Slavia začala po krvavé bitce sbírat plusové body, hlásí velvyslanec

Kromě diplomata jste člověk, který se fotbalu dlouhodobě věnuje, zajímá se o něj. Pomyslel jste si hned v tom okamžiku, kdy došlo k incidentu mezi Glenem Kamarou a Ondřejem Kúdelou: Sakra, z toho může být malér?

Přiznám se, že to, jak jsem viděl, jak se k němu blíží a jak se tam něco stalo, tak mně bylo jasné, že to bude jiskra, která se bude dál nějakým způsobem rozvíjet. A rovnou jsem si tedy myslel, že to může být směřováno tady k tomu pojmenování, vyústění toho (údajného rasistického) problému, protože žiju tady v britské společnosti a vím, čím ta společnost dneska žije. Vím, jaká je tady nálada. Vím, jaké jsou tady trendy, takže v tom kontextu toho všeho mi skutečně blesklo hlavou, že to nebude dobře.

Kdy jste začal řešit pozápasové dění na trávníku a v útrobách stadionu, jaký byl přesně sled událostí ve čtvrtek večer?

Tak my jsme začali samozřejmě s něčím, co bych nazval konzulární pomocí, protože se na mě obrátili členové výpravy Slavie s tím, že tam dochází k jakýmsi konfliktům a že se necítí dostatečně bezpečně. Tak jsme měli spolu nejdřív rozhovor, já jsem se snažil zjistit, co přesně se tam děje, jaké jsou tedy konkrétní možné hrozby. Poté, co došlo k nějakému prvnímu uklidnění, tak další telefonát a další telefonát, tak jsem říkal: Dobře, budeme se tedy snažit, aby vaše bezpečnost byla zvýšená.

Komunikovali jsme tedy s centrálou místní policie, ta komunikovala se skotskou, potom nás odkázali přímo na skotskou policii. Komunikovali jsme přímo se skotskou policií a ta nás ubezpečila, že ta situace je pod kontrolou, že se naše výprava dostane bezpečně do hotelu a pak jsme s nimi byli dál v kontaktu. Oni monitorovali tu situaci kolem hotelu a dali nám zprávu, že všechno je v pořádku, jak večer, tak ráno.

A na místě nikdo z českého zastupitelského úřadu nebyl, všechno se to řešilo na dálku z Londýna?

Ano, přesně tak. A bylo to poměrně složité, protože to bylo v noci, ale povedlo se to.

Takže to byla taková konzulární pomoc, jako kdyby se jakýkoliv český občan ocitl v nouzi a zavolal na konzulární telefon, tak v tomto duchu ta pomoc probíhala…

Ano, s tou výjimkou, že normálně se to řeší přes konzulární službu a tentokrát se to řešilo přes velvyslance.

Hned v pátek ráno všechno začalo hodně eskalovat. Pomyslel jste si v ten okamžik, že tady nejde jen o fotbal, nejde jenom o Slavii a že jde o poškození dobrého jména České republiky?

Samozřejmě, Slavia tady reprezentuje český fotbal a ten fotbalový fenomén je součást i našich vztahů, takže to, že je jakýsi konflikt mezi dvěma kluby, se musí dotknout obou stran. Takže mi bylo jasné, že i Česká republika, nebo lépe řečeno ten náš fotbalový svět a s tím spojené jméno České republiky, se jaksi dostalo do jiného světla.

To znamenalo prostě hledat cesty, jak tu situaci začít nějakým způsobem zklidňovat, napomáhat tomu, aby ten proces se spíš deeskaloval než eskaloval. Samozřejmě my nejsme arbitrem, protože jsme daleko a není dost dobře možné dávat jednoznačná prohlášení, na to jsou orgány k tomu určené a zejména UEFA. Ale samozřejmě to, co jsme se snažili zdůrazňovat, že Česká republika nebo náš fotbal nemají nic společného s rasismem, já jsem vydal k tomu své prohlášení a to, na čem jsme pracovali maximálně, a stejně tak tedy prostě uvést fakta na pravou míru, jak to bylo možné.

Řekněte mi, do jaké míry jste tyhle kroky, které popisujete, konzultoval se Slavií, nebo to byly dva na sobě ne úplně závislé procesy?

Já bych to řekl možná ještě trošku šířeji, že ta úloha velvyslance, který je svým způsobem současným správcem vztahů a jeho hlavní myšlenkou a hlavním mottem je hledat to, co všechno je maximálně užitečné v těch vztazích. Aby se obě strany obohatily, tak jeho úlohou je hledat mosty.

Ta moje snaha celkově vedla, nebo vede k tomu, abychom tu situaci dostali do nějakého racionálního, do nějaké racionální polohy, což je strašně složité, protože ty vášně plály. A jestliže mám mluvit ještě o nějakém širším kontextu, tak bych řekl, že i mým dlouhodobým úkolem je napomáhat porozumění těch dvou společností, protože ono to vypadá, že ty naše vztahy jsou přirozené, ale samozřejmé, ale je tam celá spousta odlišností vnímání věci.

Tady jsme v Británii teď ve stadiu, kdy se země vyrovnává třeba i se svojí minulostí. Tady padají sochy otrokářů do řek. Univerzity srážejí sochy svých zakladatelů, protože měli něco společného s obchodem s otroky. Ta atmosféra v některých aspektech je tady velmi, velmi citlivá, možná přecitlivělá k některým tématům, která se u nás tak nevnímají. Protože máme jiné složení společnosti, společnost britská je multikulturní neuvěřitelně, řeší jiné problémy. Vystoupení Velké Británie z EU, to je další fenomén, to je zase hledání, nebo nalezení nějakého vztahu vůbec k Evropě.

Vy se znáte velmi dobře s Jaroslavem Tvrdíkem, předsedou představenstva Slavie, ještě z dávných časů, kdy jste působil v roli velvyslance v Pekingu. Jak moc jste v kontaktu a jak moc to celou tu situaci ovlivňuje, že máte k vedení Slavie prostě velmi blízko?

No tak samozřejmě jsme v kontaktu. Naše komunikace je dobrá, pravidelná. A snažíme se oba prostě jednak tedy sdělit, jak se situace vyvíjí a jaká jsou možná řešení, eventuálně nějaké očekávané kroky. Ta naše komunikace je dobrá. Já myslím, že oba hledáme cestu ven.

Když se spolu bavíme, je středa dopoledne, už se celá ta aféra přece jen začala uklidňovat?

Jsem moc rád, že Slavie vydala prohlášení, které skutečně ukazuje na to, že to je seriózní partner, který chce jednat podle mezinárodních standardů. To prohlášení tady bylo velmi dobře přijato, v plném znění bylo otištěno v BBC Sport a na Sky Sports. Když se snažím dopátrat v minulosti, jestli nějaký náš klub, jestli se nějakému takovému prohlášení dostalo takové pozornosti, tak nic nenacházím. Je to unikátní situace. V tomhle Slavia velmi dobře zabodovala, že to mělo skutečně velmi dobrý dopad.

Ale jsme zase u toho – Velká Británie je obrovský mediální trh, tak jsou tady seriózní média a méně seriózní, bulvární sdělovací prostředky, které píší tak, aby to bylo na míru pro jejich čtenáře. Ale to hlavní je, že tady u těch skutečných „opinion makers“ (těch, kteří vytvářejí veřejné mínění, pozn.aut.) to vyznělo pro Slavii dobře. To znamená, že Slavia teď zaujala velmi seriózní, konstruktivní, racionální přístup, počkala na výsledky šetření UEFA a potom bude konat.

Do jaké míry situaci o víkendu zhoršil šílený rasistický transparent, který vyvěsili na sociální sítě členové hooligans.cz a dokonce na svém instagramovém postu označili Glena Kamaru?

Bylo to něco nesmírně odpudivého, nesmírně zavrženíhodného. Já jsem se sám styděl, když jsem to viděl, takže to bylo skutečně nešťastné, nevhodné. Já bych řekl, že to možná bylo proti Slavii cílené, rozhodně to Slavii velmi poškodilo.

Na druhou stranu, Slavia se zachovala velmi rozumně, s chladnou hlavou a jasně principiálně odsoudila tu fotografii, ten akt, podala trestní oznámení, a to je něco, co se tady zase velmi dobře odrazilo, dokonce jsem sledoval i na sociálních sítích, že to museli vzít na vědomí i fanoušci toho skotského týmu. Takže sice to udělalo obrovskou škodu, ale to, že Slavie i na tomto případě se mohla jasně distancovat od rasismu, že mohla ukázat, že dělá konkrétní kroky, podala trestní oznámení, tak v konečném důsledku si myslím, že se to obrátilo v bod, který se dá počítat jako pozitivní pro ni.

Vy děláte v Británii i fotbalovou diplomacii, kde jsou vám vynikajícími pomocníky a sportovními ambasadory oba bývalí slavisté, Vladimír Coufal a Tomáš Souček. Jejich West Ham rozvíjí spolupráci se Slavií, teď probíhal i pozoruhodný společný charitativní projekt. Cítil jste, že aféra má dopad i na tuhle spolupráci, že tam nastala i taková doba temna, doba chladu?

Já bych úplně neřekl, že je to doba chladu nebo doba temna. Samozřejmě, ta situace a hlavně ty první okamžiky vyvolaly jisté otázky. Ale já si myslím, že i poté, co se Slavie distancovala od té fotografie, co jasně řekla své ne rasismu a speciálně poté, co vydala ono prohlášení, tak se i nálada v tomto přátelském fanouškovském táboře West Ham – Slavia výrazně zlepšila.

Já to vidím i na komentářích, které dostávám, že charitativní projekt, který jsme skutečně se Slavií tady organizovali, měl svoji odezvu. Je dobrá perspektiva, že spolupráce bude pokračovat a i to mě vede k tomu, že Slavia postupuje v téhleté velmi složité situaci dobře. West Ham i jeho management dává najevo zájem o nějakou další komunikaci.

Mimochodem, byl jste osobně v kontaktu s někým z organizace Rangers FC?

Ne.

A neprojevili oni zájem na nějaké komunikaci, vysvětlení, nic takového neproběhlo?

Ne, ne. Pokud sledujete tu situaci, která se teď dál rozvíjí, tak vlastně ten, kdo mluví na té skotské straně, je právník Glena Kamary. Ten vydává různá prohlášení a nikdo další už se tedy až tak moc neangažuje. Já si přesně myslím, že to je moment, kdy nastane dialog mezi právníky, protože i Slavia má svoji zastupující právní kancelář jak v České republice, tak tady ve Velké Británii a já očekávám, že v nejbližší době dojde k zintenzivnění komunikace mezi právními zástupci obou stran.

Mně osobně přišlo, že některé články hlavně skotských médií obsahovaly takový anti-východoevropský sentiment, takový zvláštní podtón. Měl jste z toho podobný pocit?

Já nevím. To je téma, s kterým se tady setkáváme hrozně dlouho. Když jsem se kdysi dávno připravoval na svou misi, tak jsem studoval archivy a hledal, jak bylo Československo přijímáno tady ve Velké Británii od samého počátku. To třeba není dost zřejmá nebo úplně známá informace pro naši veřejnost, ale první publicita Československa tady v Británii nebyla dobrá.

Československá vláda se rozhodla uskutečnit pozemkovou reformu a v rámci této reformy vykupovala za ceny, které nebyly úplně tržní, půdu. Nebo tlačila k výkupu půdy i šlechtu a zejména německou šlechtu, která měla spojení zase na britskou šlechtu. A tedy se ozýval už od samého počátku velmi silný hlas proti ČSR.

Já jenom chci říct to, ten vztah česko-britský, ten dlouhodobý, není jednoznačný. Že tam byla období složitější, a pak období větší spolupráce. Máme obrovské symboly solidarity a spolupráce našich letců a vojáků za druhé světové války. Máme židovskou uprchlickou vlnu, která přišla před Hitlerem a která zase dobře prezentovala československou demokracii. Chci říct, že to je komplexní záležitost, že to není věc nějakého zjednodušeného pohledu.

A samozřejmě že tady v Británii společnost hledá svou identitu. A identita vzniká i na základě vymezování se vůči něčemu. Takže to všechno chci říct, že patří do tohoto kontextu.

Co se týká tady toho konkrétního poznatku, ono je to dlouhodobější a já s tím bojuju od samého počátku. To jsou předsudky a předsudky jsou v myslích lidí. Když to zkusím zúžit, tak pod povrchem těch předsudků je někdy takový pocit toho vzhlížení nekritického a přehlížení nebo podceňování. A to v těch našich vztazích skutečně někdy jako najdeme. A bojujeme s tím a samozřejmě to je těžké, protože jsem říkal, je to předsudek, a s těmi se bojuje velmi složitě. Bojovat se s tím dá tím, že tomu nebudeme podléhat a nebudeme se v tom utvrzovat, ale že se sebevědomě postavíme a ukážeme, že jsme partnerem.

Neměl jste pocit, že to, co udělal pan Kúdela, a samozřejmě to musíme taky vnímat v určitém kontextu, že to možná zmařilo řadu měsíců vaší práce v roli velvyslance ve Spojeném království?

My jednak nevíme, co se přesně stalo, to se vyšetří. Já chci ale zdůraznit jednu věc, že Glasgow není Anglie a není to Velká Británie. Takže ano, samozřejmě to má jakýsi dosah, ale my jsme v Londýně. A tady to vnímání těch věcí je daleko širší.

Londýn žije úplně jinou realitou, některé noviny zápas ani nezaregistrovaly. Tak jenom chci říct, že prostě někdy se nám zdá, že bojujeme proti Velké Británii na té fanouškovské úrovni. Ale je potřeba zasadit to do nějakého i britského kontextu.

No a řekněte mi, když jsme zmínili Glasgow, tak česká reprezentace bude hrát v Hampden Parku proti skotskému národnímu týmu, a to možná bude trošičku chůze minovým polem…

Já vím, ale vy jste znalec a dobře víte, jaké je postavení klubu Rangers zase v tom skotském kontextu. Kromě bulvárního tisku a kromě Kamarova agenta, tak samozřejmě, že se někteří hráči prostě pod vlivem téhleté situace staví na jednu stranu, ale ve Skotsku jako celku nezaznívá nějaká podpora. Skotsko není reprezentováno Rangers.

To je pravda.

Rangers, když se podíváte na jejich webové stránky atd., tak oni říkají, že vyznávají unionistickou kulturu. A navíc ve Skotsku budou volby. A ty regionální volby budou v květnu a my tam budeme hrát v červnu. A může se stát s velkou pravděpodobností, že vyhraje Skotská národní strana.

Řekněte mi, kolik vám teď tahle aféra polyká času? Je to v podstatě vaše asi teď vůbec hlavní aktivita, ne?

No polyká mi hodně času. Vlastně už od čtvrtka od večera, kdy jsme měli dost zkrácenou noc, tak to samozřejmě prožíváme. Snažíme se poskytovat pomoc, poskytovat informace, uvádět věci na pravou míru, hledat cesty k nějakému překonání té situace. A možná někdy v budoucnu nalezení smíru. Na tom pracujeme teď pořád, je to velmi intenzivní záležitost. Nechci říkat procentuálně, kolik mi to užírá času, ale hodně.