Článek
Krajské volby i první kolo těch senátních Babišovi pomohly, ale až opadne adrenalin volebního odpoledne a oslav v Centru pohybové medicíny na Chodově, bude dobré zvolit střízlivější pohled.
ANO jasně vyhrálo. Bylo první na pásce v devíti krajích, hlasovalo pro něj o šest procent voličů víc než pro sociální demokraty. Stalo se první vládnoucí stranou, která dokázala vyhrát krajské volby, i když jejich 21 procent je o dvě míň, než kolik v roce 2008 brala na hlavu poražená ODS.
Třicet procent k suverenitě
Vlastně je to trochu podobné vítězství, jakého ANO docílilo v mnoha velkých městech Česka před dvěma lety v komunálních volbách. Ale ani tehdy, ani tentokrát to stále není oněch 30 procent, které potřebujete, abyste se stali skutečně velkou, suverénní stranou, kterou není možné při povolebním vyjednávání obejít. (Jak možná ANO pozná v Plzeňském kraji a třeba i jinde.)
Význam krajského vítězství je především psychologický. ANO dál surfuje na vítězné vlně, na kterou nasedlo v roce 2013 a zatím z ní nehodlá seskočit, proč také, když je k tomu nikdo nenutí.
Ale je to velmi solidní základ, na kterém se dá stavět. 30 procent je sice ještě daleko, ale ANO, které se označuje za středopravicové hnutí, si znovu dokázalo, že umí vítězit i v tradičně levicových oblastech, jako třeba na severu Moravy, na Karlovarsku nebo Ústecku.
Vládní strany obvykle prohrávají
A hlavně: Když v politice chcete vyhrávat, musíte se tvářit jako vítěz, což třeba výmluvně ukázal ve své prezidentské kampani Miloš Zeman. ANO porážku nikdy nepoznalo. A teď by mu ještě trochu pomohlo, kdyby o své schopnosti vítězit začali pořádně pochybovat sociální demokraté a v ideálním případě se mezi sebou začali dohadovat, kdo za to může.
Patnáct procent a vítězství ve dvou krajích není úplně tragický výsledek, ale také objektivně horší, než jaký své straně sliboval Bohuslav Sobotka. (A ani nemohl jinak.) Nejsilnější vládní strany prostě volby uprostřed svého vládního období většinou prohrávají, nejen v Česku. Je jen tedy trochu nepříjemné, když je prohrajete s jinou vládní stranou.
Sociální demokraté mají na jaře volební sjezd, mají tedy celkem dost času rozmyslet si, co teď vlastně mohou dělat. Jisté je jedno, pokud uvnitř strany vypukne cosi na způsob domácí zabijačky, jakou sociální demokraté předvedli v roce 2013, a získali tehdy mimochodem o 10 procent méně, než si plánovali, mohou Babišovi odevzdat klíče od premiérské pracovny rovnou už teď.
Za rok to budou jiné volby, už jen kvůli tomu, že k nim - snad - přijde možná až dvojnásobný počet voličů. Závod začíná znovu, jen Andrej Babiš už má ve svém karavanu nepopiratelný náskok.
