektor se zájmem o AI. Oslovil jsem tedy rakouskou obchodní komoru a řekl jsem, že bychom měli začít pořádat konferenci. Všiml jsem si, že už tehdy jsme tu měli řadu firem, které patří ve svém oboru ke světové špičce. Jsou to velmi úzce zaměřené obory, třeba různí dodavatelé součástek. A je důležité, aby tyto společnosti pochopily, co se blíží a jak důležitá bude umělá inteligence. V roce 2018 jsme začali pořádat AI konference v Rakousku a už jsme jich uspořádali asi osmnáct.

Takže dávno před tou současnou vlnou zájmu o generativní umělou inteligenci…

Ten zájem tam byl už tehdy, ale z trochu jiného úhlu. Řekl bych, že z dnešního pohledu to tehdejší zapojení AI vypadá trochu nudně. Šlo třeba o detekci podvodů, predikci opotřebení součástek, kontrolu kvality (na základě analýzy obrazu, pozn. red.).

To jsou vlastně neviditelné technologie. Většina lidí si jich ani nevšimne. Což je ale nakonec to, co firmám vyhovuje. Firmy chtějí nudné technologie.

Běžní lidé si začali umělé inteligence všímat, když se do popředí začali drát různí hlasoví asistenti, jako Amazon Alexa, Siri, samořídící auta. Očekávání byla veliká.

Z dnešního pohledu se asistenti jako Alexa, Siri nebo Google Home zasekli v minulosti…

Ano. Tehdy to vypadalo zajímavě, ale nebylo to moc použitelné. Zato firmy už tehdy těžily ze zapojení algoritmů strojového učení. S nástupem ChatGPT se to teď samozřejmě změnilo. A mění se to i pro společnosti.

Před několika lety jsem začal publikovat „Přehled AI firem v Rakousku“. To je také něco, co jsem se naučil v Asii, tam si takový přehled dělá hodně zemí. A všiml jsem si, že v té minulé AI vlně, v minulé dekádě, měly všechny ty firmy nějaké vědce. Každá měla dva nebo tři PhD absolventy a hromadu magistrů a inženýrů. Měli zázemí z fyziky, informatiky, matematiky.

V podstatě vzali svou dizertační práci a postavili na tom firmu.

Rozuměli tomu tématu skrz naskrz, a tak se rozhodli to zpěněžit. Byly to často firmy založené na vědeckém výzkumu. Dnes bych řekl, že je to podobné situaci, která panovala na webové scéně v roce 2010.

Když někdo tehdy založil SaaS (software as a service, web prodávající předplatitelům konkrétní službu, pozn. red.), nemusel vědět nic o serverech, o síťové architektuře. Prostě jste to postavili na Amazon Web Services nebo podobném cloudovém řešení.

A v téhle fázi jsme teď s generativní umělou inteligencí. Máme tu firmy, které nepotřebují vědce k tomu, aby mohly nabízet AI služby. Místo toho je důraz na praktické zaměření, na řešení problému, ne na tu technologii.

Tohle má velké dopady pro velké firmy. Byl ohromný nedostatek lidí, kteří rozuměli umělé inteligenci. A tak firmy raději často nebudovaly své týmy. Neriskovaly to.

Co se bude dít nyní? Nejen pro velké firmy, ale i pro ty menší. Všichni mluví o AI revoluci. Co brání firmám se téhle revoluce účastnit a těžit z ní?

Největší překážkou teď myslím je, že ani nezačnou s těmi AI nástroji experimentovat. Mají ještě z té minulé dekády zakořeněný pocit, že umělá inteligence je drahá, že na to potřebují specialisty, že to bude trvat dva roky, než to spustí atd.

Kromě toho mají také praktické obavy. Je to bezpečné? Neporušíme tím GDPR? Řada firem vyhodnotí, že se jich to netýká, nebo že na to nemají. Ale mění se to. Informatika se začíná otevírat i ne-odborníkům.

Něco podobného jsme zažili na konci 80. let a začátkem let devadesátých. V 80. letech byly počítače nesmírně drahé a mohly si je dovolit jen velké firmy. A pak najednou v 90. letech používala i vesnická pekárna osobní počítač k tomu, aby v Excelu tiskli faktury a tabulky. Počítače byly najednou dostupné a snadno se ovládaly.

Myslím si, že firmy by měly pochopit, že to samé nás teď čeká ohledně nástupu umělé inteligence. Přijde do malých firem, přijde do různých oborů. Řekl bych, že je to něco jako Excel, ale nejenom pro číselná data, ale pro jakákoli data.

Jak se mohou firmy pustit do smysluplného experimentování s umělou inteligencí?

Klasická ukázka je analýza dokumentů. Bez ohledu na to, čím se vaše firma zabývá, musíte nejspíše číst hromady dokumentů, třeba nějaké předpisy v PDF. Nebo výběrová řízení, kde má dokumentace 150 stránek.

Tak teď to můžete zkusit dát nějakému nástroji, který využívá umělou inteligenci. Dáte to PDF chatbotovi a pak se ptáte, co tam je a jak se vás to týká. Zda pro vás má smysl se účastnit daného výběrového řízení apod.

Co firmy brzdí?

Záleží na velikosti firmy. U malých firem to má pod palcem šéf nebo šéfka. Pokud má na starost rozhodnutí týkající se IT, ale taky musí řešit hromadu dalších věcí, nejspíš nebude mít čas to prozkoumat.

U středních a větších firem, řekněme kolem sto lidí a více, je hlavní problém v centrálním plánování. Vyjde nový nástroj, někdo centrálně posoudí a rozhodne, jestli ho firma bude používat. Trochu se to podobá centrálnímu plánování za komunismu.

Lidé, kteří by mohli nejlépe posoudit, který nástroj je pro ně užitečný, jsou jednotliví zaměstnanci, ne lidé z IT oddělení. Jenže většina firem nemá žádné procesy, kterými by spolu mohli o novinkách komunikovat tímto směrem.

Myslím, že firmy by neměly k AI nástrojům přistupovat jako k jiným velkým IT rozhodnutím. Není to infrastruktura, jsou to jednotlivé nástroje. Jednotlivci nejlépe posoudí, jaké nástroje se jim v práci hodí.

Problém je, že pak vázne komunikace. Dám hypotetický příklad s Excelem. Jedno oddělení se rozhodne udělat automatizaci a stráví dva týdny laděním skvělé užitečné excelové tabulky. Ale ostatním oddělením o tom raději neřekne. Takové absurdní věci se teď dějí. Lidé si vyrábějí vlastní nástroje a postupy, ale bojí se to říci ostatním.

Co byste tedy firmám poradil, aby zlepšily komunikaci? Mají uspořádat nějakou interní soutěž, školení nebo hackathon?

Musí to být zaměřené na komunitu. Je výhoda, že je to poměrně zajímavé a sexy téma, takže zájem publika bývá velký.

Využijte toho, dělejte interní akce. V každém oddělení už firma nejspíše má někoho, koho to baví. Dejte tyto lidi dohromady, aby spolu komunikovali a sdíleli své zkušenosti. A pomozte jim komunikovat napříč firmou. Můžou prezentovat, co už je možné. Dochází tak k „opylení“ různých oddělení a časem se nový styl práce stane firemním standardem.

Je nějaký AI nástroj, který vás v poslední době překvapil tím, co umí?

Rozhodně generátory videa. To je zkrátka úzasné. Nejsou tedy moc praktické. Ale je to… wow.

A z praktického hlediska mě překvapilo, co uměl předchůdce Gemini od Google, tehdy se ten chatbot jmenoval Bard. Dělal jsem tehdy nějaký výzkum ohledně firem na lokálním trhu. Bard mi udělal tabulku přesně podle mého zadání. Mohl jsem si ji rovnou otevřít v Google Sheets. To by mi jinak zabralo pět hodin, a to nemyslím, že jsem ve vyhledávání nějak pomalý, mám v tom praxi. Takže teď, když hledám pomocí AI nástrojů, tak jsem ještě rychlejší. Můžu tak udělat výzkum do větší hloubky, nebo naopak ve větším rozsahu. Jako kdybych měl k dispozici malý tým lidí.

Poznámka: Text vznikl ve spolupráci s Austrian Business Agency, která hradila náklady na cestu redaktora.