Článek
V rodině Veroniky Kroutilové z Horní Malé Úpy v Krkonoších se už po pět generací dědí stoleté loutkové divadélko. V roce 1914 ho dostala její prababička a od té doby zdobilo chalupu horské obce na česko-polské hranici a bavilo rodinu a její přátele. Veronika Kroutilová se rozhodla, že se o takzvané Alšovo divadélko podělí i s veřejností, proto s přáteli nastudovala jednu z historických her a společně bavili malé i velké lyžaře, kteří v horském středisku tráví čas.
„Měli jsme štěstí, že zůstaly zachovány původní loutky, kulisy i hry. Moje nejstarší vzpomínka na divadélko je z dětství. Byla to vždy velká událost, kdy se sešla rodina, přátelé, děti ze školy a školky a hrálo se divadlo,“ popisuje Kroutilová, která pracuje jako lyžařská instruktorka.
I v sobotu, kdy měla hra Princezna čokoláda prozatímní derniéru, strávila skoro celý den na svahu se svými žáky. Po poslední hodině sundala helmu a lyžáky a vyrazila připravovat scénu, která během vánočních svátků získala prozatímní azyl v herně maloúpského pivovaru Trautenberk.
„Rádi bychom hráli i po zbytek sezony, hledáme ale stálou scénu. Divadélko a loutky by neustálým převážením hodně trpěly,“ říká žena, jež s divadlem, které se před první světovou válkou vyrábělo sériově podle návrhů Mikoláše Alše, vyrostla, stejně jako její starší příbuzní. „Divadélko nikdy neskončilo na půdě, loutky s námi v naší stoleté chalupě vždy žily,“ říká.
Impulsem pro zpřístupnění loutkového divadla veřejnosti byla snaha o další oživení komunitního života, který je v Malé Úpě ve srovnání s ostatními krkonošskými středisky už tak velmi bohatý. „Snažíme se komunitní život podporovat a neustále připravovat pro návštěvníky a hosty zajímavý program. Nápad oživit loutkové divadlo byl velmi spontánní,“ popisuje.
Komunitní život v obci, která nemá ani 150 stálých obyvatel, se v posledních letech soustřeďuje zejména kolem tamní řemeslné dílny, která na divadelních představeních rovněž pomáhala. „Lidé si u nás mohou vyzkoušet tradiční řemesla, například si vyrobit vlastní smaltovaný hrneček nebo si nad kahanem udělat vlastní skleněný korálek,“ říká vedoucí řemeslné dílny Dana Augustová. Skleněné korále byly vždy krkonošskou tradicí.
Takzvaná rodinná Alšova divadélka, jaké nyní těší návštěvníky Horní Malé Úpy, byla oblíbená hlavně před první světovou válkou, kdy si je rodiny často kupovaly jako vlastenecký symbol. Jejich součástí byly i vlastenecké hry. „Konkrétně v této obci, Malé Úpě, která tehdy ležela na pomezí Rakouska a Pruska, měli lidé těžký život, a to zejména za války. V té době takováto divadélka přinášela radost nejen dětem, ale i dospělým, kteří se u nich rádi pobavili. Tehdy nebyly ani biograf, ani televize,“ líčí historik František Kolouch.
Přes sto let staré loutky však dokázaly pobavit nejen tehdy, ale malé publikum je hltalo i teď, na konci roku 2018. „Překvapilo nás, jak nadšené byly nejen menší děti, ale i ty větší kolem patnácti let. Moc nás těší, že jsme je i v digitální době dokázali zaujmout dřevěnými loutkami,“ usmívá se Veronika Kroutilová, která nyní bude hledat místo, kam divadélko nastálo přestěhovat, aby i nadále dělalo radost malým i velkým lyžařům.
