Článek
Už čtyři a půl roku přesvědčuje někdejší prominent ČSSD David Rath veřejnost, že v korupční kauze, v níž byl nepravomocně odsouzený na osm a půl roku do vězení, je nevinně.
Až dosud proti jeho tvrzením stála řada citací z masívních odposlechů, které nashromáždili vyšetřovatelé a které do detailu popisují, jak se s Rathovou účastí přidělovaly předem domluvené veřejné zakázky. A jak fungovala síť spřízněných firem. Na nahrávkách, které se pouštěly i u soudu, šlo identifikovat Rathův hlas, když politik přebíral provize a mluvil o „pěkných, žluťoučkých penízcích“.
Tyto důkazy však v pondělí Vrchní soud v Praze označil za nezákonné. Pro vyšetřování je sice povolil soud v Ústí nad Labem, avšak podle vrchního soudu se přitom dostatečně nezabýval důvody, proč by měl povolení vydávat. Proč nestačily třeba jen výslechy svědků.
„Vykládám si to tak, že vyšetřovatelé měli nejspíš zajít za doktorem Rathem a zeptat se ho, zda nemá teď někdy přebírat úplatek,“ říká k rozhodnutí novinář Českého rozhlasu Radek Kedroň, který o pozadí celé aféry loni vydal knihu Operace Rath; s případem je tedy do detailu obeznámen.
Krabice od Malbecu jako důkaz? V ohrožení
Rathův případ se vrací ke Krajskému soudu v Praze k novému projednání.
V tuto chvíli však není jisté ani to, zda budou moci žalobci operovat třeba s krabicí od vína Malbec, v níž si Rath při zatčení v květnu 2012 nesl sedm milionů korun v hotovosti. Jenže o tom, že si je ponese jako provizi od spoluobžalovaných Kateřiny Kottové (dříve Pancové) a Petra Kotta, věděli policisté právě díky odposlechům.
„Rozhodnutí vrchního soudu zásadním způsobem zpochybňuje klíčový důkaz – ať už jde o prostorové odposlechy, nebo telefonické odposlechy. Přičemž vrchní soud konstatuje, že je otázka, zda lze brát v potaz i následující důkazy,“ potvrzuje Kedroň. „Je možné, že ten případ skončí úplně pod stolem.“
A podobně situaci hodnotí i reportér Hospodářských novin Vojtěch Blažek.
„Osmdesát procent důkazů, které se v této kauze objevily, tvořily odposlechy. Můj odhad je, že prvoinstanční soud bude mít bez odposlechů výrazně ztíženou roli v tom, kdyby chtěl zopakovat verdikt, který už zazněl. Dost reálný se jeví osvobozující odsudek, nebo mírnější trest,“ míní Blažek.
Bez odposlechů mohou teď žalobci počítat hlavně s listinnými důkazy, které dokládají, jak se za Ratha ve Středočeském kraji předražovaly zakázky.
A čerpat mohou také ze svědectví podnikatelky Ivany Salačové, která byla v kauze odsouzena a má status spolupracující obviněné. „Přesně popsala korupční mechanismus, jednoznačně jmenovala lidi, se kterými dohadovala předražování zakázek a výši úplatků. I to, jak bylo domluveno, která firma vyhraje, která bude dělat křoví, za kolik vyhraje a kam půjdou úplatky,“ připomíná Blažek.
Odposlechy jsou v příběhu dvojí – telefonní, ve kterých nezaznělo prakticky nic, aktéři případu se odposlouchávání báli a dávali si pozor. A prostorové, které policie umístila například do vily manželů Kottových. Právě odtud pocházejí dnes již známé a hojně citované pasáže, kde se „Fido, Katy a Davy“ dohadují o výši rozdělovaných úplatků. A kde se o penězích mluví jako o králících do mrazáku.
Výběr z odposlechů ke kauze Rath:
11 dní před zatčením:
Rath podle policie připravoval Kottovou na možnost, že by u ní doma mohla proběhnout šťára, při které by se našly ulité peníze.
Rath: „Katko, já vím, že to zní hnusně, jako… Musíš se… Já jsem na to připravenej. Navíc si říkám: Tak u mě by to bylo složitější, mám tu imunitu. Ale u tebe to můžou udělat zejtra.“
Kottová: „Já vím. Ale tak co můžeš dělat?“
Rath: „Pak je potřeba, prosím tě, tam sedět a říct: Já jsem nevinná. To, co jste udělali, je policejní šikana. Já se s vámi vůbec bavit nebudu…“ Rath cituje policii: „A my jsme našli to, nebo ono.“
Kottová: „Tak bych řekla, tak mi to dokažte, že to je z trestný činnosti.“
Rath: „Ne. Já bych řek, po mamince. Jo? Po mamince, z bohatý rodiny.“
Kottová: „Hm.“
Rath: „A dokažte to. Nic vám říkat nebudu. Policejní šikana. Kubice. Kubiceho zpráva. Vy jste všichni parchanti.“
Kottová: „Davide, nech toho.“
Rath: „A dejte to do protokolu, no ne, že jste všichni parchanti zkorumpovaný. Nic vám neřeknu, nevěřím vám.“
Kottová: „Ty myslíš, že bych měla říct, že po mámě.“
Rath: „To je nejlepší, to už si nezjistěj.“
(…)
Poslední rozhovor o penězích před zatčením
Rath s Kottovou podle odposlechů řešili, že by bylo dobré mít peníze v euromincích. Pro začátek chtěli takto částku 200 tisíc euro. Kottová měla připravit bankovky a Rath přes známé obstarat směnu za mince.
Rath: „Já se zeptám, co má k dispozici. A za jakých podmínek, jo?“
Kottová: „Co má k dispozici. Jo, to bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít, takový hezký penízky.“
Rath: „Takový hezký penízky. Lesklý takový žlutě, žlutý pěkný. Takový hezký, žluťoučký.“
Kottová: „Jo, jo abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.“
Rath: „No, přesně. No, no.“
Kottová: „Jenom je schovat někam.“
Rath: „Kam, do kapsičky.“
Kottová: „Do kapsičky, abych měla na zlý časy.“
(…)
Pár desítek minut před policejním zásahem
David Rath si podle policejní verze přišel vyzvednout do vily současných manželů Kottových svou provizi.
Kottová: „Davídku… “
Rath: „To je dobrý, co? No… Tohle je?“
Kottová: „Tohle je. Ty tvoje jsem všechny přepočítala. Co nebylo vod banky.“
Rath: „Jasně, jasně.“
Kottová: „Tohle jsou pětitisícovky. Ale pak si tohlencto znič.“
Rath: „No, no, no, to já si všech musim tó… No to je hezký. To je hezký. Já si to vod tebe přelepim nebo něco, nemáš nějakou lepku, nebo… aby se to nevotvíralo. (…) Trošku to prosvítá, to je tíha.“
(…)
Kottová: „Ježíš, tam je zima. Nechoď tam.“
Kott: „URNA. Nic nedělej, nic nedělej.“
Kottová: „Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli.“
Kott: „V klidu, v klidu.“
Kottová: „Tak jsme v prdeli.“
Kott: „No jó, no.“