Rektorka Nerudová: Krize umožňuje zásadní změnu směru. Investujme chytře

Rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová je členkou poradního sboru Ústředního krizového štábu. Společně s dalšími ekonomy říká, že krize kolem koronaviru je třeba brát i jako příležitost ke změně a že je jen na nás, jak s příležitostmi naložíme.

Když mluví o nových příležitostech pro vědu a výzkum nemyslí například jen nanotechnologie a medicínu. „Jsou tu další problémy, co nevymizely, a je třeba investovat do výzkumu i v těchto oblastech. Sucho nevymizelo, problém s vodou nevymizel, a nevymizel ani problém potravinové soběstačnosti,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Podle ní je pak další výbornou zprávou, jak lidé zareagovali na nedostatek zdravotního materiálu, jako například roušky, ale i vývoj plicních ventilátorů a štítů. „Kreativní potenciál je obrovský a myslím, že je třeba tu Šípkovou Růženku probudit ze sna.“

První část rozhovoru s Danuší Nerudovou:

Co říkáte tomu, že vláda na dlouhou dobu zavřela hranice?

Pro mne jako pro rektorku to byla věc naprosto neakceptovatelná a domnívám se, že byla neakceptovatelná i pro občanskou společnost. Byli jsme jediná země, která zakázala svým občanům opustit Českou republiku. Je to jedna z nejdůležitějších svobod, které jsme nabyli po Listopadu 89.

Kromě toho - nebylo to kontraproduktivní i z ekonomického hlediska?

Považuji za velmi nešťastná vyjádření ve smyslu, že hranice bude rok nebo dva roky uzavřená. Jsme malá, otevřená ekonomika, která je velmi závislá na vztazích s okolními státy. A pokud ve veřejném prostoru bez zjevných strategických plánů zaznívají tato prohlášení, začínáme být bráni za nedůvěryhodné obchodní partnery.

Bude to poškozovat ekonomiku i univerzity, protože s námi nebude nikdo chtít spolupracovat. Úkolem odborníků a akademiků je tato témata ve veřejném prostoru otevírat tak, aby rezonovala, to jsme učinili. V souvislosti s aktuálním vývojem jsem velmi ráda, že vláda svůj postoj přehodnotila a tento bezprecedentní zákaz zrušila.

Ekonomové, včetně vás, v současnosti vyzývají: přestaňme být montovnou, zapojme mozky, investujme do chytrých technologií a nových řešení. Není přeci jen krize zatím tak „malá“ na to, aby došlo k takové změně?

Každá krize je příležitost a tato je tak bezprecedentní, že umožňuje zásadní změnu směru. Máme příležitost si vybrat investovat chytře a je to o tom, jak otevřenou mysl budeme schopni mít a jak daleko z komfortní zóny budeme schopni vystoupit.

Myslíte, že vystoupíme?

Za sebe říkám, že se všemi svými kolegy vyvineme maximální úsilí, aby se tak stalo, protože to děláme pro další generaci a primárně pro naše děti.

Jako rektorka univerzity dobře víte, že věda a výzkum a jeho podpora je velice složité téma. Mělo by i zde dojít k razantním změnám? Myslíte, že je to možné?

Vůle by tam měla být, protože tato krize nám ukazuje, že na nějakou chvíli opustíme heslo „being global“ a budeme muset pracovat s heslem „becoming local“. Je třeba investovat do vědy a výzkumu s rozvahou a podporovat i oblasti, které krátkodobě mohou být ztrátové, ale v dlouhodobém horizontu jsou přínosem pro společnost.

Výzkum v České republice by neměl být koncentrován do dvou center, měl by být i v regionech. Je nesmírně důležité, aby investice státu nebyly centralizované, protože v regionech nejlépe ví, kde jsou třeba. Rozhodovat jen z centra je špatná a neefektivní cesta.

Kam by měl stát nasměrovat svou pozornost?

I když jsou nyní v popředí medicína a nanotechnologie, jsou tu další problémy, co nevymizely, a je třeba investovat do výzkumu i v těchto oblastech. Sucho nevymizelo, problém s vodou nevymizel, nevymizel ani problém potravinové soběstačnosti. To jsou další oblasti, kam je třeba investovat.

Je potřeba zmapovat výzkumný potenciál České republiky, mít strategický plán a podle něj se řídit a podle něj investovat. Primární jsou investice do vědy a výzkumu a vzdělávání.

To by ale musel někdo zavelet. Mluvíme o obrovském molochu a radikální změně přístupu. Setkáváte se teď pracovně s politiky, máte pocit, že by se tam něco takového rodilo?

Teď žádný dlouhodobý koncept nejde dělat. Teď je doba, kdy se hasí lokální požáry, je potřeba je hasit masivně a agresivně. A až se dostaneme do nějakého normálu, tak teprve můžeme začít myslet na koncepční opatření podobného charakteru. Teď naopak nabádáme ve všech svých doporučení politiky, aby dělali pouze krátkodobá rozhodnutí s krátkodobým dopadem, protože ta míra nejistoty je opravdu vysoká.

Až se dostaneme do fáze, kdy prim bude hrát ekonomika a ne zdravotnictví, přijde čas na koncepční změny a přijímání opatření s dlouhodobějším rozsahem. Podle mne ten správný čas ještě nenastal.

A kdy nastane?

Až bude pandemie skutečně ustupovat. Stále existuje možnost, že teď ustoupí a na podzim ji tu máme znova.

Jak si myslíte, že to vše dopadne?

Společnost dostala zásah, jaký nepamatuje, a především jej dostala generace, která nezažila válku. Krizí ztratila jednu věc - pocit bezpečnosti. A já si myslím, že ten pocit bezpečnosti byl falešný a je dobře, že zmizel.

Společnost se v poslední dekádě vyvíjela a chovala takovým způsobem, že je dobře, že nastala doba, ve které lidé mohou přehodnotit vzory chování a především životní hodnoty. Myslím, že společnost změní svou spotřebu, bude se na věci dívat jinak a v důsledku ji to posune dopředu.

Vidíte i nějaká další pozitiva?

V každé krizi se snažím hledat pozitiva. A i tady si myslím, že to minimálně vedlo k tomu, že se společnost sjednotila a ukázala, že je schopná táhnout za jeden provaz. Že komunismus se svým „když to není v obchodě, udělej si to sám“ nás připravil na to, že jsme si byli schopni jako jediná země v Evropě ušít roušky sami, když nebyly. Nikoho jiného to vlastně nenapadlo.

Obrovská vynalézavost lidí, jak si pomoci sám, ta kreativita, je pro mne výborná zpráva, protože to znamená, že je v naší populaci obrovský kreativní potenciál. A to se netýká jen roušek, ale i výroby plicních ventilátorů, výroby masek. Kreativní potenciál je obrovský a myslím, že je třeba tu Šípkovou Růženku probudit ze sna.

Ono to probudilo i temnější stránky…

Probudilo. Probudilo to tu část populace, která najednou může udávat. To je tak vždy, krize odhaluje extrémně pozitivní i extrémně negativní stránky. Ale mám pocit, že pozitivní převažuje.

Co radíte svým přátelům, když se vás zeptají, co mají v současné situaci dělat?

Radím jim, ať se zajdou projít do přírody. Sednou si v lese, poslechnou si šumění stromů a uvědomí si, že život je krásný a že toto je jen epizoda a že bude zase lépe.

A po ekonomické stránce? Třeba - mám prodat dům, koupit auto, šetřit?

Radím jim, že je třeba se vrátit k normálnímu způsobu života, protože ten virus tady s námi bude dlouho, takže je potřeba normálně začít žít.

Uvažovala jste o tom, že byste kandidovala na prezidentku?

Prezidentské volby jsou za dva roky, pokud se nemýlím, tak že tu otázku považuji za trochu předčasnou. Já jsem povahou fatalista, takže věci beru, tak jak přichází. Co se má stát, tak se stane.