Článek
Společnost Liftago si dělala pro rok 2020 velké plány, ale nakonec všechno dopadlo úplně jinak a místo růstu o 50 procent přišel propad. „Hodně debat se vede na téma kompenzací. To zabírá všem čas a nemají čas se soustředit na práci, soustředí se jen na to, co bude,“ říká zakladatel firmy Ondřej Krátký.
Co vás pandemie naučila a co naučila Liftago?
Naučila nás určitě zrychlit adaptaci, kterou jsme už předtím začali. A naučila nás ještě větší odvaze.
A co vám ukázala o Česku jako takovém?
Dříve jsem si všímal, že politika funguje odděleně od ekonomiky. Že ať je u moci kdokoliv, ekonomika nějak může a bude fungovat. Teď to neplatí. Doufám, že si všichni, včetně mě, uvědomí, jak je to provázané a jak je důležité, aby v ty kritické momenty byly tyto dvě věci synchronizované.
Zároveň je teď silně narušena vzájemná důvěra, jak ji znovu obnovit?
Na příkladech. To, co musíme hledat, není stabilita. Stabilita vždycky vydrží nějakou chvilku. To, co je důležité, je hledat nějaký balanc a flexibilitu. A tu důvěru dát spíš tím, že dáme něco, na co se lidé nebo firmy spolehnou. Konkrétní příklad – hodně debat se vede na téma kompenzací. To zabírá všem čas. Nemají čas se soustředit na práci, soustředí se jen na to, co bude.
Proto si myslím, že nejlepší koncept, co jsem viděl, a od ekonomů, kterým důvěřuji, je garance alespoň nějakých procent z minulých tržeb. To je něco, co by všechny velmi uklidnilo. Byť by to bylo malé procento, je to aspoň něco, s čím já můžu plánovat. Teď neříkám, že chci po státu garance, ale když není možnost plánovat, tak to tu důvěru jenom kazí.
Vám se tu nejistotu v Liftagu podařilo částečně ustát i díky tomu, že jste firmu změnili a kromě lidí vozíte i víc zboží. Jakou podobnou proměnu by teď mohl udělat stát? Jak změnit směr, aby tu krizi ustál?
Každý, kdo podniká v softwaru, ví, že když vyvíjí něco příliš dlouho, vytvoří se něco, čemu se říká monolit. Je to takový jednolitý celek, na který se nabalují nové funkce, nové možnosti a přestává fungovat.
To je typický problém vývojových a e-commerce firem a jediná možnost, co potom zbývá, je udělat to nanovo. To samozřejmě se státem udělat nejde – ani s tou softwarovou firmou. Ten nejflexibilnější způsob, jak si poradit s nějakým nefunkčním celkem, který nějakou dobu sloužil a přestal fungovat, je vybrat si části, na kterých jde nejrychleji ukázat změna toho nastavení, jak přepsat, překódovat ty jednotlivé části, na kterých ten zbytek pochopí, že to jde.
Pokud bych to vztáhla na stát, co se dá přepsat?
Těch možností je strašná spousta a několik z nich ukazuje třeba program Digitální Česko, když si přesně vybírá ty části, do kterých má tu schopnost zasáhnout a zlepšit je. A to je přesně ono. Já si myslím, že si potřebujeme vybírat nějaké věci, kde i občané velmi rychle pochopí, že to není jako žádné utápění peněz někam, ale že to je vyloženě zlepšování jejich přístupů k těm službám státu, za které si platí. Typově to je přístup do digitální správy.
Když se ve firmě rozhodujete, tak je to vždycky na základě nějakých dat. Má stát dostatek dat pro své rozhodování?
Myslím si, že to je jedna ze základních věcí, kde může pomoci i komerční sféra. Nehovořím o sdílení nějakých důvěrných dat, ale čistě o tom, jak ty dané vertikály toho nového byznysu fungují. Nebo jak poskytují podklady pro státní aparát, jak se rozhodovat daleko efektivněji. Cítím spíš, že tady je jasná prodleva mezi tím, než se shromáždí vstupy, a než je nový zákon.
Rozhodně by mohla schopnost státní správy spolupracovat s firmami, brát si ta vstupní data a tu zpětnou vazbu rychleji.
Už jsme zmínili, že vaše firma se během pandemie proměnila – začali jste vozit více zboží. Bez toho by nepřežila?
Myslím, že je to něco, co jsme plánovali. Jen jsme neplánovali, že to bude hrát tak velkou roli. Ukázalo se to jako nutnost. V době, kdy máte nouzový stav a veškeré důvody, pro které lidé jezdí do města, se vypínají, tak najednou nemáte co dělat. Nezbylo mi nic jiného než buďto firmu osekat do nějaké hibernace a snažit se to přečkat. Ale tím, že už jsme měli připravené inovace logistiky a doručování zboží, tak jsme se samozřejmě upřeli na to.
A zůstane to i po pandemii? Nebude už jenom dělat logistiku? Je to přeci jen bezpečnější než vozit lidi…
To byl ten důvod, proč jsme s tím začali už dřív, než přišla pandemie. Když se kouknete, jak dochází k pohybu lidí a zboží ve městě, tak je toho zboží samozřejmě víc než lidí.
Takže se může stát, že Liftago bude bez pasažérů?
Nemyslím, že bude bez pasažérů. Je tam obrovská synergie, jak zajistit, aby řidič, který bydlí někde venku, nejdříve nabral zboží a pak cestoval do města a svezl nějaké lidi. To je ta budoucnost, ke které směřujeme. Nebude to jedno bez druhého, ale určitě bude logistika přibývat a bude hrát větší roli. Už dnes jsou měsíce, kdy hraje podstatnější roli logistika.
A v ideálním čase bez koronaviru to bude 50 na 50? Nebo bude převažovat logistika zboží?
Myslím, že bude drtivě převažovat logistika. Taxi bude také růst, ale podstatně rychleji bude růst logistika.
Kdy se stane logistika silnější než taxislužba?
Já si myslím, že už tento rok.
Vaším největším partnerem je Alza. Budete ten počet partnerů rozšiřovat?
Počet partnerů je tuším 660, možná více. Od malých e-commerce shopů po distribuční firmy. My jsme během pandemie rozšířili služby do devatenácti měst.
Bavili jsme se o datech. Vy jich máte k dispozici hodně. Která jsou pro vás klíčová? Na co všechno se každé ráno díváte?
Koukám spíš na trendová čísla, nesnažím se spekulovat, co se konkrétní den podařilo nebo ne. Spíš koukám na to, jaký směr dalšího rozvoje pomůže víc k tomu, abychom rychleji přešli k našemu cíli, kterým je zamezit plýtvání zdroji ve městě. Teď ale nechci, aby to působilo, že jsem vrchní ekolog. Já jsem spíš vrchní ekonom.
Narazila v pandemii logistika na své limity? Zejména před Vánocemi?
Narazila stoprocentně – říká to řada hráčů. My jsme jen jeden z dílků toho celého ekosystému. Ten, který to třeba může posunout dál, ale říkají to všichni. A je tady řada aktivit, třeba vznik městských dep a podobně, které se snaží tu problematiku řešit – jak neposílat velké dodávky do centra města, jak to překládat na menší a menší přepravní módy. My jsme jedna z možností.
Vy fungujete ale jinak než tradiční logistické firmy…
Představte si město, ve kterém máte spoustu přepravců, všichni jsou online, a tak můžou vzít práci, která je za rohem od nich. Ať už to je převézt někam člověka, převézt jednu věc, dvacet věcí, nebo zkombinovat rozvozy a svozy. V podstatě dokážeme městem prostřednictvím sítě řidičů prohnat desítky tisíc kusů zboží každý den. A to už v dnešní kapacitě. Co teprve za další roky.
Co dokážete za další roky?
Myslím, že dokážeme změnit proud zboží a i lidí. Aby se třeba zboží, které se bude pohybovat ve stejném městě, nemuselo balit. Pak totiž nemusí přijít do depa a můžeme ho vzít rovnou k zákazníkovi. Dokážeme zajistit, aby dvě auta, která míří jedním směrem, svezla zároveň člověka a zároveň zboží. Pokud se chce někdo specializovat vyloženě na kvalitní a spolehlivou přepravu osob, aby mohl dělat samozřejmě jenom to. Ale když má volnou hodinu, aby mohl svézt nějaké zboží, které odpovídá jeho přepravní kapacitě.
Počítáte s tím, že vaši řidiči budou mít i větší vozy, aby mohli toho zboží vozit víc?
Myslím, že to je jeden z dopadů, které to zákonitě bude mít. Budoucnost bude nahrávat nějakým středním dodávkám, které dokážou vozit jak lidi, tak zboží. Ale bude nahrávat i menším kapacitám, jako třeba kola nebo chodci.
I my jsme si teď během Vánoc vyzkoušeli řadu nových věcí. Zapojování malých dodávek, větších dodávek, prostě toho, co konkrétní klient potřeboval. Snažili jsme se v tom ekosystému vytížit ty přepravní kapacity, které se nám hlásily. Ukazuje se, že ta změna nebude trvat tak dlouho.
