Filmař o nové schopnosti umělé inteligence: Zažijeme extrémní inflaci balastu

Rozhovor si můžete poslechnout v audioverzi.

Jaké to je, sledovat v přímém přenosu mílové skoky umělé inteligence ve vašem odvětví? Nástup generativní AI je v mnohém překvapivý, a nové nástroje často zvládnou to, co dříve zvládli jen zkušení odborníci.

Nejnověji se tohoto překvapení dočkali filmaři. Nový nástroj Sura od OpenAI zvládá generovat minutové videosekvence. Ve vysokém rozlišení a nečekaně konzistentní kvalitě. „Žánr film o filmu začne být hodně důležitý a poptávaný,“ říká kameraman, režisér a filmař Petr Salaba.

Jaké nové možnosti otevře Sora pro nováčky? Umožní vstup do filmového odvětví i lidem, pro které byly překážky zatím moc vysoké?

Naprosto. Se vším dobrým i špatným. Je to bezprecedentní demokratizace filmového média.

Myslíte, že s nástupem technologií jako Sora budeme muset přehodnotit naše chápání umělecké originality? Jaký vliv to bude mít na hodnotu „lidského doteku“ ve filmové tvorbě?

Asi se budeme muset brzy vypořádat s tím, že AI udělá práci týmu psychologů, provede výzkum publika, napíše scénář a výsledek bombasticky adaptuje. Těžko říct, jakou roli v tomhle systému bude hrát člověk.

Myslím, že hodně brzy budeme vážně potřebovat AI, která se na videa podívá za nás a stručně nám řekne, o čem to bylo. Případně nám natočí zestručněný a personalizovaný remake. Já osobně jsem si už teď oblíbil nástroj pro ChatGPT, který mi sumarizuje videa z YouTube.

Jak může podle vás použití podobných AI nástrojů ovlivnit vnímání diváka? Jak se změní uvažování o autenticitě filmu?

Někdo bude dělat filmy hodně postaru, začne se jinak cenit natáčení na analog (natáčení na klasický filmový pás, vyvolaný chemickou cestou, pozn. red.).

Některé diváky bude asi víc zajímat samotný proces tvorby. Žánr film o filmu začne být hodně důležitý a poptávaný. Věřím, že živé umění jako divadlo a tanec z vývoje generativní AI může významně těžit.

Jak se mění role režiséra a scenáristy, když klíčové části tvůrčího procesu může převzít umělá inteligence ? Vidíte v tomto vývoji spíše hrozbu, nebo příležitost pro lidskou kreativitu?

Já myslím, že to bude dost napínavé, ale že jako společnost těsně vybereme tu hororovou dystopickou zatáčku, kdy AI generuje obsah, který je extrémně návykový. Snížení nákladů na smysluplný obsah překvapivě povede převážně k tvorbě hodnotných věcí.

Když produkovat toxické nesmysly a balast bude podobně nákladné jako vytvořit něco, co nás rozvíjí, tak převáží obsah, který nás bude spíš kultivovat.

To je hodně optimistické. Na sociálních sítích podle mého pozorujeme přesný opak, šíření návykového virálního obsahu než obsahu kultivačního. Máme nějaký důvod doufat, že to s AI bude lepší?

Tady je jiná obchodní dynamika. Sociální sítě jsou velký centralizovaný systém na prodávání reklamy. Algoritmy, které doporučují návykový obsah, z principu nehledí na zájmy uživatele. Jak se říká - když za službu neplatíte, tak nejste klient, ale jste produkt. Nástroje generativní umělé inteligence jsou ale víc jako produkt pro jednotlivého uživatele. Pořídí si je pro sebe a je tedy klient.

Jaký byl váš moment, kdy jste si řekl, že AI může být kreativním partnerem, nejenom nástrojem?

Když jsem viděl, že to umí dělat krásné portrétní fotografie s hlubokým kontrastem ve tváři. To nešlo smést ze stolu s tím, že to je jen nástroj jako každý jiný. Na druhou stranu, s rutinou, odstupem a po vygenerování určitě více než 20 000 obrázků, jsem si vytvořil takový vhled a intuici, že ty systémy teď pro mě už jsou předvídatelné jako nástroj.

Je spolutvorba s AI něčím frustrující? Lépe řečeno, je jinak frustrující než spolupráce s lidmi?

Než pro to člověk získá intuici, tak je v tom procesu hodně náhody. To často působí až toxicky, když čekáte jak na výhru v automatu. Časem ten proces ale začne být metodický a člověk získá cit i pro některé složité tendence generativních systémů.

Říkám cit, protože mi přijde přesnější těm difuzním modelů na generování obrázků i velkým jazykovým modelům říkat spíš umělá intuice než umělá inteligence. Ty systémy umí geniálně vystihnout souhru různých drobných emocionálních paradoxů.

Lidé mají výhodu, že jim můžete důvěřovat. Spolupracovníci mi říkají věci, které nevím. A v umění si často něco nemůžete ověřit. A tak spolupracovníkům věřím, protože máme nějaký vztah a respektujeme svoji svébytnost. Díky tomu se můžeme i úžasně kreativně pohádat. Svébytnost té umělé počítačové intuice jistě můžu využít, ale nemůžu se s ní s respektem pohádat. Můžu jen chladně mačkat tlačítko pro vyresetování.

Co by podle vás měli umělci dělat, aby tuto novu vlnu využili, ale nespláchla je?

Krátkodobě na tom budou nejlépe ti nejrychlejší, kteří zaskočí veřejnost i konkurenci. A pak… Vytvářet věci, které budou někomu užitečné a zároveň hledat smysl v procesu a ne v cíli.

Předpokládám, že v digitálním světě samotná forma ztratí význam. Všechno může vypadat vytříbeně, vkusně, sexy, poeticky, bombasticky, šťavnatě… to samo o sobě asi časem přestane mít cenu.

Čekám, že uživatelé začnou mít různé důmyslné AI filtry na obsah, co vidí na internetu. Sami budeme mít možnosti si spoustu věcí automaticky upravit nebo adaptovat. Marketéři to nakonec vůbec nebudou mít jednoduché. Práce se jim neusnadní, vzroste konkurence. Cenu budou mít díla, za kterými je přesvědčivý osobní příběh.

Zažijeme asi extrémní inflaci balastu. Ale zároveň v tom vykrystalizuje tvorba, která má kontext a autor si za ní stojí svým tělem.