Tálibán vzkazuje USA: Když nám pomůžete, do týdne vyhladíme Islámský stát

Vraždy strážců na checkpointech, nastražené nálože na cestách i sebevražedné útoky v šíitských mešitách. Zprávy o nových útocích přicházejí prakticky obden. Afghánské hnutí Tálibán tak v poslední době zažívá podobné násilí, jaké samo používalo proti Američanům a dalším zahraničním vojákům.

Jen v období od poloviny září do poloviny října bylo takových útoků 47, informovala britská organizace ExTrac, která monitoruje násilí v konfliktních oblastech.

Útoky cílí jak na tálibánské bezpečnostní složky, tak i na civilisty.

Jeden z posledních se odehrál ve městě Herát na severu země, kde během víkendové přestřelky mezi táliby a neznámými ozbrojenci zahynulo na 17 lidí. „Nejméně deset zabitých byly ženy a děti,“ napsal v neděli afghánský novinář Bilál Sarvarí s odvoláním na tamní zdravotnické zdroje.

V pátek pak Islámský stát nastražil nálož do rozvodny vysokého napětí, a způsobil tak v Kábulu blackout. Země je v dodávkách elektřiny silně závislá na sousedním Tádžikistánu a Uzbekistánu a přeshraniční elektrické vedení je pro teroristy vítaným cílem.

Islámský stát Chorásán, který má tyto akce obvykle na svědomí, je oproti Tálibánu výrazně slabší – zatímco pod vlajkou nyní vládního afghánského hnutí bojuje podle odhadů asi 70 tisíc mužů, extremističtější IS-K disponuje jen asi dvěma tisíci bojovníků. Ti byli v posledních dvou letech po sérii amerických operací vytlačeni do venkovských oblastí, po pádu Kábulu se ale vrátili.

Podle Charlieho Wintera, ředitele výzkumu výše zmíněného ExTracu, se nyní Islámský stát Chorásán staví do role hlavního vojenského oponenta Tálibánu. „Je zde zjevná snaha oslovit širší základnu afghánské společnosti,“ citoval Wintera deník The Washington Post.

Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd UK, který se oblastí dlouhodobě zabývá, si ale nemyslí, že by Islámský stát mohl v očích běžných Afghánců Tálibán zastínit: „V současnosti je hlavním cílem IS-K ne získat srdce a duše Afghánců, ale ukázat, že vláda Tálibánu nefunguje, a později potenciálně postavit sebe samého jako alternativu. Prvním cílem je, aby Tálibán nebyl široce vnímaný jako symbol stability a relativního bezpečí,“ říká.

Hlavní důraz na Afghánistán nyní klade i globální vedení Islámského státu, které ve svých propagandistických materiálech mluví o „novém dějišti požehnaného džihádu“.

„Od stažení USA a převzetí vlády Tálibánem se Afghánistán stal pro Islámský stát hlavní prioritou jak po stránce médií, tak i vojenských operací,“ potvrzuje Rita Katzová, zakladatelka serveru SITE, jenž monitoruje online komunikaci džihádistických skupin. „Nepamatuji si, že bych v posledních letech viděla takto silnou kampaň ISIS proti nějakému konkrétnímu cíli,“ dodává analytička, podle níž se Islámský stát snaží prezentovat Tálibán jako odpadlíky od víry.

Samotní tálibové vyznávají nekompromisní přístup – když odhalí nepřátele z řad IS-K, ani je nezatýkají, ale rovnou zabíjejí. Na sociálních sítích kolují těžko ověřitelná videa, na nichž tálibové popravují bojovníky konkurenčního islamistického hnutí. V případě pouhého podezření pak následuje masové zatýkání, jen v provincii Nangarhár u pákistánských hranic to bylo asi 1 500 lidí.

Na to, že IS-K disponuje jen asi dvěma tisíci mužů, se zdá, že útoků je skutečně hodně. Bohumil Doboš připomíná, že je rozdíl, zda je tento počet bojovníků zapojen do regulérního boje, nebo do neregulérních vojenských aktivit.

„Z jiných konfliktů víme, že i relativně malý počet bojovníků je schopen způsobit relativně velké škody, dokud nedojde k přímému vojenskému střetu,“ říká s tím, že nevylučuje, že skutečný počet bojovníků může být vyšší a že na Tálibán mohou útočit i jiné skupiny.

V boji s Islámským státem je zatím největším spojencem Tálibánu sousední Pákistán. Pákistánci dodávají tálibům zpravodajské informace získané buď tajnými službami na místě, nebo odposlechem telefonické a online komunikace.

Dilema nyní řeší Spojené státy. Na jednu stranu vládu Tálibánu neuznávají a podporovat chtějí zemi jen humanitární pomocí, na druhou stranu se ale obávají, aby se z Afghánistánu nestalo útočiště pro džihádisty z celého světa, kteří by odsud plánovali útoky proti západním cílům. Tálibán přitom nabízí, že takovému vývoji zabrání: „Pokud s námi budou Spojené státy a zbytek světa sdílet informace, můžeme porazit Daeš během pár dní,“ řekl jeden z vůdců Tálibánu, který použil pro IS-K arabskou zkratku Daeš.

Tato výzva ale není v souladu s oficiální linií Tálibánu, který si jednak udržuje od Američanů odstup a jednak nechce vůči islamistickému soupeři ukázat slabost: „Islámský stát není pro Islámský emirát hrozbou. Podporu zvenčí v této věci nepotřebujeme,“ nechal se slyšet mluvčí Bilál Karímí.

Sdílení zpravodajských informací s Američany není pro Tálibán úplné tabu, ale naráží na nedůvěru na obou stranách. „Záleží na tom, jestli si Tálibán na praktické úrovni dokáže získat důvěru amerických bezpečnostních složek, které budou ke spolupráci přistupovat více pragmaticky, než je tomu například u poskytování ekonomické pomoci. IS-K je společný nepřítel a jistá forma spolupráce či ad hoc dohody o neútočení byly přítomny i v minulosti,“ podotýká politolog Doboš s tím, že Američané budou opatrní i kvůli možné spolupráci Tálibánu s al-Káidou a kvůli aktivitám sítě Hakkáníů.

Jak informovala stanice CNN, Američané nyní dokončují jednání s Pákistánem o využívání jeho vzdušného prostoru k protiteroristickým operacím v Afghánistánu. USA to sice dělají už teď, ale jen v omezené míře, protože nemají s Pákistánem formální dohodu. Velká část dronů, které mají za úkol sbírat informace a někdy i zabíjet vybrané členy Islámského státu a al-Káidy, proto vylétá ze vzdálených základen v Kataru nebo Spojených arabských emirátech.

K lepší kontrole nad děním v Afghánistánu by Američanům pomohlo zbudování vojenské základny v jedné ze sousedních postsovětských republik, ty by ale narazily na tvrdý odpor ruského prezidenta Vladimira Putina, jenž je považuje za sféry ruského zájmu. Přiblížení americké armády k hranicím Ruska Putin striktně odmítá.