Článek
V pátek 11. prosince už Lizaveta věděla, že v Bělorusku dál zůstat nemůže. Dostala zprávu, že jednu z jejích spolužaček z Běloruské národní technické univerzity zatkla tajná policie za účast na protestech proti tamnímu režimu. Dívka jim navíc dala seznam jmen dalších studentů, kteří se demonstrací účastnili. Včetně Lizavetina.
Okamžitě si proto vypnula telefon a koupila letenku do Kyjeva. Za dva dny už byla na Ukrajině. Jenže na letišti ji zadrželi.
„Čekala jsem třicet minut, zatímco kontrolovali mé doklady. Nedovolili mi ani použít telefon. Přemýšlela jsem, jestli mají speciální seznam aktivních studentů a chtějí mě vyděsit tím, že mě zadrží,“ popisuje Lizaveta.
„Je to opravdu smutné, ale mám pocit, že alespoň pro tuto chvíli jsem svou vlast ztratila,“ říká Lizaveta.
Naštěstí se jí podařilo dostat díky humanitárnímu polském vízu do Litvy a odtamtud do Česka. V sobotu 16. ledna její děsivě dobrodružná cesta skončila lehkým seskokem ze schodů autobusu, který ji dovezl do Liberce.
Tady bude pokračovat ve studiu. Už ne pod dohledem tajné policie, ale maximálně tak ještědského vysílače. Nepovedlo by se to ale bez obrovského úsilí Technické univerzity v Liberci a ministerstva zahraničních věcí.
„Sám jsem byl účastníkem listopadových událostí v Praze. S touto zkušeností a zkušeností totality pak neváháte pomoci těm, kteří zažívají podobné peklo,“ říká rektor Technické univerzity Miroslav Brzezina.
Šifry a tajná komunikace
Do Liberce sice Lizaveta dorazila jako první, ale nebyla nakonec jediná. Dalších 15 studentů, na které si došlápl režim nedemokraticky zvoleného běloruského prezidenta Alexandera Lukašenka, se už zabydlelo na kolejích, intenzivně se učí česky a připravují se na start nového akademického roku na Technické univerzitě.
„Celá procedura kolem víz, příjezdu studentů a finančního zajištění jejich pobytu se protahovala, měl jsem proto i osobní schůzku s ministrem zahraničních věcí. Nyní jsem srdečně rád, že úsilí, které jsme tomu věnovali, nevyšlo vniveč a studenty tu máme,“ dodává Brzezina.
Celá operace, která měla mnohdy atributy špionských akčních filmů, se rozběhla už loni v létě. Technická univerzita měla zájem pomoci perzekvovaným studentům v Bělorusku a podařilo se jí určitou skupinu vytipovat.
„Šlo o studenty, kterým hrozilo z politických důvodů vyloučení nebo už jim škola dokonce studium ukončila,“ popisuje hlavní organizátor přesunu studentů Radek Suchánek, prorektor pro rozvoj a vnější vztahy Technické univerzity v Liberci.
Komunikovalo se výhradně přes šifrovací aplikace a raději bez zbytečných detailů.
„Čekala jsem, že represe mohou přijít už během volební kampaně prezidenta Lukašenka. Strach se však vystupňoval 12. listopadu 2020, který označujeme jako ,Černý čtvrtek‘. Deset aktivních studentů běloruských univerzit bylo zadrženo a policie prohledala jejich byty. Šest z nich jsou moji přátelé a kolegové. Byla jsem zrovna v práci, když jsem dostala zprávu, že byli zadrženi, a rozhodla jsem se, že se domů už nevrátím,“ dodává Lizaveta.
„Stále mám noční můry“
Během podzimu se pak řešily všechny úřední formality, přijímací řízení, ale také způsob dopravy. Původně se počítalo s tím, že studenti odcestují z Běloruska hromadně autobusem. Jenže z toho nakonec sešlo.
„Konzultovali jsme to s nimi a oni se obávali překročení pozemní hranice, protože by se v takové velké skupině nemuseli z Běloruska dostat,“ vrací se v příběhu zpátky Suchánek.
Studenti tak nakonec po malých skupinkách a různých trasách dorazili do Česka letecky. V průběhu ledna a února se do Liberce dostalo 16 z nich. Původně jich mělo být přitom osmnáct. S jednou studentkou ale univerzita ztratila kontakt a o druhé se ví, že skončila ve vězení.
„I po přestěhování do Liberce mám stále noční můry. Utíkám v nich před policií nebo se snažím skrýt, aby mě nezatkli,“ svěřuje se další studentka Anastasija, která byla dokonce krátce zatčena, ale díky pomoci právničky z dobrovolnické organizace byla opět propuštěna a její případ se před soud nedostal.
„Myslím, že si jednou budu moci zahrát hru: je to Orwell, nebo skutečné zprávy z Běloruska,“ sleduje se znepokojením události doma Anastasija.
Technická univerzita v Liberci ale není jediná, jež pomohla běloruským studentům, kteří se dostali kvůli tamní politické situaci do potíží nebo jim bylo znemožněno studovat. Už v říjnu loňského roku vypsalo ministerstvo školství speciální dotační výzvu na stipendia pro tyto studenty.
Podporu využilo pět škol – Univerzita Karlova, Jihočeská univerzita, Masarykova univerzita, České vysoké učení technické a Západočeská univerzita. V roce 2020 bylo takto podpořeno 85 studentů z Běloruska celkovou částkou přes 4,2 milionu korun.
„Tato podpora je plánována i na rok 2021,“ doplňuje mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
Vlast jsem ztratila, říká studentka
A jaká je budoucnost běloruských studentů v Liberci? Technická univerzita jim zajistila, že mohou zůstat i po absolvování studia.
„Dostanou možnost požádat si o dlouhodobý pobyt v Česku a do Běloruska se mohou vrátit až ve chvíli, kdy to sami uznají za vhodné,“ vysvětluje Suchánek.
Ostatně Lizaveta i další běloruští studenti z Liberce si uvědomují, že kvůli politické, ale i ekonomické situaci v jejich domovině se třeba nemusí vrátit už nikdy.
„Je to opravdu smutné, ale mám pocit, že alespoň pro tuto chvíli jsem svou vlast ztratila,“ dodává Lizaveta.
