Článek
Bývalý předseda fotbalové asociace Miroslav Pelta je spolu s dalšími osobami obžalován v takzvané dotační kauze.
Jiný by se z toho hroutil, Pelta ale svou obhajobu před Městský soudem v Praze pojal po svém. Zkraje své řeči se snažil působit naprosto seriózně. S přibývajícími minutami se ale začal stále více stávat sám sebou. A z pusy mu začaly létat četné hlášky, z nichž mnohé mohou zlidovět.
Tak například předvedl boss opravdu nevšední výlet do světa „genetiky“:
„Takoví basketbalisti nebo tenisti, to jsou většinou vysokoškoláci. My fotbalisti jsme geneticky trochu jiná třída. Moc chytrejch hráčů neznám. Výjimkou je teda Petr Čech.“
Ještě horší sorta jsou ale podle něj úředníci na Ministerstvu školství:
„Já nevím, co to bylo za lidi, to si tam vždycky natahal každý ministr, ale těm by ve fotbale nikdo nesvěřil ani okres.“
Naštěstí to za ty neschopné nýmandy uměli odpracovat jinačí kabrňáci.
„Cítil jsem se jako ministr sportu, skoro teda,“ připustil například Pelta.
A popsal, jak členové Národní sportovní rady pod jeho vedením místo neschopných úředníků připravovali dotační programy:
„To já nevím, jaká tam byla metodika, to mě nikdy nezajímalo, já nejsem úředník. Já byl gestor a mě na tom bavila jediná věc, aby tam byla co největší alokace peněz“.
A když to pak ve finále úředníci na ministerstvu přepočetli jinak, než jak jim sám gestor programu nalinkoval a „začal to řešit jako běsnej a možná až moc rychle,“ nalil tím Pelta na smeč i soudkyni Lence Cihlářové, která jen zlehka odtušila těmito slovy:
„Teď jste možná vystihl ten problém, proč tady jsme.“
Zatímco sebe a spoluobžalovaného Miroslava Janstu označil Pelta opakovaně doslova za zachránce českého sportu, na spolek s pěti propletenými kruhy ve znaku nahlíží poněkud skeptičtěji:
„Český olympijský výbor je jen dobře organizovaná cestovní kancelář.“
Po pádu Sazky se prý ti správní kluci v Národní sportovní radě chvíli ošívali nad kolaboranty s Alešem Hušákem, jako byl podle Pelty třeba hokejový boss Tomáš Král, jehož advokátní kancelář poskytovala Sazce právní služby. Ale nakonec ta správná parta kolem Pelty a Jansty usoudila, že ani Král není tak strašný:
„To je jako s komunistama. Kdyby byl někdo takový i v Lidových milicích, tak bychom mu neodpustili. Ale členství jako takové nakonec jo.“
Uvnitř fotbalového hnutí měl Pelta naštěstí zcela pevné zázemí:
„Když byly prachy, tak mě pak na valných hromadách volili skoro všichni, teda kromě sousedního Liberce. Tam je majitel a ten mě nemá rád.“
A to vše přesto, že je Pelta manažerem opravdu nevšedního typu:
„Já nemám žádnou mailovou komunikaci, v životě jsem žádný mail neposlal, mail vůbec nemám.“
A takhle Pelta popsal své vysokopříjmové a nízkonákladové poměry. Jak jinak, s dokonalou pointou:
„Můj měsíční příjem je v malých statisících. Co to je? Tak kolem 200-300 tisíc měsíčně. A kolik mám na účtu? Kdo dělá fotbal, na účtu nemá nic a na peníze čeká. Jsem nízkonákladovej, nepiju, nefetuju. A když jdeme s manželkou na večeři, většinou to z karty platí ona.“
Když přišla řeč na to, že měl voucherem cestovní kanceláře Alexandria podplácet náměstkyni ministryně školství Simonu Kratochvílovou, Pelta to odmítl. S tím, že onen voucher, který pak dotyčné pomohl podívat se na Seychely, jen zprostředkoval. A následovala další Peltova perla:
„Jeden doktor mi kdysi pomohl s vážným zdravotním problémem, takže když mám dobrou náladu, rozdávám poukazy. Řeknu mu, tady máš a frč.“
Zvláštní péči věnoval pak Pelta, podobně jako v obžalobě státní zástupce, bytu na pražském Senovážném náměstí.
„My jsme tam byli šmírovaní a napíchnutí jako Pentagon. On to teda Pentagon byl, ale pro jiné účely.“
Což Pelta posléze upřesnil:
„Já když pozvu někoho do bytu a není to mužský pohlaví, tak to má nějakej směr. Ale není to, kristepane, úplatek, jak vykonstruoval pan státní zástupce, že to byl konspirační byt, kde se budou přepisovat dějiny. My nedělali nic zakázanýho. A za to druhý už jsem dostal doma. Já mám přísnou paní.“
Náměstkyně Simona Kratochvílová se do onoho bytu přistěhovala od ministryně Kateřiny Valachové.
„Krásně si spolu rozuměly.“
A to navzdory tomu, že to prý Kratochvílová s Valachovou neměla jednoduché:
„Každou chvíli to s ní někde švihlo.“
Jenže pak se do toho vložil „ten brejlatej“. Že by premiér Bohuslav Sobotka?
„Simona bydlela u Katky Valachový, a pak jim ale řek ten… no… ministr… ze sociální demokracie… takovej brejlatej… no to je jedno… že už to takhle dál nejde a chystá se na ně mediální útok. A tak se Simona musela den ze dne od Katky vystěhovat.“
V květnu 2017 se Pelta dočkal obvinění a strávil nějaký čas ve vyšetřovací vazbě. Kvůli zdravotním problémům pak i na dalším specifickém místě:
„Já mám panické ataky, tak mě po zatčení odvezli do Brna. Tam mě dali do klece, říkali, že po Kevinovi. Já říkám: Jakej Kevin? No přece Dahlgren, ten, co zabil čtyři lidi. No to byl taky zážitek tam měsíc být.“
Podstatné je, že se Miroslav Pelta cítí být zcela nevinen a vůbec nechápe, proč se před soudem vlastně ocitl:
„Možná jsme něco porušili. Ale já fakt nevím co.“
Výslech Miroslava Pelty bude u Městského soudu v Praze pokračovat i dnes dopoledne. Reportér Seznam Zpráv bude o vývoji kauzy referovat přímo ze soudní síně.
