Děti se nemusí učit cizí jazyky? To není hrozba, ale příležitost, věří expertka

„Já jsem si o sobě dříve myslela, že vůbec nejsem kreativní,“ svěřuje se Ivana Böhmová, koordinátorka Národního pedagogického institutu. „Myslela jsem si, že mi kreativita chybí. Ale s těmi novými AI nástroji, které teď mám k dispozici, najednou zjišťuji, že mi to zvětšilo prostor, který můžu využívat.“

V prvním díle podcastové minisérie Mozaika Pavla Kasíka jsme mluvili o tom, proč chatboti jako ChatGPT halucinují. Jaké problémy to přináší při zapojení umělé inteligence do výuky. A jak toho lze naopak využít. Celý náš rozhovor si můžete poslechnout ve videu výše.

Jaká byla vaše první zkušenost s ChatGPT?

Já jsem typ člověka, který rád objevuje nové věci. A zrovna se to sešlo tak, že jsem měla možnost ChatGPT zokumat se svými dětmi. Hned jsme to začali využívat jako nástroj k domácímu učení. A bylo to nesmírně zajímavé.

Protože jsme byli v zahraničí, tak jsem chtěla, aby si děti každý den psaly deník. A syn říkal, proč si má psát deník, když to umí psát ChatGPT. Tak dal chatbotovi dopsat, co měl rozepsaného. A najednou si tam ChatGPT vyhalucinoval nějaký zbytek našeho dne, a my jsme žasli nad tím, co si tam domyslel. Ta schopnost vymýšlet si věci mi přišla ohromě fascinující.

Na ty halucinace se ale dá pohlížet i jako na nevýhodu. U lidí bychom to brali málem jako zradu.

To záleží na kontextu. Když to chcete využít k nějaké kreativní práci, tak je to vlastně výhoda. Zatímco když očekáváte fakta, tak je to samozřejmě špatný výsledek.

Je zajímavé, že děti to tak nevnímají. Oni ty technologie přijímají automaticky, bez předsudků. Hned to testují, co to umí. Můžeme se samozřejmě bavit o kvalitě, o bezpečnosti, o třeba estetické kvalitě. Tak to jim je úplně jedno, ale prostě jdou do toho a zkoušejí to.

Často slyším obavu, že nové nástroje ohrožují lidskou kreativitu. Já mám úplně opačnou zkušenost. Nevím, co se potvrdí, nevidím do budoucnosti, ale myslím si, že je to úplně na každém z nás, jak s tím naložíme . Já naopak mám pocit, že mám o hodně širší škálu možností a nástrojů, které můžu a umím využít.

Máte nějaký příklad nové schopnosti, kterou vám AI umožnila?

Já jsem si o sobě myslela, že vůbec nejsem kreativní. Že mi kreativita chybí. A s nástroji, které teď mám k dispozici, najednou zjišťuji, že asi nechybí. Že mi to najednou zvětšilo prostor, který můžu využívat, můžu ty nástroje kombinovat a tak.

Naučilo mne to víc zkoušet nové věci. A jít do věcí, které třeba ještě neumím. Nebo do nových úkolů, kterých bych se dřív bála, nevěděla bych, jak začít. Bála bych se třeba zeptat někoho dalšího, protože bych to třeba dávno měla vědět.

Najednou tady máte v kapse armádu asistentů, kteří vás nesoudí. A mě to naučilo se více ptát i v tom reálném životě. Přiznat si, že jsme lidé, kteří nevědí všechno.

Minulé září jsem psal o doporučeních pro české školy, jak používat AI. Přiznám se, že když jsem to otevíral, trochu jsem se bál, že tam najdu nějaké extrémy typu zákaz, nebo naopak „všechno bude přes AI“. Místo toho jsem tam ale viděl velmi vyvážená a komplexní doporučení, která píšou o rizicích a vyzývají k experimentování…

Přišlo mi důležité nedávat školám nějaké příkazy a zákazy. Nevymýšlet, jak je to správně, ale místo toho dát dohromady lidi, kteří o tom chtějí přemýšlet, propojit různé instituce a sektory, aby vznikla smysluplná doporučení. Něco, co pak školy prakticky využijí.

Je to něco úplně nového. Nevíme, jestli tomu můžeme věřit, kde to má hranice, jak je to bezpečné… Takže je opravdu potřeba, aby se nad tím zamýšleli lidé společně.

Já se třeba obávám toho, aby ty nové AI nástroje nevedly k tomu, že některé schopnosti prostě zmizí. Hrozí podle mne třeba, že se lidé nebudou učit cizí jazyky, protože si všechno nechají přeložit všudypřítomným AI překladačem v mobilu.

Mne fascinuje, že jste použil to slovo hrozba. Často používáme slova s negativní konotací, když je něco jinak. Ano, dost možná tam ten potenciál je, že se nebudeme učit cizí jazyky, protože budeme mít okamžitý simultánní překlad v kapse.

Nebo se cizí jazyky bude učit jen ten, kdo bude opravdu chtít. Kdo nebude chtít, vystačí si bez nich. Je to hrozba? Nebo je to jen jiný způsob, jak fungovat ve světě?

Tak je to i s učením a vzděláváním. Bude nějakou dobu trvat, než to přijmeme. Zatím si to neumíme představit. Ani já si to neumím představit. Jen mne baví představa, že věci budou jinak.

Celý rozhovor s Ivanou Böhmovou si poslechněte ve videu v úvodu tohoto článku.