Článek
Nemocnice ve Vysokém nad Jizerou má v emblému ruku. Zdejší lékaři o ní ví všechno. Přesvědčila se o tom i dvojnásobná wimbledonská vítězka Petra Kvitová, které tu - poté, co ji zranil lupič - na operačním sále pomohli zachraňovat kariéru doktor Radek Kebrle a s ním primářka Alena Schmoranzová.
Ta vzala reportéra Seznamu na jeden z operačních sálů a vysvětlila mu, co všechno dovedou s kolegy na ruce zachránit.
Jaké zákroky děláte nejčastěji?
Operační výkony na ruce, to je náš denní chleba. My vlastně děláme celé spektrum chirurgie ruky a nejčastěji jsou to nemoci z přetížení, degenerativní onemocnění, úrazy, poúrazové stavy. Pak jsou to vrozené vývojové vady, nádory, defekty. Určitě jsem ještě na něco zapomněla, ale ta první trojice, ty úžinové syndromy, to jsou nemoci z přetížení, nemoci degenerativní, úrazy a poúrazové stavy, to je asi tak nejvíc.
Dokážete tedy třeba napojit u ruky šlachy, nervy, žíly i kosti?
Představme si velký úraz, kdy pacient, který neopatrně pracoval na okružní pile, lidově cirkulárce, si způsobil poranění, při kterém došlo ke ztrátě kůže, zlomeninám kostí, přerušení šlach, nervů a cév. Při operaci se postupuje od kosti směrem ke kůži. To znamená, že jako první musíme správně spojit kost, která umí srůstat v případě, že má správné podmínky. Pak sešijeme svaly, cévy, nervy a šlachy a nakonec rekonstruujeme kožní kryt. V případě, že je defektní, tak všechny tyto tkáně umíme nějak nahradit. Odjinud na vlastním těle.
Kolik je na takovou operaci potřeba personálu?
Nejméně jeden lékař a dvě sestřičky a takové obvyklé obsazení je třeba v pěti, v šesti lidech. Když se operuje něco většího, mohou být na každé straně dva lékaři, i čtyři lékaři. Zapomněla jsem na anesteziologa a jeho tým, takže od pěti do deseti osob. Když se dělá třeba mikrochirurgický výkon, kde pracují dvě operační skupiny, tak to jsou dva lékaři na odběrovém místě, dva lékaři na přijímacím místě, k tomu každý má svou sestřičku, a pak je tu obíhací sestra. Další sestra je pomocná, která se stará o materiál.
Slyším hudbu. Posloucháte ji i během operace?
Často. Máme hudbu rádi, udržuje nás v tempu. Dokonce každý máme svoji hudbu a na sál si ji nosíme. Sestřičky občas tu hudbu kritizují. Od někoho se jim nelíbí, u někoho jiného to zase moc řve, ale tu hudbu máme. Je výborná ve chvíli, kdy jde všecko dobře. Ve chvíli, kdy je stres, není čas na humor, není čas na jakoukoliv náladu, a to se jen soustředěně pracuje.
Pojďte se podívat do míst, kde lékaři zachraňovali ruku dvojnásobné wimbledonské vítězky.
Je pro vás podstatné, koho přesně operujete? Když víte, že člověk, na kterém pracujete, potřebuje mít speciální cit v prstech i po operaci?
Pro každého pacienta chceme maximum. Aby se zase vrátil ke svému původnímu životu. S pacientem probíráme, co dělá za zaměstnání, co má za koníčky, co dělá rekreačně a co od operace bude požadovat. Některý pacient, když se vrátím k té cirkulárce, i po velmi těžkém poranění trvá z nějakého důvodu na tom, aby se ten prst zachoval, protože pro to má důvod. Někdo jiný zase řekne, že potřebuje být za 14 dní v práci a nechce se dlouho léčit, někdo zase přijme jakkoliv dlouhé léčení, jen aby se mu konečný článek prstu hýbal jako dřív. My můžeme posoudit, jestli jsou tato přání reálná. Každý máme jiné potřeby a jiné požadavky.
Ke každému pacientovi určitě přistupujete stejně, ale byl pro vás přesto rozdíl, když jste na stole měli celebritu jako je Petra Kvitová?
Ve chvíli operace ne. Spíš třeba po operaci se vám sevře žaludek, co všechno může následovat. Spíš z toho jsou trochu obavy. Ale ve chvíli, kdy jsme na operačním sále, budu volit stejný šicí materiál a stejný postup, ať je to vaše šlacha nebo šlacha ministerského předsedy.
Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou.
Člověk si asi neuvědomí, že potřebuje ruku do chvíle, než je nějak indisponován. Jaká část ruky je podle vás nejdůležitější?
Takhle se to říct nedá. Také záleží na tom, v jakém věku o co přijdete. Jsou pacienti, kteří se narodí už bez palce, a když se ten palec nerekonstruuje, dokážou se bez něj obejít. Další pacienti, kterým ve vyšším věku palec rekonstruujeme, najednou nevědí, co s ním. Je to nová struktura, nová šikovnost. Pacientům, kteří přijdou o prostředníček, jenž vypadal, že je jen jako zajímavý prst, najednou propadávají rukou věci. Ruka je loutka a ta loutka musí fungovat dohromady, nebo nefunguje vůbec. Každá drobnůstka na ruce je významná. Proto se snažíme být co nejpreciznější.
Jsme ve Vysokém nad Jizerou. Jak dlouho tady už pracujete?
Já jsem Pražačka a šli jsme sem na rok po škole. Už tady budu 37 let, bydlíme ve Vysokém, vyrostly nám tady děti a jsme tady hodně spokojení.
Video: Co bude dál s Petrou Kvitovou
Co bude dál s Petrou Kvitovou
