Článek
„První nápad přišel při mém studiu asi v roce 2012. Asi ve druháku jsem vymýšlel bakalářskou práci. Seděli jsme v hospodě a při těch tisíci námětech mě napadlo, že bych chtěl dělat věc, kterou nikdo nezměnil po dobu určitých let, nebo se jí bojí,“ vypráví autor Jiří Ďuriš o svém prvotním impulsu.
Optimistický vzhled by měl mírnit utrpení pozůstalých a udělat ze smutné události posledního rozloučení nějakým způsobem lidský, osobní a hlavně důstojný rituál. A podle autora jsou zpětné reakce lidí opravdu velice pozitivní.
„Zpočátku jsem to bral jenom jako provokaci, posléze se to změnilo v tom, že měním něco nejenom tvarově a barvou, ale že se snažím změnit to myšlení při posledním rozloučení. Aby to byl akt rozloučení, ne se toho člověka zbavit a tratit pětistovku za nějakou krabici,” dodává Ďuriš.
Podle autora nahání slovo rakev už podvědomě lidem hrůzu a obavy. „Ve chvíli, kdy jsem změnil název z rakve na coffin, což je překlad z angličtiny, se všechno změnilo. Rakev je jen slovní a vizuální předsudek. Je to jen kus nábytku – jak říká můj kolega, posledního nábytku.”
Nový moderní typ rakví vybavený různobarevným polstrováním a polštářky naplněnými speciálními pilinami z borovice limba se už dostává na trh. Tvůrci předjednali jejich objednávky u osmi desítek pohřebních společností v celé republice a zájem je podle jejich slov větší, než čekali. Kromě rakví svou nabídku doplnili i moderními urnami.
„Předběžně máme nasmlouvaný prodej s pohřebními službami. Asi do měsíce rozjedeme výrobu. Dříve jsem to bral jenom jako věc na výstavy. Vůbec jsem si nepředstavoval, že by z toho mohl být funkční výrobek. Samotné téma je kontroverzní a citlivé. Nikomu to nevnucujeme. Snažíme se výrobek jen lidem ukázat, například přes designové výstavy, pohřební služby. Měli jsme velký strach, že nás s tím všichni vyhodí. Většina reakcí je ale pozitivní,” uzavírá autor projektu Jiří Ďuriš.
