Článek
Dvakrát byla v klinické smrti a dostávala spoustu krve. „Dělali si ze mě legraci, že kdyby to byla krev nějakého komunisty, začnu velebit režim,“ vtipkuje Marta Kubišová, jedna z mluvčích Charty 77. Razí teorii, že vzpomínat se má jen na to dobré. „Kdyby mi nezakázali zpívat, nepoznala bych tolik báječných lidí,“ objasňuje svůj originální pohled.
O své myšlenky a tužby se podělila s diváky pořadu Intimní zpovědi. A kamery Seznamu pustila i na místa, která byla pro její život důležitá.
Pořad Moje místa s Martou Kubišovou si můžete pustit níže, Intimní zpovědi v úvodním videu.
Během natáčení nás Marta Kubišová vzala na své – poděbradské – gymnázium, které absolvovala. Profesorka studentům vysvětlila, že zpěvačka byla symbolem roku 1968 a pak i 1989. Pro dnešní děti je iracionální, že někdo mohl za to, že zpíval „nepohodlnou“ písničku, že „zloba, závist, zášť pominou“, a šel vyjádřit podporu tehdejšímu funkcionáři KSČ, dostat „zákaz činnosti“. Záminkou byly podstrčené pornografické fotky.
„Cítíte vztek, ale zároveň i bezmoc, že to nemůžete změnit. Vidíte tu šílenou křivdu, s jakou lidé museli žít. A že děti odpůrců režimu nemohly studovat. Já jsem si slávy užila během pěti let kariéry dost, mně zas tak komunisté neublížili. Na druhou stranu se říkalo, že Rusové tu budou dva roky. Nikdo netušil, že se to protáhne na dvě desetiletí,“ vzpomíná zpěvačka, které totalitní režim znemožnil odjet zpívat do Ameriky a do pařížské Olympie.
Jak vzpomíná na tajemníka Zdeňka Nejedlého? A jak coby chartistka dceři odpověděla na otázku, kdo byl Lenin? Jak se jí pět a půl roku po rozvodu žilo se společným manželem v jednom bytě? Proč neemigrovala? Jak vzpomíná na své zaměstnání během normalizace? Jaký byl v roce 1989 návrat k mikrofonu? Kolika let se dožívají ženy v její rodině? Jak se vyrovnala se stařeckou demencí maminky? A co jí dělá největší radost?
Odpovědi nejen na tyto otázky najdete ve videu nahoře.
Premiéru pořadu Intimní zpovědi Televize Seznam vysílá v novém čase: ve středu od 21:30. Hned po Mých místech.