Článek
Ukrajinská ekonomika se z velké části zastavila a podle odhadů letos klesne o 35 až 45 procent. Deficit státního rozpočtu se pohybuje kolem pěti miliard dolarů – to je pro srovnání zhruba 2,5 procenta předválečného ročního HDP. Státní rozpočet je tak plně závislý na zahraniční pomoci.
Vylepšit neradostnou ekonomickou situaci v krátkodobém horizontu nebude jednoduché. Rozběhl se sice znovu export obilí, a to již i v relativně velkém měřítku, ale o jiné zdroje příjmů ukrajinská ekonomika naopak přišla bez náhrady.
Jeden trh ovšem ruská invaze nečekaně otevřela – a to evropský s elektřinou. Země má díky zdevastovanému průmyslu v současné době nevyužité kapacity výroby elektřiny a Evropa ve stejnou chvíli horečně přemýšlí nad tím, kde vezme (dostupnou) elektřinu na nadcházející zimu.
Rýsuje se tu tedy možnost, že ukrajinské elektrárny by mohly pomoci Evropanům zajistit dodávky energií na zimu. A zároveň by mohly pomoci Kyjevu pokrýt alespoň část výpadku příjmů z jiných sektorů.
Obchod by to tedy měl být pro obě strany výhodný. Pak je tu ale ještě třetí hráč, který by na jeho hladkém průběhu nijak nevydělal a naopak mu vadí – Rusko. Jak naznačuje i situace kolem ostře sledované Záporožské jaderné elektrárny, bude se Moskva nejspíše velmi snažit, aby elektřina z Ukrajina do Evropy neproudila příliš hladce.
Rychlé odtržení
Ukrajinské elektrárny donedávna elektřinu do většiny Evropy dodávat nemohly. Z velké části vznikly pro potřeby sovětské sítě a i když se síť po rozpadu SSSR postupně zmenšila, Ukrajina spolu s Běloruskem v ní setrvaly.
Po ruské anexi Krymu v roce 2014 se ovšem Ukrajina a Evropská unie dohodly na postupném procesu spojení evropské „přenosové soustavy“ s ukrajinskou. Přípravy této tzv. synchronizace probíhaly od roku 2017.
Shodou okolností jen pár hodin před útokem ruských vojsk 24. února byl zahájen dlouhodobě plánovaný test „ostrovního provozu“. Sítě Ukrajiny a Moldavska byly tedy plánovaně odpojeny od ruské a běloruské sítě. Cílem bylo ukázat, že ukrajinská síť je v takové situaci schopná bezpečně fungovat, a zkouška měla skončit 27. února. K definitivnímu odpojení od ruské sítě pak ale mělo dojít až v roce 2023.
Invaze to však změnila. „S ohledem na válečný stav se však obě země rozhodly zpět nepřipojit a požádaly ENTSO-E (sdružení provozovatelů evropských sítí, pozn. red.) o nouzovou synchronizaci s evropským systémem,“ říká Lukáš Hrabal ze společnosti ČEPS, provozovatele české rozvodné soustavy.
Ukrajina se tak už nikdy k ruské síti znovu nepřipojila. Místo toho došlo 16. března k synchronizaci s evropskou sítí. „Tímto krokem však není proces propojení Ukrajiny a Moldavska zcela ukončen,“ říká Hrabal. Jednou z nedořešených otázek je, kolik elektřiny vlastně lze bezpečně posílat přes stávající vedení z Ukrajiny (a případně i zpět).
Limit obchodů byl stanoven maximálně na 100 MW. Což není mnoho: je to zhruba desetina výkonu jednoho jediného bloku (tj. reaktoru) zmíněné Záporožské elektrárny. Jen v tomto areálu jich přitom stojí šest.
Ukrajinská strana ovšem usiluje o co nejrychlejší navýšení objemů přeshraničního obchodu s elektřinou. Ukrajinský ministr energetiky German Galuščenko pro server Politico řekl, že Ukrajina by mohla okamžitě zvýšit vývoz elektřiny na Západ z tehdejších 100 megawattů na 1 690 MW.
To by samozřejmě neznamenalo konec evropských potíží s nedostatkem elektřiny. Odpovídá to ovšem zhruba několika velkým plynovým zdrojům nebo jednomu opravdu velkému novému jadernému bloku (konkrétně s reaktorem EPR). Na rozdíl od těchto hypotetických zdrojů, které do zimy nelze postavit, však ukrajinské elektrárny už stojí a mají volnou kapacitu.
Výhodou také je, že velkou část ukrajinské výroby proudu (cca 50 procent) představují jaderné zdroje a země má i řadu vodních a uhelných elektráren. Výroba v nich tedy nespotřebovává nedostatkový zemní plyn.
Evropa ovšem – zjevně k frustraci ukrajinského ministra energetiky – postupuje opatrně. Dne 28. července se provozovatelé přenosových soustav dohodli na zvýšení obchodní kapacity s Ukrajinou/Moldavskem na maximálních 250 MW, tedy hodnotě, kterou lze bezpečně řídit. Zatím se podle ČEPS v provozu neobjevily žádné rizikové situace či větší potíže. Další navýšení obchodní kapacity se má posuzovat na začátku září.
To je naše
Opatrnost je samozřejmě pochopitelná; vždyť situace na Ukrajině je nejistá, a to především právě ohledně Záporoží. Ruské síly tuto největší jadernou elektrárnu v Evropě obsadily hned zkraje invaze, na začátku března letošního roku.
Podle novinářů z amerického deníku Wall Street Journal, kteří mluvili se svědky a analyzovali dostupné satelitní záběry, je dnes v blízkosti poměrně velká ruská posádka. V provizorních kasárnách v okolí závodu a v nedalekém městě Enerhodar je umístěno přibližně 500 vojáků.
Byť tedy provoz zajišťují stále ukrajinští zaměstnanci, Ukrajina nemá zdroj pod přímou kontrolou. Pokud by tento nebo jiný ukrajinský zdroj (třeba v důsledku bombardování) náhle vypadl – a to nelze vyloučit, mohlo by to vyvolat potíže i v jiných elektrických soustavách. Zvláště pokud by obchod s Ukrajinou nabral vysoké obrátky.
Moskva dává také jasně najevo, že už tuto elektrárnu považuje za svou. Místopředseda ruské vlády Marat Čuchullin v květnu letošního roku prohlásil, že elektrárna se stane součástí ruského energetického systému a pro Ukrajinu může vyrábět pouze, pokud za dodanou elektřinu bude Kyjev platit (RIA Novosti).
Minulý týden ruská Rada federace navíc uvedla, že údajné „ukrajinské údery na elektrárnu“ vyloučily možnost, že by ji Moskva někdy vrátila. „Jediným způsobem, jak zajistit bezpečnost jaderné elektrárny, je stoprocentní kontrola její činnosti,“ řekl Konstantin Kosačev, místopředseda Rady. Na otázku, zda by bylo možné elektrárnu Ukrajině vrátit, odpověděl: „Ne a ještě jednou ne.“
Připravené plány?
V principu je něco takového samozřejmě proti mezinárodnímu právu. K elektrárně by se mělo přistupovat jako k ukrajinskému majetku. Jaderné elektrárny jsou navíc chráněny ženevskou konvencí a podle jejích dodatků by neměly být cílem vojenských operací.
Ovšem elektrárna je zatím pevně v ruských rukou a z čistě technického hlediska není její „přepojení“ zpět do ruské sítě komplikované. „Ostatně až do února k ruské síti byla připojena, takže pokud nebyla zničena, veškerá nutná infrastruktura by měla být na místě,“ říká Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Přesnou situaci ovšem neznáme. Rusko rozhodně odmítá stáhnout z elektrárny své jednotky a areál do značné míry uzavřelo před světem. Do elektrárny by se možná v dohledné době mohli podívat inspektoři z Mezinárodní agentury pro atomovou energii, ale dokud se návštěva neuskuteční, nelze ji považovat za jistou.
Petro Kotin, šéf ukrajinského státního podniku Enerhoatom, v rozhovoru pro deník The Guardian tvrdil, že ruští inženýři mají už měsíce vypracovaný plán na přepojení elektrárny. „Ukázali ho pracovníkům elektrárny a pracovníci elektrárny ho ukázali nám,“ tvrdí Kotin.
V podstatě totéž tvrdí i zdroje Wall Street Journalu přímo ze Záporoží. Když technici ruské energetické společnosti Rosatom přijeli v březnu po obsazení elektrárny do jejího objektu, zeptali se ukrajinských pracovníků, zda by bylo možné přesměrovat její elektřinu na stávající vedení na Krymu. „Mluvili o tom otevřeně,“ řekl jeden z techniků, který začátkem tohoto měsíce utekl s rodinou přes frontovou linii. „Požádali nás o schémata elektrických systémů.“
Útoky na důležité spojnice
Rusové tvrdí, že si vlastní elektrárnu bombardují sami Ukrajinci, což Kyjev samozřejmě popírá. Je ovšem zcela zřejmé, že na přerušení dodávek do ukrajinské, potažmo evropské, sítě má větší zájem spíše Rusko než Ukrajina.
Útoky jsou přitom poměrně přesně cílené právě na systémy pro přenos elektřiny směrem na Ukrajinu. Začalo to dne 5. srpna, kdy ve 14:40 otřásly výbuchy elektrickou rozvodnou v blízkosti elektrárny. Vedly k přerušení jednoho ze dvou zbývajících elektrických vedení vedoucích z elektrárny na jižní Ukrajinu.
Během dalších deseti dní dopadl do blízkosti areálu údajně zhruba tucet raket a střel. Ostřelování postupně vyřadilo z provozu čerpadla na odpadní vody, přenosové vedení a nedalekou čtvrť pětipatrových domů postavených pro zaměstnance.
Elektrické vedení, které bylo 5. srpna zasaženo střelbou, se nacházelo v tzv. šedé zóně mezi ruskými a ukrajinskými pozicemi a bylo třetím přenosovým vedením z elektrárny poškozeným v bojích od začátku války. Představitelé ukrajinského ministerstva energetiky uvedli, že inženýři se snaží poškozené vedení opravit, ale z bezpečnostních důvodů nechtěli uvést, kde k zásahu přesně došlo.
Dne 24. srpna pak došlo k dalším zásahům, které na přechodnou dobu odpojily elektrárnu od sítě úplně. Problém se podařilo napravit, ale připojení Záporožské elektrárny k ukrajinské síti doslova visí na vlásku. Tři ze čtyř hlavních vedení, jež elektrárnu připojují k ukrajinské rozvodné síti, byla během války zničena.
