Ta nejhorší inflace nás teprve čeká. Růst sazeb ČNB v otázkách a odpovědích

Bankovní rada České národní banky šlápla výrazně na brzdu a zvýšila základní úrokovou sazbu o nečekaných 0,75 procentního bodu. Hlavním důvodem kroku je rychlé zdražování. Inflace v srpnu meziročně dosáhla 4,1 procenta.

Ceny v Česku rostou rychle díky kombinaci zahraničních a domácích vlivů.

Česká ekonomika je výrazně propojená s okolním světem a v zahraniční nakupuje zboží, které se pak v Česku dál zpracovává nebo prodává. Během koronavirové pandemie se výrazně narušily světové obchodní řetězce, doprava se nesmírně zkomplikovala, a proto z „průmyslového srdce světa“ Číny do Česka dnes vozí zboží nejen lodě a letadla, ale třeba také kamiony přes Rusko. Do Česka jednoduše nedorazí tolik zboží, kolik by bylo třeba. Průmyslových výrobků a surovin je nedostatek a ceny rostou.

S touto globální průmyslovou inflací se kombinuje pozitivní nálada Čechů, kteří čile nakupují, opravují, konzumují zboží a služby, a dělají to čím dál víc, jak se ekonomika otevřela.

Stát během pandemie vysokými schodky ekonomiku výrazně podporoval. Výsledkem je vysoká zaměstnanost, respektive nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii – lidem chodí výplaty, takže se nebojí nakupovat, a ani půjčit si na novou ledničku, ale hlavně na nový dům nebo byt.

Nejviditelnější je to u restaurací, které si stěžují na nedostatek zaměstnanců. Nové lidi pak musí přeplácet a logicky zdražují i jídlo, které prodávají. Na nedostatek lidí si stěžují průmyslové podniky.

Chybí i lidé v IT, kde je zaměstnáno přes 300 tisíc lidí. Ajťáci si v Česku mohou vydělat hodně, ti seniorní až 200 000 Kč měsíčně. Průměrný plat přitom činí 68 000 korun, což je téměř dvojnásobek celostátního průměru.

Chybí zahraniční pracovníci, kteří se kvůli covidu vrátili domů nebo mají problém přijet. Ostatně strach z cizinců zvyšuje ceny v průmyslu už několik let.

Zdražování jde napříč komoditami i sektory. Elektřina, lodní doprava, stavební materiály, zemní plyn. V srpnu například zdražilo vodné a stočné meziročně o 5,5 procenta a ceny půjdou nahoru i příští rok. Když Evropská unie nebude uhelným teplárnám kompenzovat část emisních povolenek, přijde dvojciferné zdražení.

Hlavně však zdražuje elektrická energie, která se „přelévá“ téměř do všech ostatních nákladů. Ceny elektřiny rostou díky oživení poptávky, ale také kvůli postupnému odstavování uhelných elektráren, které zatím nemají adekvátní náhradu.

Zahraniční vývoj (zejména zdražování zboží) se v inflaci naplno projeví až po novém roce. Vzrostou totiž ceny energií, které jsou většinou fixované na rok.

Když ČNB zvedne úrokové sazby, tak postupně se to promítne do cen bankovních úvěrů. Lidem i podnikům zdraží úvěry, a nebudou si půjčovat tolik – přirozeně to zpomalí ekonomiku, což kritici České národní bance vyčítají.

Problém budou mít především majitelé hypoték, kteří je splácí na hraně svých možností. Na splátku vydají velkou část svého disponibilního příjmu a za rok či dva, kdy budou úvěr refinancovat, se jim měsíční splátka zvedne o pár tisícovek – a na to by už nemuseli mít.

Se zpomalením ekonomiky také mohou lidé přicházet o práci a obchod se bude zpomalovat, takže na splátky nemusí mít ani někteří podnikatelé a firmy. Paradoxně nejhorší scénář může nastat, když se díky zkrocení úvěrového boomu sníží hodnota nemovitostí. Banky pak po dlužnících budou požadovat „dozajištění“, aby výška půjčky nepřesahovala hodnotu nemovitosti, a jak říká například exšéf Komerční banky Radovan Vávra, „přijde peklo“.

Výrazně. V horizontu několika let se celkové náklady na obsluhu státního dluhu zdvojnásobí, jak se státní dluh postupně bude refinancovat. Investoři, kteří státu půjčují, požadují vyšší úroky hlavně rostoucím sazbám České národní banky, která zasahuje proti inflaci zdražováním peněz.

Aktuálně si stát půjčuje zhruba za dvě procenta ročně, ještě na začátku roku to přitom bylo za jedno procento. Vláda si tak v současnosti půjčuje nejdráže za posledních devět let. Není divu, že ministryně Alena Schillerová se nedávno přišla podívat do ČNB, aby bankéře přesvědčila, že nízké sazby jsou v pořádku. V zápise z jednání se potom objevilo, že bankovní rada považuje za riziko zvyšování sazeb „dražší financování vlády“, což je nevídaná formulace u nezávislé centrální banky.

„Centrální banky získaly nezávislost právě proto, aby ignorovaly náklady financování státního dluhu. O budoucí inflaci tedy rozhodne odvaha a nezávislost vedení ČNB,“ říká ekonom z Karlovy univerzity Tomáš Havránek, který dříve působil jako poradce viceguvernéra Mojmíra Hampla.

Státní dluh v posledních dvou letech narostl z 1,7 bilionu korun na současných 2,4 bilionu korun. Loni stát na úrocích zaplatil 40 miliard korun. Hypotetické zvýšení úrokové sazby o jeden procentní bod bude znamenat při současném zadlužení státu zvýšení ročních úrokových nákladů o více než dvacet miliard korun.

Někteří ekonomové argumentují, že inflace v Česku odezní sama poté, co se světová ekonomika narovná, začnou opět hladce fungovat obchodní vztahy a doprava. Například radní ČNB Aleš Michl.

Podle šéfa měnové sekce ČNB Petra Krále nebo zmíněného Havránka však tvoří víc než polovinu inflace domácí vlivy. Jádrová inflace (tedy inflace bez započítání potravin a energií, které jsou více kolísavé) roste nejrychleji za dvě dekády, v srpnu vzrostla o 4,8 procenta. A meziměsíčně roste rychleji v rámci zemí OECD jen v hyperinflačním Turecku.

Tato jádrová inflace odráží do velké míry domácí vlivy, které jsme zmínili výše: nejnižší nezaměstnanost v Evropě a velká fiskální aktivita vlády přes nejrůznější druhy podpory během pandemie, až ke zrušení superhrubé mzdy, které zaměstnancům nechalo v peněženkách vyšší desítky miliard korun.

Oficiální míra inflace se podle ekonomů dostane na začátku příštího roku mezi 5 až 7 procent, takže bude nejvyšší od roku 1998. Inflace do velké míry závisí na těžko uchopitelných očekáváních, které spoluurčuje právě Česká národní banka. Když tedy ČNB neprokáže dostatečně silnou razanci, může s námi vysoká inflace zůstat celý příští rok.

„K tomu, aby ČNB dostala inflaci pod kontrolu, musí zvyšovat úrokové sazby rychleji, než roste inflace. Protože doopravdy záleží na reálné úrokové míře, úroky minus inflace. Teprve když rostou reálné úroky, tak se víc vyplatí spořit, méně se vyplatí zadlužit se,“ dodává Havránek.

Na inflaci vydělávají dlužníci a prodělávají věřitelé. Dlužníci totiž reálně splácejí menší částku, než si od banky vypůjčili. Banky dostanou méně, než si půjčily, nicméně jejich návratnost kapitálu se dlouhodobě pohybuje kolem 15 procent ročně, takže reálně jsou pořád výrazně v plusu.

Nejvíce biti jsou ti, kdo mají peníze uložené na běžném účtu, typicky hlavně senioři s vyššími úsporami, kteří drží peníze často v hotovosti. Těm inflace ročně ukusuje z jejich úspor nejvíc.

V evropském srovnání je česká výše inflace průměrná. Podle indexu HICP za srpen 2021 činí inflace v Česku 3,1 procenta a oproti průměru eurozóny (3 procenta) je vyšší jen nepatrně. Nicméně v tomto indexu nejsou započítány náklady na bydlení, se kterými domácí statistici počítají.

Česko je ve zvyšování sazeb jedním z průkopníků. Americká centrální banka hodlá zvýšit sazby teprve v roce 2022. Poté případně omezí i podpůrný nákup dluhopisů, který má držet dole sazby dlouhodobých úvěrů.

Zvyšování sazeb v eurozóně je však ještě v nedohlednu. Ve střední Evropě je aktivní maďarská centrální banka, která minulý týden zvýšila základní úrokovou sazbu na 1,65 procenta. Na zvyšování se chystá i Polsko a z tzv. vyspělých ekonomik přistoupilo minulý týden ke zvýšení Norsko. Z rekordního minima na nule zvýšila sazby o 0,25 procentního bodu.

Ano. V minulosti k tomu docházelo a vše se odvíjí od tzv. úrokového diferenciálu mezi úrokovou sazbou v eurozóně a v české ekonomice. Pro zahraniční bankovní společnosti je výhodnější nakoupit za eura koruny (zajištěnými obchody) a profitovat z toho, že si je „uloží“ u České národní banky, kde jim ponesou slušné výnosy. V eurozóně je totiž výnos negativní.

Řada českých bank měla v minulosti svůj byznysmodel založený přímo na tom, že depozita jen držela u ČNB. Typicky to byla ING, kterou nedávno koupila Raiffeisenbank.

S přílivem zahraničního kapitálu lze očekávat i posilování koruny.