Taje možných změn v Lize mistrů prozrazeny, Slavia chce místa k stání

Řeší se opravdu mnohé. Například, jestli budou mít skupiny Ligy mistrů 4 účastníky jako dosud, nebo budou nově hrát po 8 ve skupině, což by každému z nich zajistilo 14 evropských zápasů. Ale k nim by pak logicky potřebovali nové termíny.

Hledá se model, jak nově vybalancovat příjmy účastníků Ligy mistrů a dalších soutěží. A rojí se dokonce návrhy změn fotbalových pravidel, například možnost střídat v utkání až pět hráčů. I o tom se ECA baví s UEFA.

Kdo to vlastně je? Zkratku UEFA fotbaloví fanoušci dobře znají. Jde o Unii evropských fotbalových asociací, konfederaci, která řídí fotbal na evropském kontinentu. A ECA? To je European Club Association, tedy Evropská asociace klubů. Angažují se v ní zejména účastníci evropských pohárů, za Česko jsou vedle Slavie členy i Sparta, Plzeň, Liberec, Teplice a Mladá Boleslav.

Slavia se před dvěma třemi lety angažovala v rámci aktivní frakce, která se netajila nespokojeností s tím, že o formátech evropských pohárů rozhodovala UEFA ve vztahu ke klubům ve stylu „o vás bez vás“. „A to se i díky naší aktivitě výrazně změnilo. Společná jednání zástupců UEFA a příslušné komise ECA, jíž jsem členem, se na podzim konala měsíc co měsíc. A byla opravdu intenzivní. Už v březnu nás čeká valná hromada ECA, na které bychom se měli jako kluby ujednotit na tom, které návrhy změn vybereme a budeme je prosazovat,“ vysvětluje Jiří Vrba.

Formát evropských pohárů se může pozměňovat vždy po tříletých cyklech. V příští sezoně se bude ještě všechno odehrávat do puntíku stejně jako v ročníku aktuálním. Pak se rozeběhne cyklus 2021/24, na který už je pevně zafixován formát, jenž si můžete prohlédnout zde.

Jeho největší novinkou, kterou UEFA potvrdila v prosinci 2018, je zavedení třetí evropské pohárové soutěže. Ten, kdo se z národních soutěží či z kvalifikací nedostane do Ligy mistrů nebo do Evropské ligy, bude mít ještě šanci zahrát si nově zavedenou Evropskou konferenční ligu.

„To už je všechno pevně dané. Již teď se ale hledají cesty, jak by mohly evropské klubové poháry vypadat v období 2024–2027, případně i v těch dalších,“ říká Jiří Vrba. „Ono se někomu může zdát, že je to ještě strašně daleko, ale ve skutečnosti už je nejvyšší čas říct si, kam bychom to celé chtěli konkrétně směřovat. Aby se spolu s UEFA mohl nový formát vytvořit a odprezentovat televizním stanicím nebo obchodním partnerům. Aby se na vše mohli náležitě připravit.“

Domluvit se na společném průsečíku zájmů je obtížné i v rámci ECA, protože ta sdružuje jak velkokluby, tak i kluby střední či menší velikosti. A jiné zájmy mají logicky celky španělské, odlišné naproti tomu třeba kluby z Litvy či Černé Hory.

Ty největší velkokluby jako Barcelona, Manchester United nebo Juventus čas od času opráší a zmíní možnost, či spíš hrozbu, že by si mohly vytvořit svoji vlastní soutěž, nezávislou na UEFA. A tuhle Superligu hrát jen mezi sebou. Něco takového by rozbilo celý sportovní, ale hlavně ekonomický systém nejen evropských pohárů, ale i národních soutěží. Prakticky veškeré finanční toky by pak směřovaly k Superlize a všechny menší evropské kluby by se v podstatě mohly „jít klouzat“.

Podle Jiřího Vrby ale momentálně nic takového nehrozí. „I díky prezidentovi ECA, kterým je šéf Juventusu Andrea Agnelli, panuje základní shoda na tom, že nedojde k žádnému vybočení ze struktur UEFA. A že i pro ty menší kluby bude stále existovat nějaká, byť třeba jen teoretická šance, jak se do elitní soutěže dostat. To znamená, že se nevytvoří žádné navždy uzavřené společenství těch nejsilnějších, ale vždy půjde o soutěž nějakým způsobem otevřenou.“

Pak už se ovšem pohledy různí. „Někdo by chtěl účast garantovat hned 26 klubům z předchozího ročníku, jiný by kluby nasazoval výhradně na základě aktuálních klubových koeficientů. Ty největší kluby logicky touží po tom, aby měly účast víceméně jistou. Ale třeba návrhy, aby jim to bylo umožněno toliko na základě jejich historických úspěchů, už byly definitivně smeteny.“

Tento nápad se přitom velmi líbil třeba klubu AC Milan, sedminásobnému vítězi Poháru mistrů či Ligy mistrů, který má ovšem v posledních letech zásadní sportovní problém s tím, aby se z italské Serie A mezi elitu kvalifikoval. Bude muset zabrat na trávníku, skrze zaprášené trofeje ve vitríně to tedy nepůjde.

„Všichni se shodnou, že by v evropských pohárech chtěli hrát co nejvíc zápasů. Hodně se zmiňuje formát Ligy mistrů o 8 účastnících ve skupině. Ten by každému garantoval 14 zápasů. A na ně by byly zapotřebí termíny. Někteří už v tom ohledu začali spekulovat o možnosti hrát evropské poháry i o víkendech. Ale proti tomu se logicky bouří národní ligy, třeba španělská La Liga avizovala, že je zásadně proti tomu,“ pokračuje Jiří Vrba. „Ne, myslím, že žádná expanze evropských pohárů do víkendových termínů nás v nejbližší době nečeká.“

Kalendářní rok ale není nafukovací. Kde tedy termíny najít? „Existuje velký tlak na to, aby se třeba v zemích, kde hrají národní poháry i s odvetami, hrálo bez nich, jen na jedno utkání. Anebo aby se v národních ligových soutěžích osekaly všechny možné nadstavby a podobně.“

Vrba naznačuje, že trochu specifické postavení mají vítězové národních pohárů zařazovaní nyní do Evropské ligy. V minulosti měli vlastní soutěž. „A existují návrhy, aby se Pohár vítězů pohárů (PVP) obnovil a hrál se třeba postaru i vyřazovacím způsobem. Aby byla nabídka herních modelů evropských soutěží pestřejší.“

Kluby se zaměřují na varianty sportovní provázanosti evropských soutěží, stejně tak ale i na vazby ekonomické. Není tajemstvím, že slepicí snášející zlatá vajíčka je jen Liga mistrů. „Z jejích výnosů se budget pro účastníky Evropské ligy z velké části dotuje. I tady se hledá způsob, jak vše co nejlépe vybalancovat,“ pokračuje Vrba.

Liga mistrů je typický komerční produkt. Prakticky ve všech zemích se takřka výhradně přesunula na placené kanály. „To s sebou přineslo vyšší výnosy, ale zároveň také dramatický pokles sledovanosti. Ligu mistrů dnes v televizi reálně vidí o polovinu méně Evropanů, než kolik ji sledovalo v éře, kdy byla dostupnější i na volně šířených kanálech. Proto se hledají cesty, jak alespoň v nějaké menší míře Ligu mistrů do tohoto všem dostupného televizního prostoru vrátit.“

Mediální trh se navíc technologicky rychle mění. „V Jižní Americe vysílá Ligu mistrů Facebook, do hry vstupuje Amazon a podobně. Tyto trendy ECA i UEFA velmi podrobně sledují, žijeme už v éře chytrých televizí. S tím vším se bezpochyby bude pracovat. Existuje i idea, že UEFA přestane prodávat vysílací práva jednotlivým televizím a začne zápasy šířit sama prostřednictvím UEFA TV,“ nabízí Vrba další možnost.

Mezi zástupci ECA a UEFA se ovšem řeší i široká škála dalších aspektů spojených s evropskými pohárovými soutěžemi. A jednu velmi zajímavou kapitolu otevřel na jednáních osobně Jiří Vrba: „Otevřel jsem diskusi, zda by se po letech nemohlo přehodnotit nařízení UEFA, že se utkání evropských pohárů mohou hrát jen na stadionech, kde jsou všichni diváci výhradně na místech se sedačkami. Jinými slovy, aby bylo možné mít na stadionu i sektory s místy k stání. V případě Slavie na naší Tribuně Sever. Řadu evropských klubů ta myšlenka velmi zaujala. A diskuse s UEFA ohledně této záležitosti se opravdu otevřela.“

Jak známo, například Borussia Dortmund na Ligu mistrů instaluje sedačky, které pak pro Bundesligu sundává, protože soutěžní regule národní soutěže jí to umožňují. A skalní fanoušci dávají přednost variantě vytvářet atmosféru utkání vstoje.

Povinné sedačky začala UEFA zavádět v 90. letech minulého století. V rámci rozšiřování bezpečnostních opatření po několika krvavých tragédiích, například při finále Poháru mistrů v roce 1985 v Bruselu. Řada klubů se nyní domnívá, že tyto důvody již pominuly, díky tomu, jak jsou architektonicky řešeny moderní stadiony.

Kluby dnes mají široké kádry a hrají čím dál víc zápasů, proto se na přetřes dostal i nápad zvýšit počet střídajících hráčů. Už nyní platí, že v prodlouženích lze nasadit čtvrtého náhradníka. A některé kluby by potěšilo, kdyby v zápasech bylo možné vystřídat celkem pět hráčů. „Aby se pak ty zápasy totálně nerozdrobily, existuje třeba nápad střídat 5 hráčů ve 3 slotech,“ prozradil Jiří Vrba.

Co to znamená? Že trenér by mohl poslat čerstvé síly na trávník třikrát za zápas, stejně jako teď. Jenže v nové variantě by mohl obměnit třeba dva plejery v poločase, další dva v průběhu druhé půle a pátého těsně před koncem. Celkem tedy až pět hráčů, přičemž střídání jednoho týmu by průběh zápasu přerušila nejvýše třikrát, stejně jako dnes.

Ale to jsou drobnosti, detaily, nápady. „Podstatné, potěšující a velmi zavazující pro mě je, že Slavia má možnost být přitom, v centru dění, tam, kde se budoucnost evropských pohárů připravuje. Klíčové pro nás je, abychom českému fotbalu udrželi šanci dostat se do Ligy mistrů, aby se v tomto ohledu naše šance z hlediska nových formátů soutěží nijak podstatně nezhoršila. To samozřejmě zároveň vyžaduje, aby se Česká republika držela v koeficientovém žebříčku zemí alespoň někde kolem 15. příčky. Jak spadneme níž, vypadne ze hry český vicemistr a všechno se výrazně zkomplikuje,“ nezastírá Jiří Vrba.